Update: březen 2021 – známá turistická stezka Masca do Los Gigantes zůstává stále uzavřená na dobu neurčitou z důvodu rekonstrukce. Skvělou turistiku si však můžete užít i na dalších méně známých stezkách národního parku Teno. Dostanete z nich úchvatné výhledy jak na kaňony kolem Mascy, tak i na Pico del Teide, nejvyšší sopku Španělska.

Masca kaňon je spolu s národním parkem El Teide jedno z nejnavštěvovanějších míst a patří do „must do“ na Tenerife. Míří sem milovníci horské turistiky, ale i méně zdatní jedinci, kteří potom brzdí volný průběh túry, a buď vás pustí před sebe, když vidí, že jste rychlejší, a nebo se prostě budete muset přizpůsobit jejich tempu. Já osobně nemám ráda treky, kde je větší množství lidí, proto jsem i Masca kaňon pojala trochu netradičně.

Populární trek Masca kaňonem je 8 km dlouhý a většina turistů schází po stezce dolů z vesničky Masca, což trvá 2-3 hodiny. Dole na pláži pak nastoupí na loď za 10 euro, která je převeze podél masivních útesů do přímořského letoviska Los Gigantes. Pokud jste přijeli do vesničky Masca autem, budete potřebovat dostat se zase zpět nahoru (taxi za 30 euro, autobusem nebo stopem). Pokud nestojíte o plavbu lodí, můžete absolvovat po sestupu dolů i výstup zpět, který obvykle trvá 2 hodiny nebo méně, protože se nemusíte vyhýbat s ostatními turisty. To byl i můj plán, který se ovšem proměnil v trochu odvážnější realitu.

Scházím dolů populárním Masca kaňonem a potkám český pár, se kterým se dáme do řeči. Asi ve třetině cesty si všimneme, že vysoko nad námi vede jakási stezka vytesaná do skalní stěny. Horské masivy kolem nás jsou obrovské a udivují nás svojí majestátností. A dvě postavičky vysoko ve vytesané stezce jsou tak maličké! Co to tam může být za stezku?

Dáváme si drobnou pauzu, protože se stezka kaňonem zúžila a vede kousek potokem, což dělá problémy některým turistům. Začíná mě sžírat nervozita, protože tohle čekání a omezování mé volnosti je přesně to, co mě na takto profláknutých místech vadí. Čekání si však zkrátíme zkoumáním našich off-line map ve smart phonech a zjišťujeme, že podél naší Barranco de Masca stezky vede opravdu i jiná. Lze se na ní napojit na dvou místech. První je skoro na začátku treku, kde jsme si všimli potrubí vedoucího podél levé skalní stěny dále nahoru (viz obr. výše za mnou), zatímco populární stezkou jsme sestupovali dolů. Druhá přípojka je asi v polovině cesty k Masca pláži. I když se už turistická zácpa rozprostřela, neváhám ani minutu a loučím se svými českými souputníky a šplhám velice strmou stezkou nahoru. Skoro se až zajíkám vzrušením z nově nabité svobody, až se musím i trochu krotit, abych se soustředila a nesklouzla dolů. Stezička je chvílemi značně exponovaná a začíná se mi ztrácet pod nohama. Po chvíli si říkám, zda to byl moudrý nápad vydat se touto velice málo používanou stezkou nahoru, když všichni ostatní návštěvníci míří naopak dolů 🙂

Stezka je místy značně exponovaná a je odtud úžasný výhled na okolní hory a moře.

Po chvíli tápání došplhám až nahoru k „pipeline“, tedy k betonovému žlabu, kterým se svádí dolů z hor voda. Celé Tenerife je těmito žlaby doslova protkané. Nyní je žlab vyschlý a lze ho použít pro chůzi. Nabírám plnými doušky čerstvý horský vzduch a shlížím dolů do Masca kaňonu na zástup turistů, kterému jsem unikla. Výhled na okolní hory je fenomenální. Vidím už i moře na konci Masca kaňonu. Miluju tyhle výhledy shora, při kterých člověka až pojímá závrať. Sednu si a užívám si tenhle úžasný okamžik lehkosti.

Stezka se napojila na betonový vodovodní žlab, který se brzy vnoří do tmavého tunelu přes 1 km dlouhého.

Najednou si všimnu, že na protějším svahu kaňonu se pohybuje, ještě ve vyšší úrovni než jsem já, skupinka několika lidí. Něco dělají na travnaté ploše skály, ale netuším, co by to mohlo být. Zkouším zoomovat svým fotoaparátem. Potom si všimnu dvou postav mužů, kteří scházejí pomerně rychle dolů po holé skále a zapírají se o asi 3 m dlouhé hole. To je opravdu nevšední podívaná na takovéto kaskadéry! Nemají žádná lana, ani sedáky a přitom je skála skoro kolmá! Sleduji je s očima navrch hlavy. Až později se dozvídám, že jde o pradávný způsob pohybu pastevců koz a ovcí, ze kterého se vyvinul tradiční sport Kanárských ostrovů!

Více si o něm můžete přečíst v samostatném kratším článku Salto del pastor canario.

Dva muži balancující s dlouhými holemi na strmé skále – dnešní sport zvaný „pastevecké skákání“.

Po náležitém nasátí horské atmosféry se vydávám po betonové trati žlabu a brzy se dostanu k tunelu. Zapínám čelovku a neohroženě vstupuji dovnitř. V tunelu je tma jako v pytli a musím jít mírně skloněná, protože strop není při mé výšce 170 cm dostatečně vysoko. Po několika desítkách metrů mě však kuráž opouští a začínám si přát, aby už tunel skončil. Pro lidi s klaustrofobií tuto stezku určitě neodporučuji!

Odhaduji, že tunel má asi 300m. Nyní při psaní článku se však dočítám, že je dlouhý něco přes 1 km! Asi uprostřed je na jeho dně voda, takže musím balancovat po úzké zídce vodovodního žlabu, abych si nenabrala do bot. Trekové hole mi pomáhají držet rovnováhu. Na konci tunelu se pro změnu strop snižuje natolik, že musím lézt po čtyřech a sundat si ze zad batoh. Takové dobrodružství jsem nečekala! Konečně vylezu ven na druhé straně horského masivu a nadechnu se čerstvého vánku. Jsem ráda, že na mě uvnitř nespadl netopýr nebo nanastala jiná nepředpokládaná situace.

A teď už jen následuji úzkou stezičku po úpatí kaňonu Barranco de Natero. Výhledy na hory kolem jsou naprosto okouzlující a nikde ani živáčka. Pokud by se tu člověku něco stalo, možná by ho i za týden našli. To mi však náladu nijak nekazí, ani to že se stezička začíná pomalu ztrácet, když procházím korytem potoka s bílými usazeninami. Po chvíli zjistím, že začínám bloudit. Vracím se zpět, sedám si na kámen a dávám si pauzu. Jsem unavená. Zkouším jít jinou cestou, ale opět narazím jen na neprostupné trnité houští a kaktusy. Trny se mi zabodávají do kůže a ostré větvičky mě šlehají po rukách a nohách. Na kůži mi ulpívá i bílé mazlavé mléko z místní divoké rostliny, o které vím, že při styku s oční sliznicí je toxická. Stačí si promnout oči rukama potřísněnýma touto tekutinou a oční tkáň se může natolik poškodit, že člověk oslepne.

Vodovodní žlab procházející tunelem skrz skálu z Masca kaňonu do Natero kaňonu.

Začínám být zoufalá a vyčerpaná. Opět se vracím a zkouším najít cestu jinde mezi neprostupným trnitým houštím. Nakonec mi pomůže najít cestu GPS na mém smartphonu. A tak i když jsem zastáncem tradičních papírových map a mám rezervovaný vztah k moderním technologiím, jsem za svůj Samsung telefon teď ráda. Přesto jsem však ztratila asi 1,5 hodiny času a začíná se stmívat. Stoupám korytem potoka nahoru kolem jakéhosi starého těžebního dolu. Vypadá to tu jako na divokém západě za dob velké zlaté horečky.

„Bílý potok“ vulkanických usazenin v Barranco de Natero

Vypadá to tu jako na divokém západě za dob velké zlaté horečky.

K silnici mezi městečkem Masca a Santiago del Teide se dostávám už za úplné tmy v 19.30. Počasí se změnilo ve velmi chladné, vítr fouká s obrovskou silou a drobně poprchává. Naštěstí mi zastaví v zatáčce hned první auto, když začnu stopovat. S autobusem tu v tuto hodinu už nepočítejte.

Starý žlab se pomalu ztrácel a s ním i stezička pod mýma nohama. Naštěstí počasí mi do poslední chvíle stále přálo.

Shrnutí:

  • Tento trek Barranco de Masca y Natero por túneles y canal mi trval celkem 7,5 hodiny (s pauzami na svačiny, focení a s 1,5 hodinou zdržení při hledání správné cesty).
  • Je dlouhý asi 9 km s celkovým převýšením kolem 1600 m.
  • Doporučuji pevné pohory, čelovku, hodně vody a dobrý orientační smysl doplněný telefonem s GPS.
  • Rozhodně nedoporučuji pro lidi s klaustrofobií a se závratěmi z výšek.
  • Lepší je menší lehčí batůžek kvůli balancování na některých exponovanějších místech. Já jsem naproti tomu nesla i karimatku a spacák, ale zvládla jsem to také.

Barranco de Natero – výhledy jsou kouzelné

Orientace a závěr:

Ani při zpětném pátrání na internetu jsem nenašla mnoho informací o tomto treku. Stezka je zřejmě pod tíhou popularity sousední Barranco de Masca trail dosti opomíjená. Podobný trek jsem našla jen na těchto stránkách ve španělštině. Stezka se zde však vrací zpět do Mascy. Já jsem namísto toho skončila na silnici u Casas de Araza. Pro představu můžete zde shlédnout video z treku na jednom ze španělských blogů.

I když se trek doporučuje pouze pro „experty“, myslím že ho zvládne každý zkušenější turista v dobré kondici, s pevným krokem, rozvahou a odvahou. Na oplátku tak získáte pocit volnosti, nádherné výhledy na okolní hory, potkáte jen minimální množství lidí nebo nikoho, projdete 1 km dlouhým tunelem a budete okouzleni horami Teno Rural Parku.

Mapa mého treku Barranco de Masca – Barranco de Natero – Casas de Araza (černá barva).
Zelená stezka značí klasický populární sestup Masca kaňonem dolů k pláži (Barranco de Masca).

 

Ubytování:

Rezervace ubytování, zejména v době hlavní turistické sezony od listopadu do dubna, se vyplatí udělat přes booking.com (přes tento odkaz s 10% slevou). Nebo můžete využít ubytování v soukromí přes www.airbnb.com  s drobnou slevou na vaši první rezervaci.

Pojištění:

Na pojištění můžete využít slevu 50% na AXA Assistance.

Líbil se vám tento článek?

Pozvěte mě za něj na virtuální kafe 🙂

Podpoříte tak vznik dalších článků.

Buy Me A Coffee


Přečtěte si také moje další články o Tenerife:

9 komentářů “Známý Masca kaňon neznámou stezkou jen pro odvážné

    • Děkuji. Pokud jsi fit a nebojíš se dobrodružství, doporučuji zvolit jinou trasu než je ta populární, kde je spousta turistů. Je zde více možností – ta kterou jsme popsala je jen jedna z nich 🙂 Užij si to!

  • Ahoj Lindo,
    pěkné čtení! Ty hole, to budou pravděpodobně pastýřské tyče. Umožňují pastýřům dostat se snadněji do problematicky dostupných míst 🙂

    Měj se!

    Kamil (ten z Tenerife 🙂

    • Ahojky Kamile 🙂
      Ráda od Tebe slyším 🙂 Děkuji za info. Už jsem se o těch holích také dozvěděla! Prý se z toho dokonce vyvinul tradiční sport na Tenerife, ale velice nebezpečný, proto není tolik známý. Připravuji aktualizaci článku, ve které se o tom rozepíši, až dohledám informace 🙂 Měj se krásně a stay in touch 🙂

      editace: Aktualizace článku 15.4. 2017 a sepsán nový článek o „skákání o holi“ nazvaný Už jste slyšeli o „Salto del pastor canario“?

  • Ahoj Lindo,
    na tvůj blog jsem narazil čirou náhodou chvilku před odletem na Tenerife při částečném plánování.
    Musim uznat, že toto byla opravdu fajn alternativa, než se plahočit mezi davy lidí po oficiální cestě. A ty jejich výrazy, když si na nás ukazovali co to tam nahoře děláme byly k nezaplacení 🙂
    Takže díky za popis, rozhodně pomohl a zpříjemnil celý trek!

    Vojta

    • Ahojky Vojto.
      To mě těší, že jste si to užili a i lidi dole v kaňonu při pohledu na vás 😀
      Děkuji za návštěvu mého webu a snad zase brzy budu inspirovat nějakým dalším článkem, třeba z jiné destinace.

  • Lído, musím tě pochválit za dva články o Tenerife a hezký fotky. Tenhle ostrov nazývám osm let domovem a popravdě nemíním na tom nic měnit, když vidím, jak to vypadá v okolním světě.

    / Měl bych technickou poznámku k tvýmu textu. Nejedná se o nic víc ani míň, než o pitnou vodu. Jde o celkem zajímavou věc.

    Kohoutková voda na je Tenerife plně pitná. Běžně ji piju, balenou vůbec nekupuju. Její chuť tady (jih, Las Americas) není vůbec špatná a na severu ostrova určitě není horší (v řecký Argolidě a na jihovýchodě Malorky, kde jsem kdysi žil, byla voda hrozná, ta se opravdu nedala pít). Pitná voda na Tf nepochází z odsolování mořský vody – to by potom neměla vůbec žádnou chuť, ale z „galerias del agua“. Jsou to drenážní spádový tunely proražený v horských masívech v místech, kde je konstantní přítomnost podzemní vody (na severních úbočích dost prší, k tomu
    denní přítomnost oblačnosti, voda kondenzuje na dlouhých jehlicích kanárijských borovic, odkapáva a vsakuje se). Tyhle tunely byly proráženy hlavně v průběhu padesátých létech minulýho století. K tomu tady existuje rozvětvená síť kanálů a akvaduktů, který obtáčí celý ostrov v několika úrovních a občas vedou v neuvěřitelných místech, kam se člověk bez lana a skob bojí i jen vyškrábat. Staří borci je kdysi vymlátili ve skalách dynamitech, zavěšeni na lanech. Kanály vedly primárně vodu ze severu ostrova na jih. Většina z nich je dodnes funkčních.

    Celý ostrov mám mnohokrát projetý a s nepříjemnou chutí kohoutkovky jsem se snad ještě nesetkal. Arico a jeho okolí znám málo. Je možný, že tamní zóna je zásobená vodou z podzemní galerie, která má vyšší obsah některých minerálů, což může spůsobovat tu nepříjemnou chuť. Voda z galerií nejde do kohoutku přímo, ale prochází předtím normálně přes úpravnu, kde ji přinejmenším filtrují a chlórují.

    Když budete příště na Tenerife a uvidíte někde v horách v lese tunel do skály a jak z něj valí voda, víte už o co se jedná. Ty tunely jsou často opatřeny mříží, aby tam nemohli líst zvědavci. Je to bez dýchací filtrační masky nebezpečný, bývají tam toxický plyny (oxid uhličitý ve vyšších koncentracích, metan, oxid uhelnatý snad bez hoření ani ne). Byly tady už případy úmrtí takových tunelových zvědavců.

    /Podezírám starý kanárijský borce, kteří tunely dřív proráželi a neměli příslušný detektory ani dokonalý masky, že používali k detekci plynů KANÁRY na bidýlcích http://ww1.ceskepodzemi.cz/kanar-nejlepsi-pritel-hornika/ Tady jsou ještě dva adrenalinový linky, pokud byste se příště rozhodli prozkoumat některý ze starých akvaduktů. V případě Masca -Los Gigantes maximální opatrnost. Jištící skálolezecký prostředky se tam na pár místech velmi hodí. Kanál má snad sto let a na některých místech vypadá, že musí každou chvilku vypadnout ze skály. Drolí se, výztuž je obnažená, drží jakoby na ničem, VISÍ ve vzduchu 😉

    Známá OKNA Guimaru http://www.wildcanarias.com/ventanas-de-guimar-tenerife/

    Z Mascy do Los Gigantes tunely a akvadukty http://www.wildcanarias.com/canales-de-teno/

Napsat komentář: Jan S. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *