Rok 2017 ve fotografiích

Houpací síť se lehce pohoupává v příjemném ranním vánku. Den v mexickém přímořském letovisku Puerto Escondido začíná a brzy bude teplota opět na běžných 30°C. A další rok je za námi a nastal tedy čas na sepsání bilance mého roku 2017. Takové to zhodnocení roku, co se povedlo či nepovedlo, k jakým došlo změnám a jaké máte další sny a cíle považuji za velice přínosné. Člověk si tak může snadněji uvědomit, kde se nachází teď a kde by chtěl být v dalším roce, ať už se jedná o pracovní oblast, rodinnou či seberozvojovou. Doporučuji tedy i vám krátké zastavení a zamyšlení se nad vaším rokem. Vždyť se říká, „vyběhni, až budeš vědět, kterým směrem chceš běžet“. A k tomu je potřeba vědět, kde jsme teď. Abych tedy do nového roku nevyběhla jen tak bezhlavě, i já jsem strávila několik volných chvilek přemítáním si svého roku 2017 a stručný souhrn ve fotografiích vám předkládám zde.

Leden – březen 2017

Můj rok 2017 začal na Tenerife, jednom z Kanárských ostrovů, kde jsem sepisovala svoje oficiálně první ohlédnutím za předchozím rokem 2016. Na Tenerife jsem přijela krátce před Vánoci 2016 a zůstala tu do konce března 2017. Zima není zrovna moje oblíbené roční období, a tak ty 3 měsíce na Kanárských ostrovech vidím zpětně jako příjemnou zimní dovolenou, o které si můžete přečíst v samostatném článku. Celkové zhodnocení mého dobrovolničení přes internetový projekt workaway.info, včetně finanční bilance, najdete na cestovatelském portálu magazinocestovani.cz.

Začala jsem pracovat jako dobrovolník v Tenerife Climbing hostelu, kde jsem zůstala měsíc, užívala si skvělé lezení na Tenerife, ale i se učila, že ne vždy je život jako peříčko a po neshodách s vedením hostelu jsem odešla. Necelý týden jsem strávila na treku přes Tenerife, od moře až k nejvyšší hoře Španělska Pico del Teide (3.718 m).

A od února jsem začala pracovat v hostelu Los Amigos na jižním pobřeží Tenerife u El Medano. Původní plán byl najít si na ostrově nějakou placenou práci, ale nakonec převážilo „go with flow“ a já tedy přijala první nabídku dalšího dobrovolnictví, která se mi tu naskytla. V tomto hostelu jsem sice byla velice vzdálená skalám, a tudíž i mému oblíbenému sportu lezení, ale díky tomu jsem dostala příležitost zaměřit se více na jiné aktivity. Začala jsem se zase věnovat akrojoze, na kterou se v turistickém letovisku Los Christianos scházela každou středu skupinka nadšenců všech úrovní. Právě v tuto dobu jsem si také vytvořila svůj každodenní návyk ranního cvičení jógy, který dodržuji dodnes. Ve smart phonu mám oblíbenou aplikaci Down Dog, kdyby se to někomu hodilo 🙂

Také jsem měla více času na prozkoumávání přírodních krás ostrova Tenerife a jako transport jsem začala využívat i stopování jako místní osvědčený prostředek dopravy, který jsem předtím nikde jinde nechtěla využívat, ať už ze strachu o bezpečnost nebo kvůli vyhnutí se trapným situacím při případném váznutí komunikace. Na Tenerife to byla naopak super příležitost jak se procvičit ve španělštině.

Třetí měsíc svého pobytu na ostrově jsem strávila pohodovým dobrovolničením se svojí novou dánskou kamarádkou v jednom nově se rozjíždějícím hostelu. Kromě péče o dům bylo na denním pořádku koupání v moři, válení se v houpací síti, jóga a rozjímání o životě a přemýšlení, co se svým životem dál – kam se dál ubírat za plněním svých snů a sycením vnitřního pocitu štěstí.

Duben – červen 2017

Koncem března jsem získala pocit, že už bych se měla pohnout někam dále – buď si najít na Tenerife práci a zůstat tu delší dobu, a nebo se vydat do jiných končin světa. Vyhrála touha po svobodě a dalším rozletu, a tak se na měsíc duben vracím do ČR a žádám o turistická víza do Kanady. Dala jsem si za cíl, kromě cestování a návštěvy mých  starých přátel, najít v Kanadě zaměstnavatele, přes kterého bych mohla požádat o Young Professionals visa (pracovní vízum na 1 rok).

Do Kanady tedy vyrazím v první polovině května. Přes květnové svátky ještě stihnu s bandou českých přátel skvělé lezení v Chauzon, Ardéche, ve Francii. Je to fajn rozloučení před tím půl rokem, který plánuji v Kanadě strávit.

Květen a část června pobývám u svých známých v kanadském Torontu. Dále se na léto přesunuji do mého oblíbeného městečka Canmore v provincii Alberta, kde jsem již v roce 2014 –  2015 pracovala na Working Holiday visa. Můžete si také přečíst článek o mém přesunu z Toronta do Calgary, aneb ne vždy jde vše podle plánu. Považuji se za osůbku, která mě celkem ve všem štěstí, ale holt mi někdy život připravuje drobné nečekané situace, asi na zpestření života 🙂

Červenec – říjen 2017

Užívám si léto v „Canadian Rockies“, v kanadském pásmu Skalistých hor, které se táhnou od Aljašky až po Jižní Ameriku (kde se nazývají jako Andy). Léto, pro mě nejkrásnější období roku na severní polokouli, tak trávím v jednom z nejpůvabnějších koutů světa. Navíc tento rok slaví Kanada výročí 150 let od svého vzniku samostatného státu a do všech národních parků v zemi je vstup zdarma. Už jenom to doslova vyzývá k výletům do hor, k lezení a užívání si dalších outdoorových sportů. Bohužel však zdravý horský vzduch trochu kazí kouř a popílek z četných divokých požárů, které se tu sice vyskytují každé léto, nicméně to letošní jsou obzvláště silné a četné.

V plovině léta se přemisťuji na návštěvu za přáteli na Gladstone ranč, v jižní Albertě, co by kamenem dohodil od národního parku Waterton. Sem překvapivě kouř z provincie Britské Kolumbie, ani od Banff národního parku nezasahuje (o měsíc později je však celé centrum Waterton národního parku zničeno rozsáhlým ohěm). Na Gladestonu, kde jsem kdysi již dvakrát pracovala jako dobrovolník, strávím nakonec celý měsíc léta.

Užívám si místní hramonickou atmosféru a klid, projížďky na koních po lesích a pastvinách, plavání v jezeře a závodění na kajaku s místními bobry. Do té doby jsem bobra sotva kdy viděla a nyní plaval v mé těsné blízkosti. A když už jsem ho přestala bavit, plácnul asi 1,5 metru ode mě do vodní hladiny svým placatým ohonem takovou silou, že mě celou nahodil. Musela jsem se jen smát. Na světě je přece tak krásně a pro naplnění pojmu „život v ráji“ nemusíme chodit až k abstraktním slibům světových náboženství! 🙂

Na zbytek léta se vracím do Canmore. Pomáhám tu s úklidem domu úžasně energické staré paní, která sem z Česka emigrovala se svojí rodinou už za doby komunismu. Vzájemné sympatie brzy přerostou v přátelství a po postesknutí, že bych potřebovala auto, mi půjčují to jejich. Je to vlastně tzv. van, osmimístné rodinné auto, takže při sklopení všech zadních sedaček vzniká velký prostor, kam se pohodlně vejde postel i drobné plastové skříňky se šuplaty. A tak opět bydlím v Kanadě v autě. Trochu déjavu 🙂

Na konci září se na mě usmálo štěstí a kouzelná synchronicita způsobila, že jsem byla seznámena s majitelkou malého obchůdky se smíšeným zbožím a pekárničkou, která mi nabídla pomoc při získání pracovního povolení. A ne jenom na 1 rok Young Profesionals, ale dokonce LMIA víza na 2 roky! A tak místo do Mexika kupuji letenku do ČR, protože tuším, že se tam zas dlouho nepodívám.

„Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ (Paulo Coelho: Alchymista)

Listopad 2017

Listopad tedy trávím v České republice. Snu o Mexiku se však nevzdávám. Vyřízení mého pracovního povolení do Kanady bude trvat minimálně 2 měsíce, takže kupuji na polovinu prosince letenku do Cancúnu. Stihnu tak všechno! Listopad tedy v ČR věnuji svým přátelům, beznadějně neúspěšnému přesvědčování své rodiny, že můj život je opravdu jen moje zodpovědnost, a také léčení svých zdravotních šrámů aktivního života jako např. zánět v rameni z přetěžování. Také návštěva dalších doktorů jednou za rok není od věci, zejména mé zubařky – a tak mám i první korunku na zoubku. Svoje narozeniny oslavím na báječném týdenním Lezení v Ospu a Črni Kalu, Slovinsko.

Prosinec 2017

Měsíc a půl v Čechách utekl jako voda a 10. prosince 2017 je odlet do Mexika na krku. Loučím se zas na chvíli s rodnou vlastí a neslibuji žádné konkrétní datum další návštěvy. Je na čase vzít život do vlastních rukou a jít si za svým štěstím tvrdě a neoblomně navzdory rozdílným názorům rodiny a většinové společnosti. A tak přistávám na horkém mexickém východním pobřeží. Začátky opět nejsou jednoduché – jiná kultura, nespokojenost s místem, s ubytováním v hostelu i s kurzem španělského jazyka, který jsem si už z Čech předplatila. Během 3 dní však všechno vyřeším ke své spokojenosti a přesunuji se z rušného turistického letoviska Playa del Carmen jižněji, do města Tulum s bělostnými plážemi. Další dobrodružství může začít! K tomu patří i navazování nových přátelství a neustálé změny plánů. A je to tak všechno dobře. Vždyť ta nejhezčí navštívená místa původně v mém itineráři nebyla!

Pár dní před Vánoci dostávám od své právničky z Kanady potvrzení, že moje pracovní povolení na 2 roky bylo schváleno! Děkuji, Ježíšku a celý vesmíre 🙂

Se šťastnou lehkostí se tak přesunuji dále Mexikem, poznávám další inspirativní lidičky a krásná místa této obrovské země. A užívám si to, protože nevím, kdy mi moje budoucí kanadské pracovní povinnosti zase dovolí popustit uzdu mé cestovatelské vášni.

 

„Žij každý den, jakoby to byl Tvůj poslední. Jednou to bude pravda.“