Za nízkonákladovým cestováním „s batůžkem“ na Kostariku jsem vyrazila v lednu 2015 z Kanady, kde jsem v tu dobu pracovala na Working holiday viza v restauraci v městečku Canmore v provincii Alberta. Bylo to velmi příjemné rozseknutí tuhé kanadské zimy na dvě části. A pro mě také zcela nová zkušenost cestování úplně sama jako backpacker. Zároveň to byl můj první výjezd do země s latinsko-americkou kulturou. Ta mi vzápětí tak učarovala, že jsem se na přes rok vydala do Jižní Ameriky.

Finance – kolik mě to stálo?

Začnu hned asi nejvíce frekventovanou otázkou. Kolik mě to celé stálo? To zajímá každého, hned po tom, kde jsem „na to vzala“. Kde jsem na to vzala bylo zodpovězeno již dříve – prací v Kanadě.

A teď se můžeme podívat na podrobný výpis útraty. Kostarika není pro cestovatele zrovna nejlevnější destinací. Snažila jsem se držet svoje výdaje na uzdě, vařit si sama místo každodenních návštěv restaurací, nakupovat pokud možno na místních trzích, kde je jídlo levnější než v supermarketech a příliš neutrácet za turistické atrakce, kterých je na Kostarice požehnaně.

List výdajů:

 

1) Ubytování

  • Ceny v hostelech se pohybují od 170 do 400 Kč.
  • Páry mají vždy výhodu, že pronájem soukromého pokoje je někdy i levnější než postel ve vícelůžkovém pokoji.
  • Zkuste najít levnější ubytování přes AirBNB.com – při první registraci získáte slevu 725 Kč kliknutím zde přes odkaz z mého profilu.
  • Tip: Zeptejte se v hostelu na „pronájem hamaky“ (houpací sítě) – ve většině z nich se spí dobře, zejména v těch větších, a jsou levnější než postel v pokoji. Doporučuji špunty do uší a masku na oči (přece jenom jste blíže přírodě, která je někdy dost hlučná). V horách samozřejmě budete rádi za teplou postel uvnitř. V nadmořské výšce 3.000 metrů může být totiž i v tropech hodně chladno.

2) Jídlo

  • nejlevnější varianta je stravování z vlastních zásob a nakupování na lokálních marketech
  • skvělé místní ovoce za příznivé ceny
  • v restauracích menu od 120 do 200 Kč (3.000 – 6.000 colonů)
  • tradiční jídlo: rýže, fazole, smažený banán, maso, trocha zeleniny

typická kuchyně centrální Ameriky s rýžovo-skořicovým nápojem horchata

Tradiční pokrm zahrnuje rýži, maso, smažené banány, fazole, zeleninu.

3) Doprava

  • veřejná doprava autobusem je velice levná, taxi lze také někdy využít bez hlubšího sáhnutí do kapsy
  • půjčení auta doporučuji jen pokud jste v časovém presu a když si troufnete řídit na místních často křivolakých horských silničkách
  • autobusy tu jezdí všude, nicméně někdy je délka trasy nepřímo úměrná času dopravy, zejména v horských oblastech

tropické hory Kostariky

4) Vstupné do národních parků a turistické atrakce

  • Kostarika je jednou ze zemí s největší přírodní deverzibilitou. Na svoji malou rozlohu má neuvěřitelných 28 národních parků! Vstupné je většinou kolem 200 – 300 Kč.
  • Extra příplatek se platí za průvodce, případně překladatele.
  • Turistické atrakce stojí většinou od 20 do 45 USD (400 – 1.000 Kč) – birdwatching tours (40 USD), vzdušné mosty v Monteverde (25-35 USD), čokoládová tour v Puerto Viejo (30 USD).

5) Letenka a taxy

  • moje letenka nebyla zrovna nejlevnější: zpáteční z Calgary, Kanada – do San Jose, Kostarika za 788 CAD + 25 USD zavazadlo (tedy tenkrát asi 15.600 Kč za letenku)
  • platila se také odletová taxa při opouštění Kostariky 29 USD

Celkem tedy:

Moje 30 denní cestování po Kostarice podle tehdejšího přepočtu měn vyšlo na 32 000 Kč + 15.600 Kč za letenku. Celkem tedy asi 47.600 Kč/měs. Zajímalo by mě, zda bych dnes (s 3 letým odstupem) byla schopná významně snížit tuto částku, nebo zda je Kostarika opravdu tak drahá. Přece jenom to bylo moje první nízkorozpočtové cestování. S přibývajícími zkušenostmi se člověk pohybuje i v jiné finanční rozvaze.

… vítejte v karibbském ráji …

Itinerář – 30 dní na Kostarice

Chtěla jsem toho vidět, co nejvíce, ale zároveň si užít i trochu odpočinku na pláži. Měsíc je na všechno příliš krátký, takže některá místa jsem třeba kvůli nepřízni počasí a následného nedostatku času musela vypustit. Naštětsí Kostarika je poměrně malá země a dobře se po ní pohybuje. Na mnoha místech jsem se setkala s dobrovolníky, ať už v záchranných stanicích se zvířaty, v hostelech v džugli nebo na organických farmách a pokaždé jsem litovala, že nemám více času zůstat tam s nimi. Na Kostarice, stejně jako v mnoha jiných zemích latinské Ameriky, se za dobrovolničení většinou platí 50 USD týdně. Tento poplatek zahrnuje příspěvek na stravu a ubytování, zbylé výdaje si „odpracujete“ dobrovolničením 4-5 hodin denně, 5 dní v týdnu. Zájemci se můžou podívat na některé ze stránek o dobrovolnictví např. helpx.net nebo workaway.info.

Trasa mé měsíční cesty Kostarikou

Můj stručný itinerář:

1) Odlet z Kanady, Čt 8.1. 2015

– odlet z Calgary, díky zpožděnému letu nestíhám přestup v Houstonu – přespání v hotelu u letiště, let přesunut na druhý den 8.00

2) Přílet do na Kostariku, Pá 9.1. 2015

– přílet do Alajuely na letiště ve 12.30, svezu se s ruským Kanaďanem Oskarem, mým spolucestujícícm z letadla, do Monteverde jeho pronajatým autem

3) Monteverde – tropické deštné lesy, So 10.1. 2015  

-Freddy´s Birdwatching tour s Oskarem, oběd v restauraci Tree House, Hanging Bridges tour od Selvatura

4) Monteverde, Ne 11.1. 2015

– krásná „zahrada kolibříků“ Selvatura, Monteverde Rainforest Reserve, Butterfly Garden a Frog pond Santa Elena

Kostarika je rájem kolibříků.

5) Pláž Samára, Po 12.1. 2015

– přesun autem s Oskarem na HWY Transamericana, po rozloučení autobusem na Samára beach (od původního záměru jet do Tamarinda mě odradila mladá Belgičanka, kterou potkávám v autobuse, skočím s ní tedy místo toho na autobus směr Samara), příjezd kolem 13 h., hostel Miravelle, odpoledne Turtle watching tour Ostional Beach Reserve (1,5 hod. jízdy autem s lidmi z hostelu)

V Ostional Beach Reserve kladou želvy za soumraku do písku svoje vejce.

6) Samára, Út 13.1. 2015

– změna hostelu (El Cactus, 18 USD), odpočinek, beach volejbal na pláži

7) Samára, St 14.1. 2015

– ráno beach volejbal, v 11 hod. odjezd s americkým Korejcem na hezký vodopád Las Cascadas asi 20 km od Samary, večer beach volejbal, večeře v restaruaci se Švýcarkou, která sem přijela z Kolumbie

Pláž Samara na západním pobřeží Kostariky.

8) Carara NP, Quepos, Manuel Antonio NP, Čt 15.1. 2015

– celodenní přesun ze Samáry do Manuel Antonio NP, se zastávkou v Carara národním parku (4krát změna busu)

papouška z rodu ara uvidíte na Kostarice i ve volné přírodě

9) Manuel Antonio NP, Pá 16.1. 2015

– relax na pláži u národního parku

10) Manuel Antonio NP, So 17.1. 2015

– ráno prohlídka národního parku, odpoledne odjezd busem do Dominicalu, večeře ve výborné restauraci

11) Dominical, Ne 18.1. 2015

– odpoledne moje 1. surfování (lekce surffování – 2 hodiny za 40 USD, včetně půjčení surfu)

12) Dominical, Po 19.1. 2015

– dopolko moje 2. surfování, odpolko s Oskarem (Tico) vodopád v Domonicallito a západ slunce nad Dominicalem, večeře s Japoncem Tomoki

13) Dominical, 20.1. 2015

– 3. surfování – Japonec Tomoki mi pomáhá chytit vlny, pak společná večeře v restauraci s kuchařem Charliem

1. surfování

14) Dominical, 21.1. 2015

– ráno jdu do Hacienda Barú Wildlife Refuge, odpolko 4. surfování – Oskar mě vzal na Playa Hermosa

15) Dominical, 22.1. 2015

– 5. surfování, obrovské vlny, těžké chytit, společná večeře s jednou Kanaďankou z mého hostelu a s Tomoki

16) Drake Bay – Corcovado NP, 23.1. 2015

– příjezd lodí do hostelu Jungla del Jaguar, ukrytého na kraji džungle národního parku

-odpoledne prozkoumávání okolí s mladým americkým dobrovolníkem Gerridem, večer ještě noční procházka džunglí (vidíme tapíra, mravenečníka, nějakého nočního ptáka, který si oslněn baterkou sedl Gerridovi na ruku, hada, který ulovil žábu, spoustu krabů,..)

17) Drake Bay – Corcovado NP, 24.1. 2015

– dopoledne relax na pláži pod palmami, po společném obědě se jde džunglí na blízkou pláž s jeskyňkou a obrovskými stromy s liánami a vodopádem

… s báječnými lidmi uprostřed tropické divočiny …

 18) Drake Bay – Caňo Island NP, 25.1. 2015

– v 7 hod. ráno odjezd lodí s jednou Kanaďankou na snorkeling tour na Caňo Island – korálů poskromnu, ale je tu spousta ryb, malí žraloci a želvy

– večer putování džunglí s Američanem Leem na skryté místo s hezkou krápníkovou jeskyní a vodopádem

Ostrov Isla del Caňo

… objevila se i obrovská želva …

19) příjezd do San Gerardo de Rivas

– ráno smutný odjezd z toho ráje pod palmami, příjezd busem do hektického města San Isidro, kde je několik busových terminálů, zorientovat se mi pomůžou místní (taxikáři a jeden bývalý učitel angličtiny ze supermarketu), odjezd busem do vesničky San Gerardo de Rivas v horách u národního parku Mt. Chirripo

20) San Gerardo de Rivas – Chirripo NP

– útulný hostel Casa Mariposa s milými dobrovolníky opět z USA, dopoledne řešení složitého způsobu jak získat povolení ke vstupu do národního NP (27 USD) – to se povede, nicméně se nám nepodaří získat povolení k přespání na horské chatě, takže vyrážíme na východ slunce na nejvyšší horu Kostariky (3.821 m) již ten večer ve 20.30. Jsme 3, tempo určuje klučina z Izraele, následuje nás i jedna starší Kanaďanka.  Jdeme hodně pomalu, jsem z toho tepma znuděná a unavená. Všude je tma a už od začátku našeho pochodu prší.

21) San Gerardo de Rivas – Mt. Chirripo NP

– ve 3 hod. ráno příchod na horskou chatu v sedle, kde je na přespání potřeba rezervace několik měsíců dopředu, i přesto že není nikdy zcela vyprodaná (nikdo to nechápe, vypadá to, že někdo se pouze snaží omezit počet turistů v národním parku). Dáváme si tu na 1 hod. pauzu na snídani. Venku začalo pršet ještě víc než předtím, šance na spatření východu slunce jsou mizivé. Přesto ve 4h. ráno vyrážíme až k summitu – průtrž mračen, silný ledový vítr (něco kolem 3°C, ale pocitově tak – 10°C!). Waterproof oblečení a boty jsou výsměch – po návratu zpět na chatu vše ždímu a doslova vylévám z kožených pohorek vodu. Všechno mokré, strašná zima i uvnitř chaty, nezahřeje ani teplý čaj. Dolů doslova běžíme, abychom se zahřáli. Naštěstí vysvitne i sluníčko a po zbytek dne je už hezky – skoro jako naschvál.

Shrnutí celého výšlapu: Pochod na nejvyšší horu Kostariky 3820 m nám trval i s přestávkami a pomalým tempem 16 hodin. Převýšení 2350 m, 40 km.

– odpoledne návrat dolů do hostelu a procházka k blízké botanické zahradě Cloudbridge forest (nohy už moc nechtějí chodit – naštestí nemám ani jeden půchýř)

Kostarické hory Kordillery s nejvyšší horou Mt. Chirripó (3.820 m)

22) La Georgina na Panamericaně, 95. km

– v 11.30 odjezd busem do San Isidro a odtud do malé restaurace s ubytováním na HWY na San Jose, prý je tu možnost vidět vzácné ptáky quetzaly

– prší, není tu internet, zima – kolem 5°C a vlhký vítr, v ubytku mám naštěstí přímotop, ale postel je hrozná, 100 let stará pružinová matrace s vyleželým důlkem

23) La Georgina na Panamericaně, 95. km

– procházka džunglí kolem, pátrání po ptáku quetzalovi, fotím alespoň kolibříky, kteří přilétají na krmítka u restaurace.

24) Cahuita

– v 8 hod. odjezd busem do San Jose, bus z jiného terminálu (sem taxikem) ve 12 hod. do Cahuity – příjemných 7 hod. jízdy celkem (od La Georginy), ubytko ve špinavém starém hostelu Secreat Garden, s hezkou zahradou. Setkání zde s lidmi, které jsem potkala v Chirripo NP, společné koupání na pláži Playa Negra a večeře v místní restauraci.

25) Cahuita NP

– ráno je zataženo, jdu s jednou Kanaďankou do národního parku, moc zvířat nevidíme, jen slyšíme howler monkey, pak vysvitne slunko a na plážičkách s průzračnou vodou je krásně

Národní park Cahuita a jeho krásné pláže

– odpolko koupání opět na pláži Playa Negra

26) Puerto Viejo – Jaguar rescue centre, beach

– Cahuita mě kromě národního parku tolik neuchvátila, přesun do Puerto Viejo, krásný nový hostel Pagalú, potkávám tu známou z Drake Bay, půjčujeme si kola a jedeme společně do Jaguar Rescue Centra – záchranná stanice místní zvířeny všeho druhu – prohlídka s průvodcem za 30 USD stojí zato. Odpolko relax na hezké turistické pláži Cocles Beach

27) Puerto Viejo – Manzanilla reserve, beach

– na kole do Manzanilla Reserve (14 km one way), pak pěšky sama džunglí, bahnem protože předtím hodně pršelo, je to spíše utrpení než radost, stezka není moc viditelná, prodírám se hustým porostem a doufám, že nenarazím na nějaké nechtěné zvířátko. Jsem ráda, když dorazím zpátky a zbytek dne už jen odpočívám na pláži Manzanilla.

jeden z nejjedovatějších hadů Kostariky

… a smrtelně jedovatá žába dendrobátko ..

28) Puerto Viejo – Chocoart tour, relax

– skvělá ChocoArt tour (25 USD) s ochutnávkami všech fází přípravy organické čokolády (od syrových kakaových bobů až po horkou čokoládu)

– večer relax, je zataženo, takže už moc sluníčka poslední dny na Kostarice nechytnu

29) Puerto Viejo – relax, joga class

– relax, procházka městečkem, odpoledne relaxační joga class

30) odjezd do San Jose

– odjezd busem do hlavního města San Jose, odtud přestup na bus na letiště v Alahuele

31) odlet ve 2 hod. ráno do Kanady

– odlet ve 2 hod. ráno s United Airlines, z Houstonu s Canada Air

 

  • Celý itinerář sepsaný ve Wordu si můžete stáhnout zde:

 

Čtěte také:

 

  • Celé fotoalbum Kostariky najdete v mé fotogalerii.
  • Máte-li nějaké připomínky, náměty či dotazy, neváhejte napsat dolů do komentářů 🙂

Díky, slunce v duši.

 

Sdílet tento příspěvek

2 komentáře “Kostarika 2015 – itinerář mojí cesty (30 dní)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *