Když se v Čechách ochladí, jezdíme lézt více na jih, do Slovinska, Itálie, na Kanárské ostrovy, do Francie, ale málokdo si nejspíše zaletí do exotické země Kolumbie. Jasně, z časových i finančních důvodů se to nevyplatí. Ale pokud zrovna cestujete Jižní Amerikou, zastavit se na chvíli v místních lezeckých oblastech se určitě vyplatí. I zde už existují lezecké hostely, kde nebudete mít problém najít spolulezce. Z mobilní aplikace Climbing Away jsem zjistila, že v Kolumbii existuje množství lezeckých oblastí. Dvě nejznámější a nejpřístupnější jsem navštívila.

1) Suesca, kolébka kolumbijského lezení, je chladnější oblast v nadmořské výšce 2.530 metrů, kousek od Bogoty, s vysokými skalami a s romantickými závoji mechu.

2) Lezení na La Mojarra se naopak nachází v horké oblasti And, na úpatí obrovského kaňonu Chicamocha s úchvatnými výhledy, u města Bucaramanga.

1. Suesca

Suesca je snadno dostupná veřejnou dopravou z Bogoty. Za necelé 2 hodinky jízdy se ocitnete v trochu teplejší oblasti než je hlavní město Bogota, avšak stále budete potřebovat mikinu a bundu. Nicméně místní klima v nadmořské výšce 2.530 m.n.m. vytváří skvělé podmínky pro vážnější lezení. Tomu odpovídá i tvrdší hodnocení. To je v americké stupnici, kdy zde naleznete cesty od nejlehčích 5.7 pro začátečníky až po 5.13c (14-tidélka!).

Charakter lezení v Suesce

Suesca se považuje za kolébku sportovního lezení v Kolumbii. Můžete si tu vybrat z 300 lezeckých cest na tvrdém pískovci, většina z nich je právě sportovního charakteru. Pokud preferujete tradiční lezení, i takové cesty zde najdete, stejně jako vícedélky kolem 130 metrů dlouhé. Doporučuji on-line lezeckého průvodce, v knižní podobě byste zřejmě také sehnali v místní horolezeckém krámečku. Já jsem ho nepotřebovala, protože jeden z mých spolulezců Armando byl místňák a věděl tedy, kde jaká cesta je. I když …. když nad tím teď vlastně přemýšlím, tak ty cesty určitě znal, protože už je měl několikrát přelezené, ale zřejmě nevěděl, která je která … to by vysvětlovalo i to, že všechny označoval se smíchem a přídavnými vtípky jako 5.8 (tedy lehké). Tenkrát jsem si myslela, že mi nechce říct, že je ta cesta třeba 5.10 c, aby mě neodradil. Když jsem pak slezla celá zpocená dolů, věděla jsem, že to rozhodně 5.8 nebyla.

Ubytování, jídlo a spolulezci

Ubytování naleznete snadno v některém z několika místních hostelů. Některé z nich jsou zaplněné pouze o víkendu, protom se na pracovní týden Kolumbijci vracejí zpět do hlavního města. Zůstávají pouze cizinci a místní průvodci, jejichž služby můžete využít pro jednodenní i vícedenní lezecké vedení, jste-li začátečníci. Zeptejte se v místním horolezeckém obchůdku na rohu, hned u obdočky ke skalám. Já jsem se ubytovala v prvním hostelu, na který jsem narazila. Menší, ne moc čistý El Nomada. Byla neděle a brzy to vypadalo, že zde snad budu ubytovaná v jednom z malých pokojíků na palandové posteli sama. Dokonce jsem od recepční dostala klíč od celého hostelu – že prý přes týden tu recepce není otevřená. Večer se tu stavil na pivo a shlédnout jeden z lezeckých filmů, které tu běžely na velké obrazovce, Armando. Uměl sice jen španělsky a já jen anglicky, ale brzy se tu objevil i Němec Marco, který uměl španělsky i anglicky. Když se na obrazovce objevil film o Adamovi Ondrovi a o lezení na českém pískovci, ozvala jsem se i já tichá nátura. A slovo dalo slovo. Armando je sice místní guide, ale teď nemá klienty a pokud chci, tak má všechno lezecké vybavení a vezme mě do skal. Svoje plány změnil i Marco, který právě čekal na autobus zpět do Bogoty. Později se tu objevil i Venezuelec s tím, že mu má přijet druhý den kamarád z Californie. A tak jsme vytvořili skupinu pěti lezeckých nadšenců a všichni se ubytovali v hostelu, kde to nejprve vypadalo, že budu sama. Měla jsem klíče a celý týden jsme měli hostel jen pro sebe!

Hostel El Nomada si můžete zarezervovat se slevou 10% na tomto odkaze.

Jídlo jsme vařili většinou v kuchyňce v hostelu. Místní voda se však pít nedoporučuje. Koupili jsme tedy celý barel vody v nedalekém krámku. Párkrát jsme zašli do restaurace v centru vesničky, kde dostanete typická kolumbijská jídla jako jsou ryby, ale i další masa (Kolumbijci jsou milovníci masa, takže na mě jako na vegetariána koukali dost divně), jako přílohu typickou yuku či arepu (kukuřičná placka) a quacamole. Celé menu i s džusem (poctivým! – tedy spíše husté ovocné smoothie) stojí kolem 10.000 COP (asi 70 Kč).

2. La Mojarra

La Mojarra je sportovní lezecká oblast, která se nachází u obce Los Santos, na tzv. La Mesa de Los Santos, což je vlastně náhorní plošina, která je hluboce prořízlá řekou, čímž vznikl impozantní kaňon Chicamocha. Je největším v celé Kolumbii a podobá se americkému Grand Canyonu. V roce 2006 byl vyhlášen nejnovějším kolumbijským národním parkem. Vstup do něj najdete mezi městy San Gil a Bucaramanga. Pro odbočku nahoru doleva na La Mojarru jeďte dále k Bucaramanze (autobus sem jezdí párkrát za den s přestupem v Piedecuesta, ale zřejmě jen do centra obce Los Santos; lépe je svézt se s někým autem – třeba stopem, nebo přes FB skupinu :).

Charakter lezení

Lezení na La Mojarra si zamiluje každý, kdo má rád teplo (skoro až dost teplo). A ty výhledy! Strávila jsem tu 3 týdny, z toho 12 dní lezeckých, na střídačku se dny ve městě Bucaramanga, kde jsem měla soukromé hodiny španělštiny. Vždy jsem se těšila zpět na La Mojarru, jak na lezení, tak na kouzelné východy slunce.

Skály z tvrdého červeného pískovce dosahují výšky kolem 30 metrů a je na nich navrtáno přes 100 sportovních cest. Obtížnost v americké stupnici se pohybuje od 5.7 až do 5.13b (Online průvodce). Lezení je nejlepší brzy ráno, kdy ještě není takové horko a později po obědě, kdy na stěnu padne stín. Lezecké sektory se nachází na soukromém pozemku, za vstup a údržbu se platí 5.000 COP na osobu (35 Kč), tak se nedivte, až k vám přijde odpoledne ke skalám malý chlapec s nataženou rukou – není to zatoulané žebravé dítě 🙂

Ubytování a stravování

Vesnička Los Santos nabízí více možností ubytování v různých cenových kategoriích. Pokud nemáte vlastní transport, bude lepší se ubytovat přímo u skal v La Mojarra. Jsou tu dva hostely – Refugio La Roca, odkud je krásný výhled do kaňonu a je k dispozici yoga altán, a skvěle tam vaří.  Klidnější a čistší je pak hostel Juan Palitos. Byla jsem ubytovaná v obou a preferuji Juan Palitos více pro jeho klidnou pohodovou atmosféru, čistou kuchyňku a menší počet ubytovaných. (pro získání slevy 10% můžete provést rezervaci zde: www.booking.com)

V kuchyňce obou hostelů si můžete ráno umixovat ke snídani ovocné smoothie, uvařit oběd a na večeři zajít třeba dolů k recepci a baru hostelu Refugio La Roca (i když zde nejste ubytovaní). Zásoby jídla doporučuji koupit předem ve vesniččce Los Santos (nebo v Piedecuesta), protože v La Mojarra žádný obchod není. Na skvělém trhu v Los Santos nakoupíte od čerstvého ovoce a zeleniny až po pečivo (ochutnejte tradiční kolumbijský pan de yucca – malé houstičky z yuky a sýra). Typické pro Santander region jsou vynikající horké kukuřičné placky arepa de chocolo se sýrem.

Další aktivity kolem La Mojarra

• výlet na kole:

Pokud si chcete dát oddech od lezení nebo prostě jen prozkoumat okolí, můžete si v hostelu Juan Palitos pronajmout kola a sjet po asfaltové silnici dolů k 6,3 km dlouhé lanové dráze na druhou stranu Chicamocha kaňonu. Doporučuji vyrazit brzy ráno, než se do vás opřou horké ranní paprsky. Lanovka vás doveze na druhou stranu impozantního kaňonu a po vystání velké fronty a zaplacení vstupu do parku (50.000 COP = cca 350 Kč) se můžete projít po zajímavě ztvárněném obrovském sousoší na nakloněné rovině. Celé umělecké dílo představuje hrůznou dobu násilné španělské kolonizace. Po zaplacení poplatku zvlášť se můžete osvěžit na trochu moc komerčním koupališti, ale s nádherným výhledem na okolní hory a kaňony. Lanovka vás zaveze zpět na stolovou horu La Mesa de Los Santos a můžete opět na kole pokračovat na trhy v Los Santos, kde vás čekají osvěžující ovocné džusy nebo oběd v jedné z místních otevřených jídelnách. Cesta zpět na La Mojarru je stále do kopce, ale co už.

• španělština

Po necelém měsíci cestování v Kolumbii jsem usoudila, že je na čase začít se učit španělsky, protože anglicky tu prostě skoro nikdo neumí. Jako na zavolanou mi jeden z mých kolumbijských spolulezců hned druhý den na La Mojarra nabídl, že mě může soukromě doučovat španělsky. Souhlasila jsem se skvělou cenou 10.000 COP na hodinu = 70 Kč (v jazykové škole to je kolem 250 Kč!), i s tím že výuka bude dole ve městě Bucaramanga, kde bydlel i Luiska, můj druhý spolulezec, takže s dopravou zpět za lezením nebyl problém.

• dobrovolnictví

Pokud chcete zůstat v La Mojarra a užívat si lezení déle a s nižšími výdaji, zeptejte se v jednom z hostelů na dobrovolnictví (na recepci, v kuchyni, úklid pokojů). Zlepšíte se tak i ve španělštině, pokud tedy nemáte nulovou jako jsem tenkrát měla já.

Líbil se vám tento článek?

Pozvěte mě za něj na virtuální kafe 🙂
Podpoříte tak vznik dalších článků.

---

Cestujete rádi?
Chcete dostávat upozornění na nové články a tipy?

---