Zápisky z kanadských hor 4 – Barvy podzimu

Počasí tohoto roku v kanadských horách hodnotí všichni místní jako velice netypické a nevyzpytatelné – zima se protáhla v podstatě až do června (a i v červenci nasněžilo), léto bylo pak hodně studené a letošní podzim 2019 trval asi tak týden a půl. Nestihla jsem tudíž zdaleka tolik podzimně podbarvených výletů, kolik bych si představovala. Když už totiž člověk konečně jednou pracuje na plný úvazek (což moji věrní čtenáři ví, že není tak úplně můj životní styl), nejde prostě šéfové v práci jen tak oznámit, „dneska si beru volno, protože je krásně a já jdu fotit zlatavé modříny do hor“. Seznam nejhezčích turistických stezek kanadskými Skalistými horami v podzimně zbarvené krajině mi tak zůstane inspirací pro příští rok. Letos jsem se dostala pouze s kamarádkou Aničkou a jejími rodiči na Pocaterra Ridge v Kananaskis a na populární stezku skrz údolí Larch Valley (25 km okruh Paradise Valley, Sentinel pass, Moraine lake).

Doba jelení říje

Babí léto bylo zhruba 2 dny a potom přišla studená fronta a během dvou dní nasněžilo 25 cm sněhu (na jihu Alberty prý 1,5 metru – zprávy od mých kamarádů z Gladstone ranče). Všichni z toho byli trochu v šoku, zřejmě i místní jeleni wapiti, kteří poněkud utichli v době své říje. Každý rok se schází na místních dětských hřištích a na golfových kurtech, kde pořádají utkání podle vlastních pravidel. Obyvatelé městečka Canmore pak podle komunitního nařízení odstraňují veškeré překážky, o které by se mohli zápasící krasavci poranit (dětské houpačky apod.)

Snad jeleni stihli všechno, co potřebovali za ten letošní krátký podzim a na jaře se budeme moci těšit na nová roztomile neohrabaná mláďátka. Nicméně já jsem se se stádem s rozvášněným samcem v čele setkala letos bohužel jen jednou, a tak přikládám alespoň video z jelení říje z minulého roku.

Život v autě   X   „normální“ kanadský podnájem

Můj kočovný život v autě pro letošek končí. Napadlo prvních 25 cm sněhu (a brzy zase roztálo) a já se přestěhovala do ubytování ke starému známému Švýcarovi Andresovi. A co myslíte???? Kde jsem byla šťastnější?

Bydlení v autě má svoje nevýhody – je náročnější na organizaci jak prostorovou, tak časovou. Ale má i svoje obrovské výhody oproti normálnímu kanadskému podnájmu (viz níže). Pojďme se nejdříve podívat, co zde v kanadském městečku Canmore znamená „normální“ podnájem:

Vyznačuje se v lepším případě samostatnou jednotkou v podzemním patře. Tedy tam, kde máme v ČR sklep a uskladněné brambory a uhlí, tam se v Kanadě bydlí …

Výhody: levnější cena (750 CAD až 1300 CAD podle velikosti a počtu osob), v létě příjemně chladno, soukromí;

Nevýhody: tma i ve dne, žádný výhled z okna, zima (hlavně od podlahy) a hluk z horního patra (podle počtu obyvatel nahoře).

Nutno dodat, že kanadské baráky nejsou stavěné tak jako ty v Čechách. Žádné poctivé zdivo. Většinou se jedná o směs dřevotřísky a plastů, aby byl dům co nejlevnější. Co na tom, že v létě je v něm vedro a v zimě zase zima, protože neudrží teplotu? Co na tom, že je slyšet od sousedů i mňouknutí kočky a při zaklapnutí dveří se otřese celý dům?

Další variantou bydlení v Canmore (když ne v jednotce „v podzemí“) je sdílení s dalšími osobami (ať už v podzemí, přízemí nebo v patře). Takhle bydlí většina místních obyvatel, ať už přistěhovalců, dočasných pracovníků na Working Holiday vízech nebo i místních Kanaďanů. Náklady na ubytování jsou totiž v Canmore vysoké a sdílením je člověk může snížit až na 500 až 800 CAD/měs. za pokoj. Sdílení je asi celkem fajn, když si spolubydlící rozumí, jsou čistotní a ohleduplní a chápou, že přes dřevotřískové zdi domu je všechno slyšet. Moje ubytování je však trochu hlučnější a rušnější, než jsem očekávala. Například dnes ráno mě probudilo rozsvícené světlo a pronesené „sorry“. Achjo …včera se nastěhoval nový host do pokoje na pronájem přes airbnb a zřejmě si v 5 hodin ráno spletl můj pokoj s koupelnou, když tápal po tmě chodbou. V 6.30 ráno už zase vstávají 4 děti, které bydlí v horní patře. Mají takhle po ránu dost otřesný zvyk házet si dřevěnými kostkami po podlaze přímo nad mým pokojem! Když už tedy rozmrzelá, nevyspalá vstanu, musím často čekat frontu na koupelnu. 6 lidí na jednu koupelnu se záchodem je prostě moc, zvláště když nás děti z horního patra probudí ve stejnou chvíli.

Abyste rozuměli, dolní patro, kde bydlím, má 4 pokoje + kuchyň. Jeden pokoj obývám já, druhý malá ale rázná Filipínka, která ráda tříská v 6 hodin ráno dveřmi, a další dva pokoje majitel pronajímá turistům přes airbnb (chcete-li slevu na první ubytko, klikněte zde).

Někdy jsme tedy v dolním patře jen dvě s Filipínkou, někdy až 6 lidí. Ze známosti jsme s Andresem udělali „good deal“. Budu platit nízký nájem a za to se mu budu starat o pokoje, uklízet po návštěvách a připravovat k dalšímu pronájmu. Teď je „slow season“, takže s tím nebudu mít tolik práce, protože nejvíc hostů přijíždí v létě. Ale jakmile Andres odjel za svojí přítelkyní do USA, zjistila jsem, že mám v podstatě druhou práci! Uklízím pokoje 3krát týdně, když přijdu unavená ze své práce v JK bakery a nebo ještě večer kolem 22.hodiny, když přijdu z lezení nebo z posilovny. Do toho vstávám kolem 6. hodiny ráno každý den, podle toho, jestli mě zrovna vzbudí spolubydlící Filipínka nebo děti z horního patra, na které nepomáhají ani špunty do uší. Po prvních dvou týdnech nevyspání a pocitu nulového soukromí (hosti z airbnb totiž často omylem vlezou do mého pokoje nebo do naší soukromé kuchyně) jsem usoudila, že tohle byl opravdu „skvělý nápad s bydlením“, a že už se těším na jaro, až se budu moct přestěhovat zpět do svého auta! Škoda jen, že je teprve říjen a jaro zatím v nedohlednu!