Řecký ostrov Kalymnos je horolezeckým rájem, který omývá blankytně modré Egejské moře a odděluje ho od tureckého území. Sousedí se známějším ostrovem Kos, na kterém zůstávají turisti-dovolenkáři, zatímco horolezci pokračují dále na menší Kalymnos a jeho majestátní vápencové útesy. Lezení na Kalymnosu si užívají jak začátečníci (díky bezpečnému odjištění cest), tak hlavně pokročilí, kteří zde mají na výběr širokou škálu lezeckých cest až do obtížnosti 9a (Los Revolucionarios, 30 metrů). Tuto zatím nejtěžší cestu na ostrově přelezl jako první náš lezec Adam Ondra, roku 2009. Pro normální smrtelníky jsou pak ideální např. sektory Poets, Ghost Kitchen, Arginonta Valley, Black Buddha s hezkými dlouhými cestami, začínajícími obtížností 5a. Těžší lezení 6c a výše pak najdete v zajímavém krápníkovém terénu odlehlé jeskyně Sikati nebo v přístupnější Grande Grotta. Každý rok zde vzniká spousta dalších nových cest a z dnešních téměř 2.700 si vybere každý!

Mapa ostrova Kalymnos s lezeckými sektory

Míra v cestě 7a ve fotogenickém sektoru Palace

Nejlepší doba pro lezení

⇒ polovina září až prosince

⇒ březen až květen

My jsme vyrazili na 2 týdny na přelomu srpna a září 2020 a i na můj vkus bylo na lezení dost horko (i když jsme podle knižního průvodce vybírali jen sektory, které byly v požadovanou dobu ve stínu). Denní teploty se pohybovaly kolem 32°C, noční pak stále kolem 25°C. Výhodou bylo, že jsme nemuseli čekat fronty na některé populární cesty a na méně známých sektorech jsme byli téměř sami. Nejideálnějším měsícem pro lezení je zde totiž říjen. Nicméně dejte pozor (pokud to není přímo váš záměr), abyste sem nepřijeli v době slavného mezinárodního horolezeckého festivalu, který se zde právě v říjnu koná. Kalymnos sice čítá na 70 lezeckých sektorů, ale přece jenom je to malý ostrov s limitovanými možnostmi ubytování a dopravy.

Lezení v sektoru Palace jsme si užili, ani ne tolik z lezeckého hlediska jako spíše z fotografického – Jarča po vylezení 5c+.

Transport

O Kalymnosu sní a mluví spousta lezců, ale mnohé z nich také odradí trochu komplikovanější způsob, jak se sem dostat. Nicméně se ukázalo, že to není zas tak hrozné ani z Čech. Lety přímo na Kalymnos (s přestupem v Athénách) jsou sice z Prahy velice drahé, ale dá letět (a běžně se to tak dělává) na ostrov Kos a odtud pak už jen 30 minut trajektem na Kalymnos.

⇒ Letecky:

Zkuste najít letenky z Prahy s polskými LOT Polish Airlines. Zpáteční letenka vyšla (v srpnu 2020) na 5.500 Kč i s 23 kg zavazadlem. Cesta Praha – Kos se letí s přestupem ve Wrocław, zpět Kos – Praha (s Air Olympic a Anek Airlines) s přestupem v Athénách.

⇒ Trajekt:

Cesta tam:

Po příletu se budete potřebovat z ostrova Kos dostat trajektem na Kalymnos. Ale žádný strach. Ač někdy Řecko vypadá jako jedna velká anarchie, někdy to mají i dobře zorganizované. A tak se nám hned po příletu v 18.30 (je zde časový posun -1 hodina) podařilo nastoupit přímo před letištěm do veřejného autobusu na trajekt (s nápisem Mastichari). Po 30 minutách jsme už v přístavu zjistili, že trajekt nám jede ve 21 hodin, takže zbyla ještě hodinka času na drink v jedné z restaurací s výhledem na moře se zapadajícím sluncem. Na Kalymnosu po výstupu z trajektu se pak naše 7 členná skupina rozdělila do dvou taxiků (15 – 18 euro), směr Masouri. Ve 21.30 hod. se nedá s veřejným autobusem na Kalymnosu počítat.

Cesta zpět:

Protože jsem odjížděla zpět do ČR o pár dní dříve než moji spolulezci, chtěla jsem si pro jistotu zarezervovat trajekt on-line, aby na něm bylo místo. To však nedoporučuji dělat! Existuje spousta ferry vyhledávačů a každý ukazuje něco jiného…jiné časy, jiné společnosti, jiné přístavy. Zkrátka zmatek nad zmatek. Nakonec jsem si rezervovala trajekt přes stránky, které mi přišly nejlepší, nicméně se ukázalo, že moje jízdenka Kalymnos – Kos není to pravé ořechové. Naštěstí mě na to hned po pár dnech ještě v Čechách upozornit jeden kamarád. Na ostrově Kos se totiž nachází minimálně 2 přístavy. A tak tímto trajektem bych se dostala na úplně jiný konec ostrova Kos, než jsem potřebovala (25 km od letiště, takže bych nestihla svůj ranní let). Pokud tedy budete rezerovat trajekty on-line, což podle mě není třeba, ujistěte se, že zadáváte „KOS – Mastichari“. Tuto volbu mi vyhledávač nenabízel, proto jsem zvolila pouze „KOS“ a to byl ten problém. Z komunikace s trajektovou kanceláří jsem se pak dozvěděla, že rozvrhy všech trajektů (i když se časy zřejmě moc neliší) zveřejňují k rezervaci pouze na jeden kalendářní měsíc dopředu (proto jsem v srpnu nenašla KOS – Mastichari na první týden v září). Částka za chybnou rezervaci se prý vrací, nicméně ponížená o 5% jako poplatek kanceláři a trvá to údajně měsíc (doteď se mi ty peníze však ještě na účet nevrátily.)

Pokud si tedy nechcete komplikovat život, trajekty nerezervujete. Jezdí zde několik společností a všechny najdete na stejném molu. Z Kosu (Mastichari) na Kalymnos jsme tak jeli ve 21 hodin se společností Blue Star za 7,5 euro. Nazpátek jsem jela s Anek společností v 7.45 ráno za stejnou cenu. Autobus z přístavu Kos-Mastichari  jede na letiště v 8.45 hod. (2 euro) a v pohodě jsem ho stihla, a let v 10.30 hod. také 🙂

Pokud vás zajímá, jak se dostat na Kalymnos ještě jinými způsoby, či kombinacemi letu+ferry, můžete se podívat na skvělé stránky o lezení na Kalymnosu, kde zveřejňují i rozvrh trajektů Kos (Mastichari) – Kalymnos (Pothia) a zpět.

⇒ Autobus:

Po okružní silnici ostrova Kalymnos jezdí veřejný autobus za 1 – 3 eura podle vzdálenosti. Nicméně z letoviska Masouri (kde jsme byli ubytovaní) směrem k severním lezeckým sektorům (směr Emporio na konečné zastávce) jel autobus pouze jeden ráno cca v 9.20 a druhý až cca v 15.50 (čas se podle rozvrhu odpočítá od nástupní stanice v hlavním městě Pothia). Ani jeden z autobusů tak není ideální, pokud chcete kvůli horku lézt brzy ráno. Také je lepší na tyto autobusy příliš nespoléhat, když hrozí, že by vám kvůli jejich zpoždění (velmi pravděpodobně) mohl třeba ráno ujet trajekt. Párkrát jsme přesun autobusem k sektorům využili, ale větší svobodu získáte s půjčeným autem nebo skútrem.

⇒ Půjčení auta:

Pronajímají se většinou malá auta vhodná pro 3 až 5 osob (podle typu automobilu), na jeden den za 35 euro. Při půjčení na 4 dny jsme dostali deal – jeden den za 20 euro.

⇒ Půjčení skútru:

Kalymnos je ostrovem skútrů. Jezdí na nich většina lezců i ve dvou + dva těžké batohy, což chce na točitých silničkách nad mořem trochu praxe. Jeden den pronájmu za 10 euro, více dní za 8 euro.

Ubytování

Jste v Řecku. Nesmíte být tedy překvapení, když autobus nepojede, tak jak má (a nebo nepojede vůbec), stejně tak jako když si zarezervujete nějaké velmi cenově výhodné ubytování a pak po příjezdu vám v hotelu řeknou, že jsou bohužel plně obsazeni a vaši rezervaci tam nemají. To se naštěstí nestalo přímo nám. My jsme přes booking.com našli několik různých ubytování a do nich se naše 7 členná skupina rozdělila. Naší základnou se tak stalo letovisko Masouri. Patří k jedněm z nejoblíbenějších a není divu – nejbližší skály s lezeckými sektory se vypínaly přímo nad naším ubytováním, 20 min.chůze vzhůru. Masouri má také krásnou kamínkovou pláž s průzračně čistým mořem a sprchami, spoustu možností stravování v tradičních řeckých i více arabských restauracích, několik drobných obchodů se smíšeným zbožím a také nádherný výhled na protější ostrov Telendos (kde si lze také zalézt … ferry z Masouri-Mirties za 2 eura, potom loďkou za 2.5 eura kolem ostrovu přímo k lezeckým sektorům).

Letovisko Masouri je právem jednou z nejpopulárnějších základen pro horolezce. Nabízí krásnou dlouhou pláž, lezecké sektory přímo nad městečkem a nádherné západy slunce s výhledem na ostrov Telendos.

Naše ubytování v Masouri bylo Panos Studios (dolní apartment číslo 7 s krásnou velkou terasou směrem k západu), dále pak Fatolitis Studios blíže k moři (se soukromým bazénem a obrovskou společnou terasou) a Afroditi hostel. V něm jsem byla ubytovaná já ve dvoulůžkovém pokoji s palandou (ač jsem si za stejnou cenu 15 euro/noc původně zarezervovala postel ve 4-lůžkovém pokoji). Hostel má krásnou velkou kuchyň, trochu omšelé sprchy a hezké nové postele s každodenní výměnou ložního prádla a ručníků (! nejsou tedy příliš eko, ale dbají na čistotu). Je to fajn místo, když sem jedete sami a sháníte spolulezce. Ubytovaní hosti v tomto hostelu jsou skoro všichni lezci. Jediné negativum sdíleného pokoje bylo neustálé dohadování se s měnícími se spolubydlícími na tom, zda bude v horké noci vypnutá či zapnutá klimatizace (okna není radno kvůli množství komárů přes noc otevírat).

Kostelík se zvonicí na návrší v Masouri. Schody kolem něj propojují horní kličku silnice se spodní.

Večerní pohodička na terase hotelu Fatolities, kde byla část naší bandy ubytovaná.

Jídlo a pití

Pro odlehčení rozpočtu je fajn mít na ubytování kuchyňku na vaření. V letovisku Masouri v místních obchůdkách koupíte všechny základní potraviny. Chcete-li udělat větší nákup, širší výběr a příznivější ceny najdete v supermarketu v Panormos. Určitě však zajděte i do místních restaurací na některé z řeckých tradičních jídel. V Masouri se ceny pohybovali 8 -15 euro za velkou porci (i s překvapením v podobě dezertu po jídle). Chcete-li jen něco malého k jídlu a ekonomicky přijatelného, ideální je gyros v pita chlebu. Oblíbili jsme si Sunshine fast restaurant hned vedle Masouri „supermarketu“ u silnice, asi uprostřed letoviska. Za 3 eura máte na výběr maso všeho druhu, i vegetariánskou verzi (pita chleba s falafelem, humusem a zeleninou). Stejný fast food se nachází i na kopečku na druhé straně Masouri směrem k letovisku Mirties, stejná nabídka za 2,5 euro (konzumace s krásným výhledem na moře nebo jako take away – zabalit sebou).

⇒ Zkusit byste také měli řecký národní alkohol ouzo (2,5 eura) s jeho charakteristickou lékořicovou chutí. Já jsem si však více oblíbila čerstvě vymačkaný pomerančový džus (3,5 euro).

⇒ Voda:

Voda na ostrově tekoucí z kohoutku vzniká demineralizací mořské vody a k pití je nevhodná. Pitnou vodu si můžete koupit v obchodě (1.5 litru za 0.80 euro, 5 litrů barel za 3.5 euro) nebo najít pramen s pitnou vodou. Ten se v Masouri nachází kousek od autobusové zastávky na dolní silnici, hned vedle obchodů a restaurací, obestavěný kamenou stříškou. Další možností je velký bílý automat na vodu (zdarma), který v průběhu našeho pobytu začal také fungovat.

Některé restaurace v Masouri měly opravdu romantické ladění s všudypřítomným výhledem na protější ostrov Telendos.

Místo tradičního řeckého nápoje ouzo jsem si oblíbila čerstvý pomerančový džus.

Lezecké tipy:

⇒ Vybavení:

Na lezení na Kalymnosu určitě budete potřebovat lano dlouhé min. 70 metrů. V případě, že si bude chtít zálezt některou z pár vícedélek, budete potřebovat dokonce 80 metrů lano. Ale i na některých jednodélkových cestách by se hodilo mít delší lano, aby prvolezec nemusel jistit od druhého nýtu a nebo druholezec slaňovat po cizím laně jako např. na cestě Zagori 6c v sektoru Poets – Iannis (délka 40 metrů). S expreskami také nešetřete, určitě 16 jich využijete, radši vezměte více.

⇒ Guide book:

Knižní lezecký průvodce Kalymnos z roku 2019 (s možností stažení e-booku do telefonu) zakoupíte na uvedeném odkaze za 40 euro, nebo za 45 euro v kterémkoli obchodě na Kalymnosu (z vlastní zkušenosti v Masouri minimálně v 5ti obchodech podél silnice).

V hostelu Afroditi byla k dispozici zdarma k zapůjčení starší verze průvodce z roku 2016.

Výčet lezeckých cest pro inspiraci můžete najít na lezec.cz.

⇒ Praktický tip na hledání spolulezců:

Spousta lezců vyrazí na Kalymnos sama a hledá spolulezce až na místě. Existuje otevřená WhatsUp skupina, která je k setkávání nových spolulezců přímo vytvořena. Tak neváhejte do ní napsat a seznámit se!

⇒ Deep water solo:

Máte-li rádi vodu a chcete se vykoupat v moři i jindy, než jen večer po lezení, můžete vyrazit do přístavního městečka Vathy. To je právě to místo, kam se jezdí za deep water solem, nebo také za šnorchlovacími výlety lodí. (Masouri není nijak významným místem k pozorování podmořského světa a kromě pár rybiček proplétajících se vodní trávou tam není nic k vidění).

Kouzelný výhled na moře ze stínu sektoru Black Buddha s cestami lehčí obtížnosti.

Moje oblíbené lezecké sektory a cesty:

Poets – Iannis

Sektor přímo nad městečkem Masouri, 20 min. výšlap vzhůru s krásnými dlouhými cestami 25 – 38 metrů. Cesty ve stínu zhruba do 14 hodin. Oblíbené cesty:

  • Zagori 6c (40 m) – technické lezení členitým terénem, těžký převis na začátku pokračuje ještě těžší plotnou
  • Athos 6b+ – krásná důstojná cesta
  • Kalyne 6b – dlouhá vyvážená cesta
  • Yaka 6b – krásná 35 m dlouhá cesta s velkými chyty a klíčovým bočáčkem 3 metry pod štandem

Poets – Ivory

Sektor dále od Masouri, ale stále v pěším dosahu. Prochází se ohradou pro kozy. Držte se stezičky a bez problémů narazíte na otevírací branku.

  • Stelios 6a+ (40 metrů) – krásná, vzdušná, s náročnější pasáží komínkem v první části cesty, jistící body daleko od sebe (ale to Čechy zvyklé na náš pískovec určitě nezastaví)
  • Perskindol 6b – silovější s velkými chyty a trochu delšími nátahy, ale s harmonickým flow

Naše lezecká banda schovaná ve stínu zdolává legendární cesty Kalymnosu za 6 🙂 … s následnou relaxací u moře za jemného vánku a zapadajícího slunce.

⇒ Arginonta Valley

Populární lezecká oblast s vlastním malým prašným parkovištěm u obce Arginonta a nástupem cca 5 minut a stínem od poledne do cca 16 hodin.

  • Le Bleu Du Ciel 6b+ (35 metrů) – nádherná linka s pravým flow (po pětkovém nástupu několik metrů dlouhým) s kouzelným výhledem na moře
  • In Vino Veritas 6b (30 metrů) – hezká cesta se snadným začátkem, následuje těžší převis, kde je ale schovaný dostatek velkých chytů, jen je najít a nezastavit

Krásná cesta Le Bleu Du Ciel 6b+ s výhledem na moře.

⇒ Sikati Cave

Jeskyně Sikati se nachází na severním výběžku ostrova, s 40 minut dlouhým nástupem po úzké pěšince skrz suché pichlavé keříčky po úbočí kopce. Sikati jeskyně je unikátní tím, že je to vlastně propadliště – obrovská díra do země s krápníkovou výzdobou uvnitř. Dolů i nahoru se sestupuje přidržováním se za lano (nebo lze dolů slanit). Není zde příliš mnoho lehkých cest, ale toto místo stojí za návštěvu už jen kvůli jeho unikátnosti. Rozlehlá jeskyně s otevřeným stropem láká k lezení po krápníkách všech tvarů a velikostí a roztodivných výčnělcích s kapající vodou. Po náročném lezení se můžete schladit v nádherné modři zátoky s pláží Vizotos, jen 10 minut chůze dolů k zátoce.

Majestátní jeskyně Sikati (propadlina v kopci) skýtá těžké ale nádherné lezení po krápníkách.

⇒ Palace

Ne příliš velký sektor, s pouze několika cestami, zato velice členitými a zajímavými. Je to také nejfotogeničtější sektor Kalymnosu s charakteristickou skalní bránou, kterou najdete vyobrazenou na pohlednicích!

Sektor Palace, houpání se na dolezené cestě 5c+

Na skalní oblouk lze s trochou opatrnosti vylézt i bez lana, a nebo po cestě 4+

Symplegades

Lezecký sektor vysoko v kopci nad obcí Mirties. Nádherný výhled na moře a ještě hezčí dlouhé cesty v soutěsce, kde je levá strana ve stínu celé dopoledne, pravá strana pak celé odpoledne až večer. Zajímavé, i lehčí cesty v členitém terénu, kolem výrazného skalního pilíře (na levé straně), po velkých chytech, i dírkách. Spolu s Arginonta Valley moje nejoblíbenější lezecká oblast.

  • Iason 6b+ (20 metrů) – technicky a vytrvalostně náročná cesta, po jejímž zdolnání ucítíte čirou radost 🙂
  • Cleaner 5c – sympatická cesta lehčí obtížnosti
  • Neandhertal 6b – vzdušná cesta s těžkým nástupem v přepisu, pak po hraně skalního pilíře lehkou exponovanou pasáží ke štandu vpravo

⇒ Black Buddha

Dlouhý úmorný nástup prudce do kopce pichlavou vegetací (odbočka nahoru hned za posledním domem na prašné cestě v Arginonta). Lezení zde však stojí za to. Stupnice je zde velice mírná, cesty dlouhé a všechny krásné. Stín je zde v podstatě celý den s kouzelným výhledem na moře.

  • Karma 5c+
  • Dharma 6a
  • Buddha 6a+
  • Nirvána 6a+

Pohled na sektory Arginonta Valley a Black Buddha z druhé strany zálivu.

Tipy, co dělat na „rest day“

Samozřejmě můžete ležet celý den na pláži (nebo na lehátku u některého z plážových barů) a nechat se hřát slunečními paprsky a omývat slanou mořskou vodou a jen si užívat nic nedělání a nechat tělo regenerovat. A nebo můžete vyrazit trochu prouzkoumat ostrov, třeba si dát procházku k jeskyni Sikati (pokud zde neplánujete i zdolat nějaké ty cesty obtížnosti 7a a výše) a potom se vykoupat v moři u Vizotos pláže kousek pod jeskyní. K takovému výletu je ideální auto nebo skútr. Můžete také zajet třeba do městečka Vathy na šnorchlovací výlet lodí. Autobusem (z Masouri jel v 10.30) se pak dá zvládnout výlet na nikdy nedobytý hrad (dnes už jen opuštěné ruiny) nad původním hlavním městem Chora. Je odtud nádherný výhled do kraje, na nedalekou Pothii a letiště. První zastávku však můžete udělat na menší písečné pláži Kantouni a odtud se vyšplhat ke kostelu Agios Athanasios položeném vysoko v kopci s výhledem na moře. Sice nebudete mít k dispozici žádný stín, kde se schovat před praživým sluncem, ale zase se můžete schladit v moři. Návštěva hradu Chora za pravého poledne v 35°C nebyl úplně nejlepší nápad 🙂

K ruinám hradu Chora se dostanete křivolakými uličkami města. Zeptejte se místních na cestu.

Nádherný výhled na městečko Chora dole pod hradem a nedaleké letiště Kalymnos.

Kolik to stálo

Pro toho, koho by zajímalo, kolik financí si má na lezecký výlet na Kalymnos připravit, uvádím přibližné výdaje na osobu za 2 týdny:

  • letenka zpáteční Praha – Kos: 5.500 kč
  • ubytování v Afroditi hostelu: 180 euro/12 nocí
  • jídlo (restaurace, nákupy, trocha vlastního jídla z Čech):  cca 80 euro
  • doprava (trajekt, autobus, pronájem auta na 6 dní): 50 euro

Celkem tedy i s letenkou cca 13.600 Kč (při kurzu eura 26.5).

Z našeho letoviska Masouri byl krásný výhled na „všudypřítomný“ ostrov Telendos, kde se nachází také několik lezeckých sektorů.

Líbil se vám tento článek?

Pozvěte mě za něj na virtuální kafe 🙂
Podpoříte tak vznik dalších článků.

Buy Me A Coffee

Máte nějaké dotazy, chybí vám nějaké informace nebo chcete sdílet svoje tipy a zkušenosti z Kalymnosu?

Napište dole do komentářů nebo na můj email 🙂

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *