c (428)

Zpravodajský internetový deník iDnes zveřejnil článek o mé zkušenosti s amazonskou liánou jménem ayahuasca. Text byl trochu zkrácen a poupraven, proto bych vám zde na svých webových stránkách ráda předložila originální verzi. Zájemci o tuto problematikou jistě ocení rozsáhlejší text s větším množstvím informací.

O amazonské liáně ayahuasce jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu, přes dokumentární film Viliama Poltikoviče až k pestrým ohlasům mnoha lidí z celého světa, kteří ayahuascu zkusili, ať už ze zvědavosti nebo jako součást léčby nějakého onemocnění. Rozhodla jsem se tedy, že se za ayahuascou do Peru vydám také.


Ayahuasca (Banisteriopsis) je druh liány z čeledi Malpighiacea a jsou jí připisovány zázračné léčebné a spirituální vlastnosti. Popisuje se, že po požití se člověk dostane do stavu změněného vědomí podobného hypnóze, může vidět různé obrazy z jiné dimenze nebo ze svých minulých životů, dochází k otevření energetických kanálů, díky kterým je možné telepaticky komunikovat s jinými osobami třeba na druhém konci planety nebo s dávno již zemřelými. Někdy lidé vidí i svoji budoucnost, pochopí věci ze svého života, kterým dosud nerozuměli nebo si jich nebyli vědomi. Vše probíhá na duchovní úrovni, kdy má ayahuasca komunikovat s duševní podstatou bytosti.


Doufala jsem tedy, že i se mnou bude chtít tato zázračná rostlina komunikovat a ukáže mi moje životní směřování, moje poslání a smysl tohoto života, který mi stále i v mých třiceti letech uniká. Ayahuasca má být také výborný prostředek na posílení imunity, což by se také hodilo na moje drobné zdravotní problémy.

3
20160315_080215
aya (4)

O léčebném centru Dos Mundos u městečka Yurimaguas v Peru jsem se dozvěděla úplnou náhodou (nebo spíše synchronicitou, jak to duchovně vyspělí lidé nazývají) od Italky Martiny, kterou jsem opět úplně „náhodou“ potkala v krásném koloniálním kolumbijském městě Cartagena. Obě jsme se tam potřebovaly dostat z terminálu do centra, nasedly jsem tedy do stejného taxiku a měly jsme zhruba 15 min. na zdvořilostní konverzaci typickou mezi cestovateli – odkud jsi, která místa jsi už navštívila a kam pokračuješ dál? Rychle se ukázalo, že Martina pobývala a pracovala jako dobrovolník v Peru na jednom místě, kde se používá ayahuasca a bude se tam opět brzy vracet. Díky páteční dopravní zácpě na cartagenským ulicí jsme měly 5 min. navíc, abychom si vyměnily naše facebooková jména a Martina mi napsala adresu, kde centrum Dos Mundos najdu. Nezaváhala jsem ani chvíli a prohlásila jsem, že se tam v březnu potkáme. Nyní byla polovina ledna. Měla jsem tedy stále čas na procestování Kolumbie i Ekvádoru.

Přesně 1. března překračuji ekvádorsko-peruánské hranice a mířím směr Yurimaguas. Cesta je poměrně složitá a dlouhá. Několikrát musím měnit dopravní prostředky – jedu místními mototaxiky (něco jako asijské rikši), auty a neuvěřitelně starými minibusy, až se po třech dnech konečně dostávám do malého, ale rušného městečka Yurimaguas na břehu řeky Amazonky, právě na kraji nekonečně rozlehlého amazonského pralesa. S Martinou jsem se potkala hned na dvoře centra Dos Mundos. Zavedla mě do velkého dřevěného altánu, který slouží jako jídlena a kuchyň zároveň. Tady jsem se seznámila s Marií, manželkou šaman a léčitele Pepeho, a k mému překvapení i s Češkou Petrou, která pochází z východočeského kraje, stejně jako já. To jsem ještě netušila, jaké to bude pro mě štěstí, protože s mojí začátečnickou znalostí španělštiny, bych se nedozvěděla zdaleka tolik zajímavých informací jako díky ní. Svérázná ruská žena léčitele sice anglicky trochu uměla, ale nebyla příliš ochotná konverzovat. Petra tu pracuje již 2 roky, takže o centru a místních poměrech ví prakticky všechno.

První den jsem tu byla jak Alenka v říši divů. Martina a Petra mi vysvětlovaly, jak to tu všechno funguje, že sem přijíždějí lidé z různých koutů světa (hlavně z Ruska díky manželce Pepeho) s rozmanitými psychickými a fyzickými problémy, od depresí, přes epilepsii, až po rakovinu, ale i místní Peruánci, kteří si jen chtějí v rámci prevence pročistit tělo. Ukázalo se tedy, že se nejedná o klasické ayahuascové centrum, kde místní šaman pořádá ceremoniál s ayahuascou, tradičními zpěvy a meditací. Když mi holky popsaly, jak tady probíhá „očista ayahuascou“, znejistěla jsem, zda je to opravdu, to co chci a kvůli čemu jsem jela takovou dálku až sem do peruánské Amazonie. Přilíš přesvědčivě na mě nepůsobily ani některé z místních praktik jako třeba léčba přisátím obrovských černých pijavic, které se na mě šklebily ze skleniček postavených na stolku v kuchyni a opatřených jmény osob, které je předtím použily.

aya (6)

Použití ayahuascy se zde liší zejména v tom, že nejde o šamanský ceremoniál, kdy člověk vypije kalíšek ayahuascy a potom relaxuje v houpací síti a čeká, zda je jejím prostřednictvím dostane do jiných dimenzí. V tomto centru se ayahuasca používá pro očistu jak duševní, tak fyzickou, a po té navazuje zpravidla 15ti denní speciální dieta, která se skládá z velmi skromné a jednotvárné stravy a vypití třikrát denně velké misky odvaru z rostlin, které léčitel Pepe určuje každému člověku na míru podle jeho potíží.

A co tedy znamená ta „očista“? Léčitel Pepe nalil každému do misky koncentrovaný odvar z ayahuascy, přilil trochu jiné rostliny jako je chacruna nebo yashi, vše jsme vypili a zapili další celou miskou teplé vody, která měla pomoci lepšímu vstřebávání. Půl hodiny se čekalo na nástup účinku a po té jsme měli za úkol vypít co nejvíce misek teplé vody, kterou nám stále Martina nebo jiný pomocník dolévali. Většině lidí se hned po první vypité misce vody udělalo nevolno a začali zvracet do připraveného kbelíčku. Ani já jsem nezůstala pozadu. Zvracení z hloubi duše nesnáším, proto jsem si neustále v duchu říkala, k čemu jsem se to zase upsala a mám-li to zapotřebí. Nikdy jsem nic podobného nezažila a při každé další misce vody jsem si říkala, jestli to je realita nebo jen hodně zlý sen! Co by tomu řekla moje rodina a kamarádi, kdyby mě teď viděli?! Připadala jsem si jako blázen, že něco takového podstupuji.

Po další asi půl hodině jsem však pomalu přestávala vnímat svoje myšlenky a s další a další miskou teplé vody jsem už jen odevzdaně zvracela. Hlava se mi točila jako při silné intoxikaci alkoholem a čas jako by se zpomalil. Před očima jsem viděla nejdříve mžitky, potom i barevné pruhy, když jsem chtěla otočit hlavu. Jako kdyby moje vizuální vnímání pomalu dobíhalo za otočenou hlavou. Z toho se mi samozřejmě udělalo špatně ještě víc a kbelíček jsem pevně svírala mezi nohama. A ejhle, jak se mi třásly ruce i nohy, kbelíček s nevábným obsahem se mi vysmekl a vylil se na zem. Fuj! Řádně promíchaná směs jídla z mé snídaně, oběda, ayahuascy, žaludečních šťáv a vody ležel přede mnou na zemi. Trochu jsem se ještě zastyděla, ale už jsem byla v takové fázi, že mi začínalo být vše jedno. Ani zvracející člověk na lavičce vedle mě se nad tím očividně nepohoršoval. Měl dost práce sám se sebou.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla všechny ty lidi sklánějící se nad svými kbelíčky. Jak absurdní pohled, pomyslela jsem si! Proč tohle všechno dělám? Ale už jsem znovu musela sebrat svůj kbelíček a připravit si ho k akci. A znovu si nechat naplnit misku teplou vodou a vypít ji. Brzy jsem totiž zjistila, že žaludek rozdrážděný ayahuascou a teplou vodou stále pokračuje ve zvracecím reflexu a nejhorší je, když už nemá co zvracet a „obrací se“ naprázdno. Je tedy nutné stále pít další a další vodu, která se ovšem hned dere ven. Byl to bolestivý boj plný přemáhání pít víc a víc a mezitím plnit kbelíček dalšími zvratky. Hnus.

Aby toho ještě nebylo málo, začala jsem cítit nutkání na velkou. Sebrala jsem svůj kbelíček, rychle se zvedla k toaletám a doufala, že tam bude toaletní papír. Zavrávorala jsem a jen tak tak, že jsem nešla k zemi. K toaletám jsem doklopýtala s vypětím sil, několikrát zakopla a málem spadla. Opilecká chůze hadr! Toalet tu bylo naštěstí pět. Tři z nich už byly obsazené. Když jsem dosedala, pomyslela jsem si, že tohle je opravdu řádná očista těla! A už jsem musela opět použít svůj blicí kbelíček, který jsem si posadila na klín. Ayahuasca se ze mě drala ven vrchem i spodem!

Tenhle večer byl snad nejdelší v mém životě! Zároveň jsem nikdy tak dlouho a intenzivně nezvracela (asi 3 hodiny v kuse). Cestu na toaletu a zpět k lavičkám jsem absolvovala asi desetkrát. Ke konci jsem tam už vyčerpáním usínala. Byl čas ukončit tento „očistný proces“ a doškobrtat se do postele. Když jsem si představila, že moje chatrč ze dřeva a rákosu stojí až na druhém konci údolíčka, udělalo se mi špatně znovu. Přemohla jsem se a odevzdaně jsem se s baterkou vydala na cestu kolem umělých lagunek pro ryby. V jednu chvíli jsem měla co dělat, abych do jedné z nich nespadla. Vše ale dobře dopadlo, i když cestička, která normálně trvá 5 min., mi zabrala asi trojnásobek času. Vyčerpaná padám do postele.

Ráno se probouzím naprosto vyřízená. Celou noc se mi zdály zmatené sny, kvůli kterým jsem nemohla spát. Stále mi je špatně od žaludku. A to je jediný výsledek celého včerejšího „blicího rituálu“! Jsem zlomená. Ztratila jsem iluze o tom, jak budu komunikovat s vyššími světy prostřednictvím té zázračné rostliny, která mi ukáže smysl mého života! Místo toho jsem komunikovala jen s kbelíkem na zvracení a záchodovou mísou. Brečím. Mám chuť okamžitě odjet.

aya (8)

Šamanský léčitel Pepe mi prostřednictvím energeticko-diagnostické masáže stanoví na míru šitou dvou týdenní dietu s odvarem z pralesních rostlin ajo sacha a chiric sananga. Bohužel jí však mají předcházet ještě tři použití ayahuascy, prý kvůli důkladnému pročištění a odplavení negativní energie. Po uklidňujícím rozhovoru s Petrou se rozhoduji, že to ještě zkusím.

A tak večer opět podstupuji ayahuascový „blicí rituál“. Proces probíhá v podstatě stejně jen s tím rozdílem, že zvracím asi o hodinu déle. A opět žádná komunikace s ayahuascou neproběhla, jen kocovina, žaludeční nevolnost a různé vizuální vjemy jako komíhající se barevné proužky a spirálky. Ráno mi je ještě hůře, jsem vyčerpaná, je mi špatně. Dostávám na pití další zázračný lektvar, tentokráte z rostliny mocura. Její odporná chuť vyprovokuje můj rozbouřený žaludek ke zvracení znovu. Celý den nejsem schopná žádné činnosti, pospávám v houpací síti a čekám na další „ayahuasca session“.

aya (1)

V centru Dos Mundos jsem strávila celkem měsíc. Moje tří týdenní dietní období však už probíhalo ve značně poklidnějším duchu. Pila jsem výluh ze čtyř různých pralesních rostlin a většinu času trávila v houpací síti, zvané hamaca, čtením knih a přemýšlením o svém životě. Dietní jídlo bylo po celou dobu velmi skrovné – jedna brambora, hrníček neslazené ovesné kaše a malé kousky brokolice. Na žádné fyzické aktivity tedy nezbývala energie. Na druhou stranu to bylo dobře, protože člověk zde měl, odtržen od moderních vymožeností dnešní doby, včetně internetu, spoustu času na utřídění svých myšlenek.

11
20160314_122825

Je známé pořekadlo, že začátky jsou vždycky těžké. Pro mě to zde rozhodně platilo! Nikdy jsem nic podobného nezažila ani v nejhorších snech. Ale lidé si zde zvykli na tento očistný proces a dokonce ho podstupovali dobrovolně i během dietního období při užívání jiných rostlin. Prý se cítí potom lehcí a šťastní. Pro mě však zůstává ayahuasca jako jedna velká záhada! Pokud chcete ayahuascu také zkusit a tento článek vás neodradil, vězte, že každý má jinou zkušenost. Jsou lidé, kteří zažily úžasné stavy rozšířeného vědomí už při prvním vypití ayahuascy, někteří třeba až po desátém a někteří nikdy. Zda já patřím do té druhé nebo třetí kategorie, to zatím nezjistím, protože teď neplánuji zvracet hodně, ale hodně dlouho. Myslím, že mám „splněno“ na několik let dopředu.

aya (9)
aya (7)

Během užívání léčivých rostlin je důležitá skromná vegetariánská strava.


Stručné shrnutí mého měsíčního „rehabilitačního pobytu“:

Moje zkušenost s ayahuascou nebyla úplně tak, jak bych si přála. V postatě jsem se nedostala do takového změněného stavu vědomí, jaký jsem očekávala a „očista“ nebyla rozhodně příjemná. V sanatoriu jsem přesto zůstala měsíc, a i když by mi podle léčitele Pepeho prospěly další minimálně 2 měsíce, viděla jsem na sobě (a hlavně cítila) velký posun. Zřejmě to však nebylo působením ayahuascy, ale spíše následným užíváním dalších amazonských rostlin. Např. ajo sacha je rostlinou, která má pomoci uvědomění si spiritální dimenze bytí, chiric sanango je rostlinou k otevření srdeční čakry a rozproudění pozitivní energie, uchu sanango zase prý zprostředkovává porozumění vnitřním strachům. Myslím, že změnu mého myšlení způsobila právě kombinace působení těchto rostlin, dietního jídla a také klidu a ticha na přemýšlení a urovnání si myšlenek. Mohla jsem se tak přesvědčit o pravdivosti citátu, že „štěstí se nachází uvnitř nás, jen ho musíme objevit“, a to obrácením se do svého nitra.

I když tedy u mě neproběhly vytoužené vize o budoucnosti, dospěla jsem k jakémusi smíření se sebou sama a se svojí minulostí, a došlo tak i k pozitivnímu naladění na několik týdnů dopředu. Velkou výzvou však pro mě bylo si tento nově nabitý optimismus udržet, v dnešní uspěchané době a pod tlakem rodiny a okolní konzumní společnosti.

aya (5)

Chiric Sanango – amazonská léčivá rostlina, která má mocné účinky na otevírání srdeční čakry a celkové vnesení pocitu radosti a štěstí do života


Dodatek:

Ayahuasca je záhadná zázračná rostlina. Přistupujte proto k jejímu užívání bez jakýchkoli očekávání, abyste se vyhnuli zklamání jaké čekalo mě. Ayahuasca prý vyjevuje určité poznání jen tomu, kdo je na to duchovně připravený. Záleží však prý také na poměru smíchání s jinými rostlinami, které se používají pro posílení účinku (např. chacruna).

Dále doporučuji zjistit si předem podrobnosti o aplikaci ayahuascy v daném centru, abyste se vyhnuli nemilému překvapení jako já. Ayahuaskové rituály jsou prý velice hezké a harmonické! A nemusíte za nimi ani jezdit až do Peru nebo Ekvádoru, ayahuascové rituály lze najít už i v ČR, i když si raději českého poskytovatele nejdříve důkladně prověřte a projděte nezávislé recenze.


Další zdroje:

Více o rostlině ayahuasce se můžete dozvědět v dokumetárním filmu Viliama Poltikoviče Maestra Ayahuasca.

Zajímavý je také podcast Rity Kočárové nejen o ayahuasce, ale i o psychedelických látkách obecně.

 

Sdílet tento příspěvek

8 komentářů “Jak jsem b(li)yla v Peru, aneb Moje zkušenost s ayahuascou

    • Ahoj Dane. Děkuji za Tvůj komentář. Také proto jsem vlastně tento článek psala. Je dobré vidět vše z různých stran a člověk má pak realističtější náhled na svět… Snad tento článěk pomůže i ostatním, kteří si třeba cítí/cítili stejně frustrovaní jako já po přečtení všech těch pozitivních ohlasů, ale výsledek u nich samotných byl poněkud jiný. Díky za návštěvu mých webovek. L.

  • Super clanek!! A kloboucek za vydrz a odvahu!! Skoda, ze idnes zkracuje.. takto cele je to pusobivejsi. Ale zase diky idnes jsem objevila web:-)
    Preji hodne dalsich „vyvedenych“cest.zazitku a diky za inspirace z cest. Do Kanady uz se nemuzu dockat:-)

    • Ahoj Petro. Díky za komentář a za přečtení obou verzí mého ayahuaskového příběhu 🙂 Kanada se Ti bude líbit, přeji hodně štěstí.

  • Zdravím Lído, četla jsem Váš článek na idnes.cz o setkání s ayahuascou. Jsem ráda , že nejsem jediná kdo není nadšený ze stavu po požití odvaru 🙂 Posílám svůj příběh: Asi před 7 lety jsem začala vnímat volání mé duše do Peru.
    Nevěděla jsem ještě tehdy, jak a kdy se tam dostanu, za jaké peníze (výprava do Peru je docela nákladná), ale jedno jsem věděla jistě, že ten čas nastane. Po tento čas jsem měla slušný přehled z internetu, kdo a jaké možnosti nabízí.
    Letos se mi zalíbila výprava jednoho z průvodců po Peru, kde nabízeli ceremonie žabky Kambo a Ayahuascy (liána duše). Většinou nemívám našetřeno větší obnos penízků, miluji penízky, když jsou v oběhu. Ale tentokrát se mi nasbíraly penízky, aniž bych to plánovala, právě ta částka kterou jsem potřebovala, abych se nemusela někde zadlužovat. Očekávání jsem vyloženě neměla žádná, ani jsem nevěděla, kde budeme spát. Byla jsem tak nějak připravená na všechno. Kdybych předem věděla, co mě čeká, tak si sakra rozmyslím, zda jet nebo ne (ale je to o posouvání vlastních hranic, takže jsem šťastná že jsem jela…). Brala jsem to jako velikou výzvu, kdy jsem věděla, že na 14 dní opustím svou komfortní zónu.
    V džungli jsme strávili celý pobyt, tedy 14 dní. Bylo to nepopsatelně krásné…..
    Koupání v řece (namísto sprchových gelů a šamponu jsme používali jíl), tamba, ve kterých jsem spali, měly stěny ze sítí, takže jsme mohli slyšet noční džungli. Jídlo bylo velmi dietní (kvůli ceremoniím), ale mně to vyhovovalo.
    Cítila jsem, že mé tělo potřebuje očistu a tady v ČR bych se k tomu nedokopala. Ceremonie byly každý den, byly dosti náročné.
    Žabku Kambo jsem zvládala dobře (na vybraném místě se kůže jemně popálí a v několika bodech a na tyto body je pak nanášen sekret), lidé se jezdí do Amazonie takhle léčit z AIDS, rakoviny a dalších závažných onemocnění. Běžně žabku Kambo v Amazonii aplikují i dětem jako „přírodní očkování“. Ayahuascu (odvar z liány, který jsme si sami připravovali) jsem snášela již mnohem hůř. Nástup stavu, který přišel asi po 40 minutách, se nedá ani popsat.
    Byl pro mě o to těžší, protože jsem do svých 35 let nezažila být např. opilá, tak abych o sobě nevěděla. Je to stav přirovnávaný ke snění, takže o sobě víte, ale to, co se mnou dělo, se opravdu dá jen těžko popsat. Jediné, co mi létalo hlavou, bylo, že cesty zpět již v tuto chvíli není, takže se uklidni a nech se vést. Po 5 hodinách tento stav začíná odeznívat. Mnoho lidí z naší skupiny zažívaly krásné stavy, kdy se setkali s Bohem, bohyní Isis apod.
    Ale já jsem věděla, že pro mě tato zkušenost stačí. Děkuji Matce Zemi, Pachamamě (bohyni pralesa), všem bytostem za tento pobyt a také sama sobě, že jsem přijala tuto výzvu do PERU.
    Od letošního roku sponzoruji děti v Peru, takže pevně věřím, že jsem nebyla v této úžasné zemi naposledy. Tento pobyt, který byl pro mě k nezaplacení, mi přinesl mnohem větší vnitřní klid, vyrovnanost, nadhled a spoustu dalších poznatků, které mi budou asi teprve docházet, protože jak jednou zakusíte, již není cesty zpět. Mějte se pěkně Žanča 🙂

    • Dobrý večer Žanet. Moc děkuji za úžasnou zprávičku! Těší mě, že má někdo podobný příběh a pocity jako já. Po přečtení komentářů pod článkem na iDnes jsem upadla do lehké deprese a litovala, že jsem tento článek vůbec zveřejnila. Většina lidí me označila za naivní blbku, která neví roupama co by 😞 Jsem tedy moc ráda, že jste se ozvala! Děkuji za sdílení vašeho příběhu!

  • Ahoj Lído,
    to, co popisuješ je opravdu zajímavá zkušenost. Zdá se, že v tom centru Dos Mundos používají Ayahuascu pouze jako purgativní rostlinu, nikoliv jako rituální. Proto je ta tvoje zkušenost tak odlišná od toho, co jsi očekávala. Vtip je právě v tom pití teplé vody, která v kombinaci s purgou vyvolává zvracení.
    Já sama jsem byla také v Peru za zkušeností s rostlinkami. Byla jsem v centru Takiwasi, o kterém se mluví mimo jiné i v reportáži od V. Poltikoviče. Zde se používají k očistě těla jiné purgativní rostliny, ještě před rituály s Ayahuvascou, takže při samotném rituálu se už téměř nezvrací a rituál je tedy zaměřen spíše na duchovní aspekt ceremonie a na záměr, s kterým do něj člověk vstupuje. Já sama jsem při Ayahuvasce nezvracela vůbec a odpovědi, pro které jsem si tam jela, jsem dostala.. Vyzkoušej si někdy Ayahuvascu rituálním způsobem a uvidíš, že je v tom velký rozdíl. Při této ceremonii se voda vůbec nepije..
    Přeji krásný den
    Risa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *