Blog Kanada, Kanadské listy 5.11.2018 Minulý článek Kanadské listy č.5 jsem psala v polovině října a zakončila ho dosti negativně – frustrovaná z nemožnosti najít ucházející bydlení, se strašákem kanadské zimy, která přišla nečekaně brzy, a samozřejmě vyčerpávající práce s drsnou šéfovou. Nyní si teprve uvědomuji, kolik se toho za poslední 3 týdny změnilo! V polovině října přišlo nečekaně babí léto! Sníh kolem, ale teploty až 20°C! Ideální podmínky na lezení! Mt.Cory, Banff NP Brzy po publikování článku se situace uklidnila a vše vypadalo pozitivněji. Nejenom, že přišlo nečekaně v polovině října babí léto, takže jsme si ještě užili venkovního lezení, ale našla jsem také, po měsíci hledání a chození na prohlídky, ubytování v útulném malém domečku za 750 CAD/měs. a pouze s jednou spolubydlící! V Canmore, kde většinu domů sdílí 4 – 7 osob, skoro zázrak! Útulné bydlení v malém domku u Cougar Creek – slunečná strana Canmore. Věci se mění k lepšímu Vypadá to tedy, že se zase věci mění k lepšímu. Mám ubytování v „teple domova“, předčasně napadlý půl metr sněhu zase roztál a v práci zůstávají šílené už jen víkendy, protože turisti z letní sezony odjeli a na zimní ještě nepřijeli. Mám tedy více času a energie na lezení a běhání. Bude i trochu více penízků, protože jsem se od kanadského kamaráda Nicka dozvěděla, že moje šéfová mi už půl roku platí práci na státní svátky špatně! Pozor všichni, kdo jdete do práce na státní svátek v Kanadě. Od ledna roku 2018 platí novela zákona, že zaměstnavatel má povinnost vám zaplatit nejenom 1,5 násobek, jako to bylo dříve, ale 2,5 násobek! A nebo 1,5 násobek + 1 placený den dovolené! Někteří menší zaměstnavatelé se však tváří, že o tom nevědí, aby nemuseli svým zaměstnancům platit více, stejně jako naše „férová“ šéfová. Co s tím? Promluvit s ní a hlásit se o svá práva? Nebo radši „držet hubu a krok“, jako to lidé kvůli získání permanent rezidency dělají? Šla jsem do toho a jemně šéfové naznačila, že jsem už tento rok odpracovala 5 státních svátků, které mi ještě nezaplatila. Kupodivu ani moc neprotestovala, asi byla zrovna v dobré náladě, a řekla jen, že se na to podívá. Více nelibě se postavila k mé žádosti, zda bych mohla dostat v únoru na 3 týdny dovolenou, abych mohla navštívit po roce práce v Kanadě moji rodinu a přátele v České Republice. Nicméně pronesla, že to ještě zváží a dá mi vědět. Nečekané zvraty Pocit, že všechno bude dobré a vydržím to tu zdárně až do získání rezidence, však netrval dlouho. K nečekanému zvratu došlo v pondělí 22.10. Náš obchod s pekárnou jsem otevírala v 6 hodin ráno. Unavená z předchozího dne, kdy se opravdu asi všichni zbláznili z toho krásného říjnového počasí a rozhodli se jít k nám nakupovat! Pracovala jsem v šíleném tempu sama, 10 hodin bez jakékoli přestávky (nepřipomíná vám tohle novodobé otroctví?). V tomhle obchodě to je však normální. To samé mě zřejmě čeká i dnes. Zase smažím 90 koblih, peču 20 chlebů, desítky bagetek, croissantů a housek, do toho obsluhuju zákazníky a přijímám objednané zboží, které musím vyskládat do regálů. Před polednem si přikráčí šéfová a se svým falešným „americkým úsměvem“ se mě ptá, jak se mám a jaký byl víkend. Nemám ani čas na odpověď, protože už mi pípá časovač na koláče v troubě, postěžuju si jen, že je pořád hooodně práce, i když už léto skončilo a že jsem se zase musela zdržovat s věcmi, které ta nová pracovnice na půl úvazek zase neudělala, ikdyž jsme jí to říkali už desetkrát. Dneska asi nebyla šéfová v náladě poslouchat moje připomínky. Brzy došlo k hádce. Normálně se se svými nadřízenými nehádám, ale moje trpělivost byla u konce. Pohár přetekl. Lítám tady po kuchyni, jsem milá na zákazníky, dělám první, poslední a ona to vůbec neocení? Proč tady tedy jsem? Rudá vzteky jsem už nic neříkala. Časovač na troubu pípá … olivový chleba musí ven. Rozpípal se i 2 minutový časovač na koblihy ve fritovači. U pokladny stojí zákazník. Ještě chvíli takhle lítám po kuchyni a k pokladně a v hlavě mi to šrotuje? Proč? Proč tohle dělám? Není tohle všechno ponižování příliš vysoká daň za kanadské občanství? Moje dilema trvá ještě asi 10 minut. Pak si začnu balit svoje věci, naházím je do batohu a stroze oznámím šéfové v kanceláři: „Odcházím.“ Překvapeně se na mě podívá a se svým naučeným americkým usměvem, nyní trochu rozpačitým, se zeptá, jestli jako teď hned a nadobro. Obě moje odpovědi jsou jen strohé „yes“. Myslím, že nic jiného není potřeba vysvětlovat. Obě to víme. A tak v pondělí 22.10., přesně 9 měsíců od doby, co jsem sem nastoupila, ukončuji tento stav moderního otroctví. Volnost! Svoboda! Co teď? Úplně nové pocity, až se mi z toho klepou kolena! Jsem fyzicky vyčerpaná z práce a ze vstávání ve 4.45 ráno, ale psychicky cítím nový příliv energie. Co s ní? Myšlenky zběsile létají hlavou křížem krážem! Ukončila jsem svoji práci na víza LMIA, pro jejichž získání jsem si musela najmout právničku za 3.000 dolarů a ještě se považovala za šťastnou, že jsem vůbec takovou nabídku práce dostala! (hahaha …to jsem ještě nevěděla, do čeho jdu.) Ukončila jsem práci, když mě od žádosti o kanadskou rezidenci dělily už jen 3 měsíce! Co teď? Dneska není dobré dělat jakákoli další rozhodnutí. Je krásné počasí. Jde se ven – už se na ty hory nemusím jen koukat oknem z kuchyně obchodu! Po uběhnutí 20 km po stezce Rundle Riverside trail z Canmore do Banffu se cítím lépe. Stále přetrvává krásný pocit svobody, jen myšlenky přestaly zběsile létat hlavou. Třešničkou na dortu celé stezky podél řeky Bow byla probíhající říje na golfovém hřišti v Banffu. Mlha umocňovala magickou atmosféru okamžiku a ozvěna nesla hlasité třesky parohů dvou bojujích jelenů. Já už mám pro letošek dobojováno…Mám pocit, že jsem se probudila z hrozného 9ti měsíčního snu. Je čas zase žít! Kupuji letenku na 13. listopadu do Čech. Potřebuji pauzu, změnu, odpočinek. 9 měsíců utrpení skončilo …. Volnost! Co s ní? Kam svůj život teď nasměrovat? Související články: Kanadské listy č.1 – Když nemůžeš změnit svoji situaci, změň k ní svůj postoj Kanadské listy č. 2 – Všechno je jednou poprvé … Kanadské listy č. 3 – Konečně jaro! Kanadské listy č. 4 – Jak se žije v AUTĚ v kanadských horách? Kanadské listy č. 5 – Kruh se uzavírá, zima začíná Podpořte mě … Fotogalerie – Kanada 2017-2018
Držím palce, dobře jsi udělala natrefila jsi teda hodně špatně, škoda. Ale teď po takové zkušenosti si budeš zase víc vážit normální práce a lidí. Hodně štěstí doma přeji. 🙂 stejně si zasloužíš lepší práci s takovým vzděláním… Zase chápu ze jsi se snazila získat občanství je to těžké, ale jsi dobrá ty se někde zase upichnes, třeba někde v Evropě 🙂 Odpovědět
Ahojky Martino. Díky za komentář a psychickou podporu. Těší mě, že sis udělala čas na přečtení mého článku. Máš pravdu, že teď si budu asi vážit jakékoli práce 😀 To vidím jako velké a jediné pozitivum toho, čím jsem si prošla 🙂 Možná jsem byla moc hrdá, protože jsem měla vlastně hodně dobře „našláplo“ k rezidenci … někteří lidé tady o ni bojují třeba 6 let! A tak mi asi osud musel trochu přistřihnout křidýlka 🙂 A nebo je to všechno moje vina, protože jsem neposlechla svůj šestý smysl? Když si přečtu znovu první článek tohoto roku Životní směřování v roce 2018, vidím, že už v něm jsem tušila, že něco nebude v pořádku 🙂 Tak jako tak ..život jde dál a snažme se poučit z vlastních chyb 🙂 Odpovědět
Ahoj Liduško, máš můj velký obdiv a uznání. Pro mě je to nepředstavitelná odvaha, do čeho ses pustila. Držím pěsti i v dalším života běhu. 🙂 Marie z Kuksu Odpovědět
Děkuji vám, paní Marie. Nevěděla jsem, že čtete můj blog a těší mě to! Třeba se zase brzy setkáme na nějaké další zajímavé akci v Čechách. Odpovědět