Uběhl druhý měsíc mého života na pracovní víza LMIA v Kanadě a sepisuji tedy pokračování Kanadských listů. Smíření s novou prací a následný optimismus, který popisuji v Kanadských listech č.1, mi však nevydržel dlouho. Přišly kanadské březnové svátky (v Kanadě snad není jediný měsíc, kdy by nebyl probloužený víkend díky nějakým svátkům), poté jarní prázdniny a to je vždy doba, kdy se snad všichni z Kanady rozhodnou vyrazit do hor. Takže hurááá do Canmore a Banffu, a my se pak můžeme v našem malém obchůdku zbláznit, jak nestíháme! To se zase dostavila deprese, jestli mi to stojí za to – za minimální mzdu, pracovat tady jako otrok, každý den vstávat unavená a s žádnou vyhlídkou na zlepšení, protože jak všichni říkají: „léto bude ještě horší!“.

Zasněžené horské dominanty městečka Canmore – „Tři sestry“

Všechno je jednou poprvé …

1) Kanadský test z angličtiny

Oproti minulému měsíci jsem však přece jenom došla k nějakému myšlenkovému posunu. Už nepodléhám panice, beru situaci tak, jak je a začínám jednat. Musím přeci najít nějaké východisko! Komunikuji s právničkou, přes kterou mám vyřízená LMIA víza. Snažím se zjistit, jak nejrychleji získat PR (permanent residency = povolení k trvalému pobytu). To je totiž to, co by mě vysvobodilo z této otrocké práce, kterou dělám, a zároveň by mi to umožnilo zůstat v Kanadě. Zjišťuji, že nejprve si potřebuji udělat test z angličtiny, z kterého se počítají body do žádosti o Express Entry (rychlá kvalifikace k trvalému pobytu). Jde se tedy na to!

Existuje několik variant, volím kanandský test CELPIP a shodou okolností mi píše kamarádka, že na něj jede do Calgary za 3 dny, jestli se nechci přidat. Už za 3 dny! Panebože! (Panika!) Vím, že moje angličtina není rozhodně na špičkové úrovni a plánovala jsem chodit na doučování z angličtiny, než se odvážím jít poprvé na ty testy, které zahrnují veškeré dovednosti – od porozumění textu, přes poslech, psaní až k mluvení. A teď se musím rozhodnout hned a vzít v úvahu, že každý pokus stojí skoro 300 CAD!

Jdu do toho! Zaregistrovala se, jedno odpoledne si prošla ukázkový test na internetu, zjistila, že se na to stejně nedá naučit a odhodlaná (děj se vůle boží) odjela na 3 hodinový test do Calgary. Po týdnu čekání se dostavily výsledky – prošla! Kontaktuji znovu svoji právničku a domlouváme se na placené skype konzultaci, abych se dozvěděla, jaké mám možnosti. To však bude až za týden, v dubnu, tedy součástí Kanadských listů č.3. Nyní se vrátím zpět k tomu, co se událo v březnu.

Unavená z práce – někdy se člověk musí snažit nepropadat depresi více, někdy méně – výlet na Sulphur mountain, Banff NP.

2) Ranní směna v práci – pečení a vše kolem

Březnové Kanadské listy č. 2 jsem nazvala „Všechno je jednou poprvé“. A to proto, že právě tento měsíc se mi těch poprvé sešlo poměrně dost 🙂 Poprvé, po měsíci práce jen na odpolední směně, mě naše švihlá šéfová zaučuje na ranní směně. Zjišťuji, že to sice znamená více povinností a dovedností, jak které těsto uválet, znalostí, na kolik stupňů péct to které z těch 25 různých druhů pečiva, co máme, ale je to větší zábava (kromě toho, že je potřeba vstávat v 5 hodin ráno – to není taková zábava, ale dá se to přežít) 🙂 . A také to znamená menší stres, protože chodí méně zákazníků (zatím! léto je prý jiné) a nejste neustále vytrhávání z toho co děláte – nemusíte si tedy každé 2 minuty umývat ruce od těsta a běhat k pokladně, nebo přidat jednu ingredienci do čokoládových brownies a zase běžet obsloužit zákazníka, který beztak udělá nákup jen za 3,25 dolaru.

Moje „štěstí“ však netrvá věčně. Po 2 týdnech přijde kolegyně, která bude koncem měsíce končit, jestli bych si s ní prý zase nevyměnila směny. Původně pracovala ty ranní ona a je prý z těch odpoledních velice unavená, protože končí kolem 23.00 – 23.30 hod. v noci. Úplně ji rozumím. Vždyť já sama, svým přirozeným nastavením ranního ptáčete potřebuji chodit dříve spát, protože brzy vstávám. Ze spánku začínajícího každou noc po dvanácté, spíše ale kolem 1. hodiny ráno, jsem více unavená než zregenerovaná! Ale svolím, protože vím, že za 2 týdny odchází a já budu stejně mít zase jiný rozvrh. Jen se modlím, že lepší a zbavím se povinnosti pracovat od 14 hod. dlouho do noci. Od dubna totiž prodlužujeme otevírací dobu do 23 hod., takže budu chodit domů po 24. hodině a usínat pravděpodobně kolem 1.30 ráno. Bezva!

3) Poprvé v horách na sněžnicích

Jeden víkend, i přesto že jsem byla k smrti unavená z předešlého pracovního týdne, jsem se nechala přemluvit kamarádkou Míšou, se kterou jsem se seznámila kdysi na Aljašce, abych s nimi vyrazila na sněžnice. Je to místní velice oblíbený sport, tzv. snowshoeing. V podstatě je to taková pěší turistika, která se od té letní liší jen tím, že máte na nohách jakési železné rámy, které rozloží vaši váhu tak, že se propadáte do sněhu méně. To jsme měli možnost krásně porovnat, protože jsme vyrazili ve skupince 5 lidí, z toho jeden sněžnice neměl a přesto, že byl zdatného mužského pohlaví, byl mnohem pomalejší a vyčerpanější než my žáby 🙂 Už víte, že nemám příliš ráda zimu a sníh, ale tenhle svůj první výlet na sněžnicích na Gypsum Ridge v Kananaskis regionu u Canmore jsem si opravdu užila.

Můj první výšlap na sněžnicích, Gypsum ridge, Canmore.

Výlet jsme si moc užili.

Jiný víkend mě zase přijely navštívit holky z Gladestone ranče u Waterton lakes národního parku, kde jsem strávila většinu léta minulého roku 2017. Zajely jsme si na výlet do Banffu a Lake Louise. I když bylo čerstvě nachumelelo, stále jsme měly možnost vidět sochy vytesané z ledu, které vznikly na začátku zimy jako součást soutěže na Festivalu ledu v Lake Louise.

… na výletě v Banff NP …

… i Canmore má své ledové sochy …

4) Poprvé domácí kombucha

Určitě mnozí z vás znají zdravý fermentovaný nápoj kombucha. Ve obchodech se zdravou výživou byl vždy velice drahý. Nyní mi však kamarádka Helča nabídla, že mi oddělí od své SCOBY houby její část, a můžu si dělat sama domácí kombuchu, plnou vitaminů, minerálů a přírodních látek prospěšných na všechny možné zdravotní problémy. Zatím nejsem žádný expert, jen se řídím těmi základními doporučeními, co jsem dostala, a asi to jde 🙂 Už jsem ochutnala svoji první kombuchu! Případní zájemci se dozví více informací na internetu, nebo později na mých stránkách, až jednou sepíši článek o mých zkušenostech s kombuchou 🙂

5) Hot yoga – moje první indoor jóga ve 42°C

Podle kalendáře je 21.3. první jarní den. Ne ovšem tady, v kanadských horách! Včera sněžilo celý den jako o život a i z pohledu na fotografii níže můžete usoudit, že to na jaro ještě nevypadá. Teplota opět spadla na -15 °C. Chtělo by to trochu si prohřát kosti. Žádná pořádná sauna tady v Canmore není, a tak kupujeme s kamarádkou 10 denní akční permanentku za $30 do místního Hot Yoga studia. Jsem zvyklá dělat každé ráno jógu, ale u hot yogy se člověk opravdu zapotí! Skvělá relaxace pro moje bolavá ramena.

Ranní březnové Canmore – na jaro to však ještě nevypadá.

6) Aerial yoga

Součástí nabídky Hot Yoga Studia je i Aerial yoga. Jedná se o jógové pozice a přechody s pomocí látky zavěšené ze dvou bodů na stropě, podobné houpací síti. To dovoluje některé pozice více prohloubit a protáhnout si tělo ještě lépe a naopak třeba více posílit paže. Na moje bolavá ramena to nebylo zrovna ideální, ale jsem ráda, že jsem vyzkoušela i tento styl jógy, který nabývá na popularitě.

 

Život je dobrodružství –

neustále se něco děje a některé věci zažíváme poprvé.

7) Lotterie

Při jedné ze společných večeří s naší „kanadsko-českou babičkou“ Martou, jejím manželem, synem Olim a kamarádkou Lenkou jsme dostaly spolu s přáníčkem k Velikonocům i losy do loterie. Ikdyž jsme nic nevyhrály, šance tu vždy je. A jelikož pracuji v obchodě, kde losy přímo prodáváme a proplácíme, vyplnila jsem si zvolenými čísly hrací blanket i já a zaplatila z drobných na dýškách svůj první tiket za 6 dolarů. Opět jsem nic nevyhrála. Ale říká se, že když si člověk něco moc přeje, tak to dostane ne? 🙂 Ne, nebojte, gamblerka ze mě nebude 🙂

8) Zablokovaný krk a chiropraktik

Ano, další následek pracovního přetížení a stresu. Bylo to po dalším z těch velmi náročných dní v práci, kdy se dvěře našeho obchůdku netrhly, respektive spíš málem vytrhly, jak proudily dovnitř davy lidí. Druhý den jsem se probudila velmi unavená a už při mé ranní józe jsem zjistila, že něco není v pořádku s mým krkem. Připisovala jsem to svalovému spojení s mými přetíženými rameny. Najednou jsem však nemohla otočit hlavou a udělalo se mi špatně od žaludku. Nic na plat, od 14 hod. jsem se zas vydala v mrákotném stavu do práce. Nebyla to rozhodně příjemná směna, cokoli zvednout mi působilo další bolest, ale na všechno jsem byla sama, tak jsem to musela skousnout. Později přišel do obchodu manžel naší šéfové a když mě viděl, tak mi na konci směny pomohl uklidit a kontaktoval také šéfovou, která byla v tu dobu na dovolené. Ta mě mile překvapila, když mi po telefonu nabídla, že mi na druhý den domluví schůzku se svojí kamarádkou chiropraktičkou. A tak jsem poprvé vyrazila do ordinace chiropraktika. Odbolokovala mi krk rychlým škubnutím hlavy, které doprovázelo tak hlasité křupnutí, že jsem myslela, že mi přinejmenším zlomila vaz 🙂 Pak mi ještě srovnala bederní páteř a doporučila každou hodinu krk na 10 min. ledovat. Obsluhovala jsem pak tedy zákazníky v obchodě se šátkem a ledem na krku. O týden později na další schůzce provedla chiropraktička podobné hmaty a poradila mi nějaké podpůrné cviky na ramena, ale hlavně je nechat v klidu. Achjo, tak lezení musí stále zůstat stranou. Tady – v Canmore! V ráji horolezců!

Siffleur falls u Nordeggu – je super být venku a ne jen pořád zavřená v práci

Ačkoli jsem si myslela, že březen bude klidný měsíc, kdy už budu adaptovaná na práci, bydlení a místní prostředí, byl nakonec poměrně rušný a plný nových věcí. Předpokládám, že v dubnu tomu nebude jinak. Čeká mě totiž hledání nového ubytování na květen, následné stěhování, vrácení půjčeného auta mým kamarádům Janče a Honzovi, případně vybírání si vlastního, když na něj zbydou penízky. Auto je tu totiž poměrně potřeba, zejména pokud bydlíte někde nahoře v okrajové části Canmore, kam už ani místní nově zřízená autobusová linka nezajíždí a vy končíte v práci pozdě v noci. Nikdo se tady v tu dobu nechce potkat s pumou nebo místním míšou 🙂

Přeji všem krásné Velikonoce ze zasněžené Kanady!

 

Čtěte také:

Sdílet tento příspěvek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *