Caňo Cristales je říčka v kolumbijském národním parku Sierra de la Macarena. Přezdívá se jako nejkrásnější řeka světa nebo také jako „řeka pěti barev“. Od června do listopadu totiž můžete v jejím korytě obdivovat pestře zbarvenou endemickou řasu druhu Macarenia clavigera. Ta má ve stínu světle až tmavě zelené zbarvení, na slunci pak růžové, červené, oranžové či žluté. Caňo Cristales je malá a mělká říčka avšak s rychlým tokem, který vytváří spoustu malebných zákoutí s vodopády různých výšek a stupňů, ale i nespočet geologických útvarů, jako například vymleté miskovité plotny.

Údolí říčky Caňo Cristales se nachází na okraji nedozírně velké amazonské džugle. Právě zde se setkává několik přírodních ekosystémů zahranujích suché travnaté pláně, horský terén, ale i vlhký tropický les s bahnitými mokřady. Celek pak tvoří unikátní prostředí, které je domovem mnoha vzácných rostlin a živočichů, a zaslouží si být národním parkem. Tím však byl vyhlášen až roku 2009, kdy byl „očištěn“ od nadvlády drogových kartelů a zpřístupněn veřejnosti. Dodnes tu však bezpečnost hlídá armáda Kolumbie.

Díky odlehlosti a unikátnosti celé oblasti, spolu s nerozvinutou infrastrukturou, není pro návštěvníky národního parku snadné se sem dostat. Naprostá většina si zajistí výlet přes cestovní agenturu, která veškerou administrativu a organizaci zařídí. Je to rozhodně nejpohodlnější a nejjistější způsob, zvlášt pokud neumíte španělsky jako tenkrát já. Nicméně po zjištění, že budu muset zaplatit 9 000 – 13 000 Kč za 3 denní výpravu (dle kvality služeb a dopravy) jsem se rozhodla, že se přece jenom vypravím do národního parku na kraji amazonského pralesa na vlastní pěst.

Začala jsem pátrat na internetu a po delší době hledání jsem konečně narazila na jeden jediný celistvý článek na blogu nějakého mladého amerického cestovatele. Následovala jsem jeho instrukce, ale ani to se neobešlo bez potíží. Chtěla jsem zvolit nejjednodušší způsob dopravy, kterým by bylo letět do obce La Macarena přímým letem z Bogoty. Bohužel on-line rezervační systém letenek mi ukázal, že jsou všechny lety v listopadu už vyprodané a v prosinci se už národní park pro veřejnost uzavírá a končí tedy i letecký servis přímých letů z Bogoty a to až zas do května příštího roku. Později jsem se dozvěděla, že on-line systém v tomto případě letů do La Macareny příliš nefunguje a je lépe si letenku zarezervovat telefonicky nebo si ji zakoupit přímo na pobočce na letišti nebo v nějaké cestovní kanceláři, protože zdaleka ne všechny lety jsou plně obsazené, jak systém hlásil.

Nicméně to jsem předtím nevěděla a zvolila jsem tedy další možnost a tou byla trochu zdlouhavější cesta, nejprve autobusem z Bogoty do města Villavicencio, 3 hodiny po velice točité a exponované silnici s hustým provozem. Odtud pak bylo potřeba sehnat letadlo do obce La Macarena s některou z malých charterových společností. Po příletu do La Macareny pak musíte získat povolení ke vstupu v místní kanceláři Správy národního parku, najmout si zde také průvodce, domluvit převoz na kánoi přes řeku Guayabero z La Macareny a vyjednat odvoz terénním džípem od řeky do údolí říčky Caňo Cristales.

Vybavena těmito informacemi a odhodláním jsem si sbalila jen malý batůžek, zbytek věcí jsem nechala v Bogotě u své hostitelské rodiny, a vyrazila jsem veřejným minibusem do města Villavicencio. Rušná silnice se vlnila tropickými horami a profesionální schopnosti řidiče autobusu byly obdivuhodné! Leckterému cestovateli, nezvyklému tomuto způsobu jízdy, by se mohlo udělat nevolno z neustálého brzdění, zatáčení a kaskadérského předjíždění. Přijela jsem do Villavicencio odpoledne a dozvěděla se, že lety do La Macareny létají jen dopoledne. Nezbylo, než ve Villavicencio přespat v hostelu.

Ukázalo se však, že to pro mě bylo vlastně velké štěstí. V hostelu jsem totiž potkala mladého Argentince, který měl podobný plán jako já. Druhý den jsme tedy vyrazili spolu na letiště. Cestování ve dvou bylo výhodnější při sdílení nákladů – na taxika na letiště, později i na loď před řeku a jízdu džípem, a pro mě navíc představovalo obrovskou výhodu v tom, že Argentinec Hernan ovládal, na rozdíl ode mě, španělský jazyk a mohl nám tak vyjednat levnější ceny. Také u charterového letu mi pomohl, protože moje zavazadlo mělo díky fotovybavení 15 kg, což převyšovalo povolený limit 10 kg na osobu. Hernan měl naproti tomu jen lehký minibatůžek, takže v průměru jsme vlastně splňovali ideální váhu zavazadel.

Let malým letadýlkem poskytoval nádherný výhled na pláně kolem amazonského pralesa.

Jízda na korbě džípu po nezpevněné komunikaci byla silným zážitkem. Potkali jsme i místní pastevce.

Po příletu malým letadlem na letiště do La Macareny a zaplacení letištního poplatku jsme se vydali hledat kancelář Správy národního parku. Mezitím ještě Hernan telefonoval do ubytování přímo na břehu říčky Caňo Cristales, na které dostal od někoho kontakt. Jsou totiž dvě možnosti ubytování. Buď budete ubytovaní v obci La Macarena, kde jsou obchůdky, pošta, restaurace a další služby, ale budete každý den platit transport kanoí a džípem do národního parku, a nebo se ubytujete přímo v národním parku, kde budete odkázáni na pohostinnost místních a jen omezený výběr jídel. Druhá možnost vyjde zřejmě levněji, proto jsme ji zvolili. Potkali jsme ještě jednu dívku z Chile, v kanceláři parku dostali povolení ke vstupu a přiděleného milého průvodce a všichni společně vyrazili k místnímu přístavu kánoí na řece Guayabero. Pro tento rok (2015) jsem zde byla 12. turistou českého původu, nicméně první bez ochranných křídel cestovní agentury.

Cesta kánoí a na korbě terénního džípu trvala v úmorném vedru ještě asi 1,5 hodiny. Po té jsme se rádi smočili v kouzelné říčce Caňo Cristales na místě určeném naším průvodcem, bez kterého se kolem řeky nesmíte pohybovat. Nechali jsme ze sebe smýt prach cesty pod zurčícím vodopádem a osvěženi pokračovali dále kolem říčky. Náš průvodce měl opravdu hluboké znalosti o historii tohoto místa, fauně a floře národního parku a celého tohoto unikátního ekosystému. Večer nás odvedl zpět do našeho ubytování kousek od břehu Caňo Cristales, kde jsme skromně povečeřeli s domácími a zalehli za zvuků cikád do postelí pod moskytiéry.

Druhý den ráno se náš průvodce objevil znovu a vzal nás na celodenní túru kolem říčky až k poměrně vysokým vodopádům. Míjeli jsme bizardní geologické útvary a oblouky, jeskyňky i vymleté zátočiny vhodné ke koupání. Vedro bylo úmorné, takže jsme nepohrdli. Na jiných místech jsme zas obdivovali celé červené koberce vzácné řasy Macarenia clavigera.

Třetí den nás pan domácí vzal na soukromý výlet podél Caňo Cristales opačným směrem než chodí většina turistů. Říčka je zde hlubší a poskytuje prostor i pro plavání a šnorchlování. Žijí zde i poměrně veliké ryby s krásným zbarvením. Došli jsme až k jezeru na okraji pralesa, kde na nás čekala zapůjčená kanoe, a vyrazili jsme na průzkum. Viděli jsme spoustu vodního ptactva (lednáčky, racky, kormorány, volavky), malé opičky na břehu, nějakou lasici, velké ryby i želvy.

Čtvrtý den byl pro mě ve znamení relaxace a odpolední cesty zpět do vesnice La Macarena. Argentinec a Chilanka zůstávali déle. Let zpět do Villavicencio mi zarezervoval pan domácí z ubytování. Nicméně neuměl anglicky, tak jsem veškerou komunikaci vyřizovala přes Argentince Hernana. Doteď se vlastně divím, že nakonec vše dobře vyšlo a nezůstala jsem nikde bez dopravy či pomoci. Holt cestování je zkrátka dobrodružství a je třeba riskovat a myslet pozitivně. Pak není důvod, aby se něco nepodařilo 🙂

Fakta v kostce o cestě k říčce Caňo Cristales:

  • 3 dny s cestovní kanceláří:

1 120 000 COP (poplatek kanceláři, ubytování, jídlo)

300 000 COP (transport z Bogoty a zpět letadlem) nebo 50 000 COP (minibusem)

70 000 COP (volitelné – průvodce v angličtině)

– celkem tedy 9.500 Kč až 13.000 Kč

 

  •  5 dní (včetně cesty) po vlastní ose 

44 000 COP transport minibusem z Bogoty do Villavicencio a zpět

10 000 COP taxi v Bogotě

24 000 COP hostel ve Villavicencio

5 000 COP taxi na letiště

400 000 COP zpáteční letenka z Villavicencio do La Macarena

13 000 COP taxi z letiště

21 500 COP letištní poplatek v La Macarena

5 000 COP poplatek Správě národního parku

50 000 COP za 3 osoby za přepravu kánoí přes řeku Guayabero

100 000 COP za 3 osoby za průvodce na 2 dny

80 000 COP za 3 osoby za džíp

60 000 COP na osobu za džíp a kanoi zpět

144 000 COP/ os. za ubytování, jídlo a jednodenní výlet extra kánoí po jezeře v pralese

——————————

celkem: 748 500 COP = cca 5 000 Kč

Za účelem ochrany křehkého ekosystému národního parku je: 

  • povolený denní limit 200 návštěvníků
  • zakáz pohybu kolem říčky bez průvodce
  • zákaz používání repelentů a opalovacích krémů
  • koupání pouze na místech vyhrazených průvodcem

 

Čtěte také:

Facebook komentáře
Sdílet tento příspěvek

Jeden komentář k "Jak se dostat do Caňo Cristales, Kolumbie"

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *