Přílet do Kanady po čtvrté (1)

Jak dlouho už jsi v Kanadě?

Jsem v práci v JK bakery v Canmore nová. Při představování se mě každý ptá: „Jak dlouho už jsi v Kanadě?“ „No, to je těžko říct“, směju se, „přijela jsem před pár dny, ale jsem tu už po čtvrté.“ 🙂 Poprvé jsem přijela roku 2014 na Working Holiday visa. De facto to tak budou téměř celé 3 roky, které jsem od té doby strávila v Kanadě (WHS visa, visitors visa, i LMIA). Mezitím jsem toho však spoustu prožila a viděla všude možně po světě, spoustu se toho změnilo…. a teď mě vánek života zase zavál zpátky do Kanady. Přesně 4.4. 2019 tak znovu odlétám do Kanady, již po 4. Vypadá to, že se čtyřka stává mým novým magickým číslem 🙂

Risk je zisk

Toto klišé můžu nyní s optimismem konstatovat. Když jsem však dávala tady v Kanadě v práci výpověď minulý rok, netušila jsem co bude a věděla jsem, že riskuju, že už nikdy nová pracovní víza třeba nedostanu. Nemohla jsem však už setrvat ve stejných pracovních podmínkách, jinak bych se doopravdy zbláznila. Kdo neznáte moji životní story z minulého roku, můžete kouknout do „Kanadské listy“. Možná si říkáte, proč to ta holka tak hrotí, tak prostě změní práci …jenže, když jsou víza vázaná na vašeho zaměstnavatele a nová je těžké dostat, tak to není tak jednoduché. Ti, co už jsou na různá víza v Kanadě nějaký ten pátek a ještě pobýt chtějí, mi rozumí. Každý se tu snaží zuby nehty vytrvat ve své práci, skrze kterou pak může za pár let dostat i povolení k trvalému pobytu. Nedávno jsem potkala Češku Káťu, která se mi představila a hned po té mi poděkovala, že jsem dala minulý rok ve Fergies výpověď. Díky tomu tam totiž mohla o půl roku později nastoupit místo mě ona. Dostala tak novou příležitost žít v Kanadě, kterou minulý rok s těžkým srdcem musela opustit.

I na mě se usmálo štěstí a v únoru 2019 mi byla nečekaně schválena nová víza Young Professionals. Opět vázaná na zaměstnavatele, kterého jsem však v té době ještě nalezeného neměla, protože jsem už několik měsíců pobývala v ČR a hledala si práci tam. Jak se to nakonec seběhlo, že mi víza doopravdy udělili, se můžete dočíst v předchozím článku Vízum do Kanady 2019.

Nová práce

Dnes je tomu přesně měsíc, co jsem nastoupila v horském městečku Canmore do své nové práce v JK bakery. Atmosféra této kavárničky s pekárnou je úplně jiná než ve Fergies bakery. A také tu zastávám pouze jednu pozici, na rozdíl od tří ve Fergies. I tak je to frmol, hlavně v době oběda, kdy servírujeme zákazníkům i polévky a dle přání udělané sendviče. Nicméně na to nejsem sama, pracujeme v týmu 3 děvčat a navzájem si pomáháme pro blaho zákazníků 🙂

Konečně jsem také zjistila, jaký je rozdíl mezi laté a kapučínem (já, která kafe nepiju, natož abych vůbec tušila, jak se dělá). Zatím jsem si tu užila spoustu srandy, kromě jednoho hrníčku jsem nic zásadnějšího nerozbila a můžu konstatovat, že tu určitě vydržím v pohodě déle, než ve své předchozí práci ve Fergies 🙂 A také jsem po svém měsíčním vyúčtování zjistila, že ač pracuji za minimální mzdu + dýška a mám odpracováno mnohem méně hodin než ve Fergies minulý rok, dostala jsem v podstatě stejnou výplatu. Pracovat méně a míň stejně – co víc si přát 🙂

Jaro v kanadských horách 

Tak to ne. To vás můžu předem informovat, že tu sice bylo pár hezkých dní, kdy jsem byla venku jen v mikině, ale jinak se tu stále na svazích lyžuje. Včera opět napadlo 5 cm sněhu. A tak jsem pěších výletů do hor zatím moc nepodnikla. Na většině míst by se totiž hodily sněžnice. S mým psychickým nastavením na jaro (které už v ČR bylo, když jsem ji opouštěla) raději zůstávám v nížině kolem městečka a využívám možnosti půjčeného horského kola, respektive fat biku se zimními pneumatikami s kovovými hroty, které zabraňují prokluzu na ledu a sněhu. Při včerejší jízdě na blátě a roztékajícím se sněhu v Nordic centre provinčním parku jsem si však přála mít kromě goretexových bot i goretexové kalhotky.

A zase slavíme!  90. a 94. narozeniny!

Nejspíš to tak bude, že čím je člověk starší, tím víc si chce ještě užít zbytku života, dokud může – nevím to zatím jistě, ještě nejsem v tom moudrém požehnaném věku… Ale podle rodiny Štanderů (českých imigrantů z 68. roku) mi to tak přijde. Oslava 90. narozenin paní Marty byla vskutku velkolepá, i s oficiálním proslovem jejího syna, jaký všichni znáte z těch trochu „potrhlých“ amerických filmů. A pár týdnů po té jsme oslavili i 94. narozeniny jejího manžela Oldřicha.

Přílet do Kanady aneb Pár rad na závěr, ať nedopadnete jako já

Měla jsem zarezervovaný pohodový let (! ha – to jsem si ze začátku myslela) přímo z Prahy, přes Kodaň s mou oblíbenou leteckou společností Norwegian. Ač je to nízkonákladovka, v ceně jsem s nimi měla na letu z Kodaně do Los Angeles i dvě vegetariánská jídla. Vše šlo skvěle. Z Los Angeles jsem pak měla přelétávat do Calgary s nízkonákladovkou West Jet.

Letenku jsem si nejdříve našla na www.kiwi.com a jak to tak někdy dělávám v rámci ušetření, samotnou letenku (respektive dvě letenky) jsem si pak koupila přímo ze stránek uvedených leteckých společností. Jenže ouha … 3 hodiny času na přestup na letišti v Los Angeles se ukázaly jako příliš krátká časová rezerva! Tolik lidí na hraniční kontrole v USA na letišti jsem snad ještě nikdy neviděla! Vypadalo to, že přijelo 10 letadel najednou ve stejný okamžik! Pak se dozvídám, že to tu je normální a každý pracovník letiště mě sveřepě vrací zpátky do řady, i když jim říkám, že musím běžet, jinak zmeškám další let! Stalo se! Nejen, že jsem musela strávit noc na lavičce na rušném letišti v Los Angeles, ale letecká společnost West Jet odmítla nést zodpovědnost za zmeškaný let. Jediný výsledek dlouhých telefonátů mého kanadského kamaráda s leteckou společností byl, že mě dali let následujícícho dne, na který jsem si však musela koupit novou letenku za dalších 9.000 Kč!

Český vyhledávač letenek www.kiwi.com má své nevýhody při řešení zavazadel při přestupech, ale na druhou stranu garantuje náhradu za zmeškaný let. A tak by těch 1.200 Kč navíc stálo zato zaplatit. Takto mě jednosměrná letenka do Kanady vyšla na 21.000 Kč! Ani stížnost přes stránky letiště Los Angeles nepomohla. Po 2 týdnech mi konečně zdvořile odpověděli, že je to moc mrzí, ale finanční škodu mi nenahradí. No co už se dá dělat … naštvání z letu pomalu vyprchalo, ale pořádný „jet lag“ jsem měla ještě dlouho potom. Trvalo zhruba týden, než si moje tělo zblblé dlouhou cestou uvědomilo, že už nemusí vstávat ve 4 hodiny ráno. Stačí pouze v 5.30, když vstávám do práce na ranní směnu (kterou jsem měla hned první den po příletu do Kanady … tak si asi umíte představit, jak jsem byla první týden vyřízená). Nicméně jsem vše přežila a ponaučení pro mě (i pro vás, pokud chcete) je, že když poletím příště přes USA, tak to chce časovou rezervu aspoň 5-6 hodin a nebo rezervaci přes kiwi.com s garancí náhrady při zmeškání letu!   

⇒ Tip: Pokud někam v nejbližší době chcete letět a rezervujete letenky přes kiwi.com, napište mi. Kiwi.com teď nabízí akci získání 20 EUR pro obě strany při rezervaci letu nad 200 EUR 🙂 Škoda toho nevyužít 🙂

Dnes je první den zbytku Tvého života. Co s tím uděláš? 🙂

Líbí se mi tenhle motivační citát, na který jsem nedávno někde narazila. Tady v kanadském Canmore toho je každopádně spoustu co dělat, a na další článek o tom se můžete těšit zase za měsíc 🙂

 

Kam dál:

• Kanadské listy (rok 2018)
• Vízum do Kanady 2019
• 5 nejfotogeničtějších míst Kanady
• Cesta z Kanady na Aljašku (2015)
• Aurora borealis (Krása polární záře)
• Fotogalerie Kanada 2014
• Fotogalerie Kanada 2017-2018