Píši druhé pokračování Zápisků z kanadských hor. Tentokráte už to opravdu vypadá na jaro! Aby ne – je skoro polovina června! Letošní zima tu byla opravdu dlouhá a hodně proměnlivá. Před týdnem jsme si lecktří spálili záda a dekolty od horského sluníčka při teplotách kolem 25°C, a předevčírem napadlo nových 5 cm sněhu! Předpověď na následující dny však už slibuje krásných jarních 20°C a více.

Tyhle proměny počasí jsou o poznání citelnější, pokud bydlíte v autě … ano, před dvěma týdny jsem se opět přestěhovala do svého Dodge Grand Caravanu. Sedmi-místné auto pojme pohodlně celou moji postel, šuplíky s oblečením, elektrickou ledničku a při troše vytřídění věcí i veškeré moje jmění, které mám v Kanadě. Tady se ukazuje, jak málo člověku stačí k životu 🙂

Takový běžný den v autě

Světlo je nyní již brzy, takže i já „ranní ptáče“ vstávám poměrně časně … někdy i o víkendu se stane, že vstanu až „odporně“ brzy 🙂 Například včera mě ve 4.30 vzbudil ruch na parkovišti u informačního centra, kde jsem zaparkovala na noc. I přes špunty v uších jsem slyšela neodbytné krákání obrovských krkavců. Co to tam jen dělají? Rozespalá jsem vylezla ze spacáku. Krkavci pořádali nálety na něco na smrku. Za chvíli vidím, jak z jednoho stromu na druhý neslyšně plachtí obrovská sova. A hned za ní druhá! Rozhlédnu se kolem. Všude je zatím klid, všichni tu v autech ještě spí … jen já koukám při prvních ranních paprscích na nevídané divadlo.

Na protějším vysokém smrku totiž sedí další tři mláďata a legračně třepotají svými dosud pouze ochmýřenými křídly. Svým malým dalekohledem pozoruji jejich neohrabané pohyby a poslouchám úpěnlivé kvílení. Vypadají jako před jejich prvním letem – vystrašená a nesebejistá. Je jen 1°C, takže se navléknu do svých lyžařských kalhot a bundy a po krátkém fotografování se vydávám do místního McDonaldu na horký ranní čaj.

Je neděle 2. června, 6 hodin ráno a McDonalds je jeden z mála podniků, který je v tuto dobu již otevřený. Sportovní centrum Elevation Place otevírá až v 8 hodin. Zatím tedy třídím fotky na počítači a odepisuji na zanedbané zprávy na facebooku. Pak se přesouvám na jogu do Elevation place. Oběd si zajedu uvařit k piknikovým stolům do Nordic provinčního parku. I když tu je spousta turistů, místní černá medvědice s dvěma medvíďaty si z toho nic nedělá a klidně se tu promenáduje kolem jezera. Pro bezpečnost všech, turistů i méďů, brzy přijedou strážci parku a dohlíží na dodržování bezpečné vzdálenosti.

Na večerní běh s kamarádkou Lenkou a jejím přítelem Brandonem po Highline trail na úpatí Lawrence Grassi horského masivu si pak radši vezmeme bear spray. Má své využití pouze na vzdálenost do 9 metrů, ale přece jenom se tak člověk cítí bezpečněji .. něco jako kdybyste šli v noci parkem, o kterém víte, že tam přepadávají …. vezmete si alespoň pepřák nebo basebalku, že ano 🙂

Mamííí, co to je?

Život v autě v Canmore

Již je tomu měsíc, co správa městečka Canmore začala bojovat proti „freedom camping“. Vznikla z toho velká aféra, každodenně prodiskutovávaná v hospodách, místním rádiu i v novinách. Prašné parkoviště za supermarketem Save on Foods, kde se parkování rozličných variant bydlení, od karavanů přes staré školní autobusy až k pick-upům s dřevěnou konstrukcí na korbách, několik let tiše tolerovalo, bylo nyní horkou půdou. Ze strany města došlo ke kompromisnímu řešení situace vzrůstajícího počtu „bezdomovců v autech“. Parkování přes noc se zde nezakázalo, ale od 1. června platí zákaz parkování na této ploše mezi 7. a 9. hodinou ráno. To má kempaře odradit od „bydlení ve vozidlech“ často i nepojízdných bez zaplacené registrace a pojištění. Najít ekonomické ubytování v Canmore je však o velkém štěstí, které nemá každý. Město Canmore ví, že nízké platy sezonních pracovníků nestačí k zaplacení běžného nájmu kolem 800 – 1000 CAD za jednolůžkový pokoj ve sdíleném ubytování. Pak tu žije druhá sorta lidí, která je prostě ráda v přírodě, nebrání se dobrodružnému životu v autě, navíc pokud lze ušetřit nějaké ty dolárky.

I přes tyto aktuální společenské nepokoje, otřásající veřejným míněním, jsem se znovu nastěhovala do svého auta. Neporuším přeci tradici! V Kanadě teď budu již 4. léto a všechna předchozí jsem vždy bydlela v autě 🙂

Článek o životě v autě v kanadských horách z minulého roku si můžete přečíst zde:

S příchodem jara se tu v Canmore vyrojilo spousta malých králíčků, kteří hopkají  všude kolem parkovišť. Pokud tedy nenarazíte na medvěda, s králíčky to máte skoro jisté. Rozmnožili se tu před několika lety, kdy někdo neprozřetelně vypustil svoje domácí králíky na ulici. Králičí plemeno se ukázalo jako velice odolné a přizpůsobivé a začalo se množit nekontrolovatelnou rychlostí.

Upper Kananaskis lake – kolem jezera vede 15 km pohodová okružní stezka

 

První jarní výšlapy do hor

Když se konečně oteplilo a sníh začal tát, nastal čas zahájit výletovací sezónu. Léto je tu krátké, tak je třeba ho využít plnými doušky. 15 km okruh poklusem kolem jezera Upper Kananaskis s Luckou a její border koliíí se jevil jako ideální. Počasí bylo skvělé a výhledy pohádkové.

Při výletě do Kootney národního parku na HWY 93 ležícím se vyšší nadmořské výšce, jsem však stále ještě na Flow Lake trail narazila na 50 cm hluboké závěje sněhu. Promočené boty a studený sníh mi však tentokráte nevadil. Slunko pálilo jako o život a já si vysloužila spálený obličej a krk. Na zpátečních 10 km mi už došla voda (2 litry jsem vyzunkla jako nic), tak jsem je radši běžela, abych byla dole u auta dříve.

Jarní pohled na hory Kootney NP. Laviny padají o stošest, ale krajina kolem Flow Lake je naštěstí dostatečně otevřená, aby byla bezpečná.

Nahoře na Flow lake to ještě vypadalo jako v zimním království.

Na HWY 93 vedoucí přes Kootney NP, mezi Banffem a Radium Hot Springs, jsou medvědi běžně k vidění. Potulují se v těsné blízkosti dálnice.

Práce v JK bakery v městečku Canmore

Stále si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí, že jsem dostala nová víza a že jsem za 10 dní expirační lhůty narazila na zaměstnavatele, který byl ochotný mě přijmout, aniž by mě předem znal. Dostala jsem dokonce oficiálně i stejnou pozici jako jsem měla minulý rok, můžu proto navázat na svoji „pracovní praxi“ a k eventuelní žádosti o trvalý pobyt mi chybí už jen pár týdnů. Nicméně si uvědomuji, že to zní jednodušeji, než to skutečně je. Celý byrokratický proces se totiž protáhne, protože musím nejdříve žádat o program Provincial nominees (protože jsem ztratila 50 bodů na svých vízech, které bych měla s minulým LMIA zaměstnavatelem). Je to tedy akce tak na další rok a se zastupováním holek právniček z Vancouveru za 7.000 CAD. No …. žijeme a pracujeme jen proto, abychom pořád platili nějaké účty? V Kanadě to tak bezesporu vypadá … jako pro imigranty, tak pro místní Kanaďany. Je to životní styl, který chci vést také?

Na Kanadě mě nejvíce lákala ta svoboda! Nádherná liduprázdná příroda, divočina a klid. Realita je však vždy trochu jiná než moje růžové představy. A zvlášť život v Canmore se stále vzrůstajícím turismem je opředen striktními společenskými pravidly. I když ta příroda je opravdu kouzelná a stojí za to tu být.

 

Speciální dodatek:

Když jsem výše v nadpisu zmínila „kanadské hory plné medvědů“, ještě jsem netušila jaká pikantní událost se shodou okolností stane o pár týdnů později … Mladý medvěd zabloudí v městečku Canmore přímo na hlavní ulici v centru! A zamíří „na večeři“ do místní brazilské restaurace Gaucho, kde pracuje i Čech Petr (tomu se není co divit – už jsem zmínila, že Canmore se přezdívá jako Czech-more?) 🙂

Nicméně mladý méďa byl asi dost vyděšený a turisti, které na své cestě potkal, zřejmě také 🙂

Krátké video ze zpráv ke shlédnutí zde.

Zdravím z medvědí krajiny a zase za měsíc v dalším článku ….. pápá 🙂

 

Kam dál:

 

Facebook komentáře
Sdílet tento příspěvek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *