Kolumbii každý zná jako největšího světového producenta kokainu a kvalitní kolumbijské kávy. Málokdo ví, že Kolumbie je také největším výrobcem panely – přírodního cukru z cukrové třtiny. Není divu, že tento fakt není tolik známý. Z obrovského množství panely se totiž do světa dostane pouze 0,5% celé produkce. Skoro všechen tento „zdravý“ cukr, který je vlastně pouze ztuhlou vylisovanou šťávou, se prodává na domácím trhu. Kolumbijci z něj milují sladký nápoj zvaný „aguapanela“, panela rozpuštěná v horké vodě na způsob horké čokolády, se skořicí a hřebíčkem. Horký nápoj se běžně popíjí ve studených horských oblastech včetně Bogoty, zchlazený potom v tropických oblastech kolem Karibského moře.

Když jsem aquapanelu poprvé ochutnala v Bogotě, vrtalo mi hlavou, co to vlastně piju. Internet řekl, že panela je velice zdravý přírodní cukr, karamelové barvy, plný vitamínů A, C, D, E, některých ze skupiny B, dále vápníku, železa, draslíku, fosforu, hořčíku, mědi, zinku a manganu. Díky přítomnosti těchto antioxidantů a minerálů je velmi účinný v boji s mnoha zdravotními neduhy, včetně chudokrevnosti. Jak se panela vlastně vyrábí jsem měla možnost shlédnout až o 2 měsíce později, když jsem přicestovala do horské kolumbijské vesničky San Agustin.

Cukrová třtina – rostlina, ze které se panela = vylisovaná cukrová šťáva, získává.

V rámci jednodenní „jeep tour“ po okolních archeologických parcích a k nejvyššímu vodopádu Kolumbie, jsme udělali zastávku také u jedné místní trapiche = domácí výrobny panely. Vidíme muže, který strká do motorového lisu stébla posekané cukrové třiny, v přístřešku hned vedle pole, na kterém roste. Šťáva z ní pak vytéká do kádě, ze které teče plastovou trubkou dolů do prostoru výrobny. Oběhneme tedy tuto budovu a vstupem ze zdola se dostaneme dovnitř.

Nahromaděné zbytky vylisované třtiny vzadu za lisem slouží k zatopení pod plechovými káděmi s cukrovou šťávou.

Šťáva z panely teče do první plechové kádě, která je propojená s dalšími třemi. Pod nimi se topí zbytky stébel z cukrové třtiny a horkem se začíná vypařovat ze šťávy voda, čímž se tekutina zahušťuje. Jeden pracovník tekutinu neustále přelévá, aby se odspodu nepřipálila. Pod první kádí je totiž největší teplo. Jak tekutina houstne, může se přetransportovat do vedlejší kádě s nižší teplotou. Tekutina v první kádi je nazývá guarapo (džus), ve druhé melado (sirup), ve třetí miel (med) a ve čtvrté to už je panela.

Prostor celé jednoduše zařízené výrobny, do které plastovou trubkou zhora od lisu přitéká cukrová tekutina.

Muž v červeném tričku vzadu výrobny slévá hotovou panelu do dřevěné formy. Zde se nechá zlatavá panela vychladnout, čímž už za několik minut ztuhne do tvaru kvádru, o něco většího než cihla.

Ztuhlé kostky se potom z formy vyklepnou a nechají se na vzduchu ještě vysušit. Potom je možné je nakrájet na požadovanou velikost, vetšinou jako 250 gramové nebo 100 gramové kostky, nebo se podrtí do sáčků do podoby krystalového cukru.

Zlatavá panela se nalije do dřevěné formy, kde se nechá několik minut ztuhnout.

V českých obchodech ze zdravou výživou se prodává pytlíček 500 g za 80 – 100 Kč, zatímco v Kolumbii koupíte 250 gramovou kostku za 15 Kč (za třetinovou cenu)! Dole na fotografii můžete vidět panelu v supermarketu v Ekvádoru. Panela totiž není pouze výsadou Kolumbie, i když právě ta ji vyrábí v nějvětším množství. Panelu, pod různými názvy, najdete v celé Latinské Americe, od Mexika, přes Guatemalu, Venezuelu, Peru.

Panela – sladké tajemství Latinské Ameriky

Prý se v 80. letech svět divil, co to ti kolumbijští cyklisté cucají za hnědé kostičky. Vyhrávali jeden závod za druhým i na svých technicky zastaralých kolech. Z hnědých kostiček si připravovali i nápoj. Podezření na doping sportovců z této kokainové země se neprokázalo. Šlo totiž o kostičky přírodní sušené lisované šťávy, panely. Kolumbijské děti z chudých rodin je také s oblibou cumlají dodnes místo drahých komerčních bonbónů.

Facebook komentáře
Sdílet tento příspěvek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *