Příchod koronaviru zhatil plány úplně všem. Určitě si však umíte představit, že asi nejvíce takovým lidem jako já, pro které je cestování životním stylem! Tak jaký ten rok 2020 pro mě byl? A co plánuji pro rok 2021?

V článku s ohlédnutím za rokem 2019 a plány do 2020 jsem před rokem napsala, že si beru 2,5 měsíce dovolenou z mé práce v Kanadě! Kdo by to byl tenkrát tušil, že se mi tahle dovolená hoodně protáhne! …. Důvod: covid pandemie.

Ráda bych stručně shrnula, co všechno se mi v roce 2020 přihodilo. Jeden by řekl, že toho nemůže být tolik v důsledku neustálých lockdownů a omezených možností cestování. Nicméně při pohledu zpět vidím, že toho bylo poměrně dost. Možná to bylo dané tím, že jsem se snažila užít si život v Čechách na maximum. Přece jenom jsem tu celý rok předtím nebyla a zároveň jsem doufala, že mě každou chvíli přece MUSÍ pustit zpět do Kanady i přes komplikovaná koronavirová opatření. … No a co myslíte? 🙂 Je únor 2021 a stále jsem v ČR! 🙂 Je to tedy již rok, co jsem se vrátila z Kanady, respektive z Indie!

ROK 2020 v kostce

Leden až březen 2020

  • YTTC kurz pro lektory jógy, Indie
  • 1. covid lockdown
  • Udělení kanadské rezidence

10. ledna 2020 odlétám z Kanady na svoji „dovolenou“ do Indie, na certifikovaný trenérský kurz jógy YTTC 200 hours (recenze na Trimurti Yoga School v odkaze). V Kanadě zrovna zuřily mrazy -35°C a já jen v letních teniskách a s příručním zavazadlem přistála v +35°C rozpálené indické provincii Goa. Ta změna podnebí i minimalistické pojetí mého „výletu“ mě bavilo – stále ještě i v únoru, kdy jsem už jako certifikovaná lektorka jógy přijela na měsíc na dovolenou do Čech. Nicméně se brzy ukázalo, že 20.3. do Kanady kvůli covid lockdownu opravdu neodletím. Zavřely se hranice, letecká společnost mi zrušila letenku. Paradoxem je, že 6.3. jsem konečně dostala od kanadské vlády rozhodnutí o udělení kanadské rezidence! Místo oslav „výsledku“ mé několikaleté tvrdé práce jsem však musela začít řešit tuto situaci dopisováním si na střídačku s kanadským imigračním a kanadskou ambasádou v Rakousku. Na aktivaci rezidence (na jednom z kanadských letišť) zbývalo totiž jen 30 dní a já trčela zavřená v lockdownu v ČR! Komunikace to byla dost komplikovaná, protože nikdo nebyl připraven na něco takového jako covid pandemie a nikdo nevěděl, jak postupovat. Řešení se tedy odsunulo na neurčito. Místo toho jsem šla radši na brigádu do lesa sázet stromky. S mými kamarádkami jsme si přicházející jaro venku bez roušek docela užívaly. Větší pozornost měl u nás v tu dobu Kůrovec napadající české lesy než hrozící nákaza Koronavirem. K jako K ne? 🙂

Duben až červen 2020

  • nezamýšlený minimalismus
  • lezení a zase lezení, ferraty v Rakousku

Pomalu jsem si začala zvykat na situaci, že mám k dispozici jen věci ze svého 7kilového příručního zavazadla, se kterým jsem z Kanady/Indie přijela + nějaké ty zbylé věci v mé skříni doma u rodičů. Všechen můj ostatní majetek, včetně auta („mého domova na kolečkách“), horského kola, počítače, lezeckého vybavení a části fotovýbavy zůstal v Kanadě. Fundamentální zastánci minimalismu by ze mě měli radost. Oblečení jsem si půjčovala od bráchy a mámy, ostatní věci od kamarádů. Opravdu se dá žít s málem 🙂

Jarní měsíce v Čechách jsem si užívala lezením po skalách, sice na tajňačku (protože i tahle aktivita byla při jarním lockdownu zakázaná), za to však každý víkend a někdy i na prodloužený 🙂 Ač byl tedy rok 2020 v něčem neúspěšný, pro venkovní lezení to rozhodně neplatilo, a docela dobře jsem se rozlezla jak na českém pískovci, tak i později na evropském vápenci. Krásné počasí jsme využili i k pár výletům na ferraty do Rakouska, covid – necovid. (pozn.autora: v červnu to bylo už oficiálně povolené po uvolnění prvních opatření)

Červenec až září 2020

  • 1. práce (vůbec) v mém vystudovaném oboru
  • 2týdenní lezecký trip na řecký Kalymnos
  • znovu nevydařený odlet do Kanady

Od července nabraly události rychlejší spád. Částečně to bylo tím, že došlo k rozvolnění covid opatření a také tím, že jsem už neměla tolik volného času. Byla jsem totiž přijata na pozici sociální pracovnice do instituce ve státní správě Ministerstva Vnitra ČR. Nadšení z toho, jaké pocty se mi dostalo, že moje první práce v oboru po téměř 9 letech ukončení VŠ, a hned u „takového“ zaměstnavatele, brzy vystřídalo rozčarování a znechucení. Z dobrodružné cestovatelky se stala kancelářská krysa!

Déle než měsíc mě v této práci nemohly udržet ani dobré peníze, ani „teplé místečko“ ve státní správě. Nebavila mě zbytečná administrativa a humbuk kolem každého nařízení vlády, různé nesmyslné regulace a pravidla, zkostnatělý pomalý systém zaučování, ani kolegyně a spousta paragrafů výhrůžně se tyčících nad životy obyčejných lidí. A tak jsem pohled z okna kanceláře vysokého paneláku opět vystřídala za volný pobyt v přírodě, lezení po skalách a užívání si života. Naštěstí jsem měla ještě půlku krásného léta před sebou!

31. července, v den mé výpovědi z práce, jsem pak doma ve schránce našla obálku s novým vízem do Kanady! Jaké bylo moje nadšení! Po téměř půl roce nejistoty mám konečně povolenku vycestovat! Považovala jsem to za znamení osudu a hned si naplánovala cestu do Kanady na 15. září. Tak stihnu i lezecký výlet s kamarády do Řecka a následně i kousek hezkého babího léta v kanadských horách. Že to bude všechno jinak mě ani ve snu nenapadlo …

Na skalní oblouk lze s trochou opatrnosti vylézt i bez lana, a nebo po cestě 4+, Kalymnos, Řecko

Krásná cesta Le Bleu Du Ciel 6b+ s výhledem na moře, Kalymnos, Řecko.

Lezecký trip na řecký ostrov Kalymnos byl skvělý. Dva týdny intenzivního lezení – nejlepší styl dovolené, jaký si umí aktivní člověk představit! Pro zájemce – lezce samostatný článek o Kalymnosu zde. Po návratu jsem měla ještě 3 dny na rozloučení se s rodinou a přáteli a zabalení věcí do Kanady. Loučení to bylo sice rychlé, ale velkolepé – vždyť jsem nevěděla, kdy se zase z Kanady vrátím! …ale zase bylo všechno jinak …

Vrátila jsem se už po 2 dnech a nikoli z Kanady, ale jen z amsterdamského letiště! Odmítli mě tam pustit do mého navazujícího letu. Prý mi chybí jakési speciální povolení, ale nikdo konkrétně nevěděl jaké. Valila jsem na ně nevěřícně oči. Telefonovali několika různým kanadským úředníkům a nikdo nevěděl, co se mnou. Vztek se mnou cloumal, ani slzy nepomohly …. letadlo zkrátka odletělo bez mě. Tak to byla už 2. letenka do Kanady, která mi tento rok propadla.

Noc jsem strávila na letišti vyhledávání všech možných i nemožných informací, co se vlastně děje, a komunikací s ambasádou. Do Čech jsem se vrátila 3.den po 18hodinové jízdě autobusem. Odpověď z kanadského imigračního jsem dostala až po pár dnech – a ortel zněl jasně: Teď do Kanady nesmím kvůli prevenci šíření nákazy covidem. Cože???? Jaktože tedy lidi jenom se sezónními WH a YP vízy do Kanady cestovat můžou? A já se schváleným PR statusem (trvalého pobytu) ne??? Co je to za logiku?!

Nebyla by to správná byrokracie, kdyby z jednoduchých věcí neudělala složité a navíc to komplikovaně nezakamuflovala do různých názvů a celého systému rozdělení statusů a situací navíc ještě složitějších kvůli covid pandemii. Zjednodušeně řečeno PR status mám (jupí!), ale jen v jejich systému. Ještě je potřeba dostat razítko do pasu na kanadském letišti a tím si ho oficiálně aktivovat. Nejsem tudíž ještě právoplatný rezident Kanady a vztahují se na mě jiné podmínky než na rezidenty a pro vstup mi nepomůže ani vízum z kanadské ambasády ve Vídni, protože podmínky pro nové rezidenty jsou ještě rozděleny podle toho, zda to vízum dostali před 18. březnem nebo až po něm (? co je to za blbost? který chytrý úředník toto rozhodl?). Já jsem sice dostala PR schválené už 6. března, ale kvůli covidu a odstávce úředníků mi bylo vízum doručeno do schránky až 31. července! Takže smůla. Kdybych měla studentské vízum nebo třeba YP jako minulý rok, tak jet můžu. Ale jako skoro-rezident Kanady nikoli. Asi nemá smysl v tom hledat nějakou logiku.

Bugaboo provinční park Britské Kolumbie, Kanada

Říjen – prosinec 2020

  • téměř měsíc lezení a horské turistiky v Chorvatsku
  • lezecký trip na ostrov Hvar

Po vrácení zpátky z Amsterdamu jsem ještě chvíli „skousávala“ opět nečekanou situaci a přemýšlela, co si tu mám zase počít. Aby se mi z celého toho přemýšlení nezavařil mozek, nastoupila jsem na brigádu do Tesca. Takže opět práce hodná absolventa vysoké školy! Jenže má člověk v době covidu na výběr?

Když už jsem měla chování nadřízených k zaměstnancům i brigádníkům dost, naskytla se mi možnost odjet do Chorvatska, na ostrov Rab a pomoci tam s uklízením kempu po letní sezóně. A to tedy byla jízda! Ne tedy ten úklid, ale to cestování potom. Strávila jsem tak v Chorvatsku téměř měsíc, z toho 2 týdny v národním parku Paklenice, lezením vícedélek, turistikou v horách, spaním kde se dalo a velkým zážitkem bylo i zemětřesení o síle 4.6 Richterovy škály! O tom všem si můžete přečíst samostatný článek zde: Dobrodružné Chorvatsko – lezení, treky i zemětřesení v Paklenici.

Tentokrát jsem se na návrat domů i velice těšila! Konečně se zase vyspím v teplé pohodlné posteli a najím se do syta. V Chorvatsku jsem zhubla asi 5 kg a kalhoty na mě plandaly. Doma jsem se však příliš neohřála a za týden jsem už zase balila batůžek směr Chorvatsko, tentokrát pro změnu na ostrov Hvar. Lezecký výlet na jihu se opět velice vydařil a samostatný článek si můžete přečíst zde: Lezení na ostrově Hvar – „malé Thajsko“ Chorvatska.

Po návratu nastal zase čas chvíli pracovat. Po téměř roce od opuštění Kanady mi už nezbývá mnoho volných úspor. A tak jsem dobu kolem Vánoc strávila opět na brigádách vážením salámů a salátů v Albertu, v roušce a napjaté atmosféře přicházejících Vánoc, s frontami naštvaných lidí až za roh. Štědrý den jsem začala směnou od 4 hodin ráno do 12 hodin, večer jsem pak strávila po dlouhé době doma s rodinou, a přemýšlením co dál… Jenže může člověk v téhle kovidové době vůbec něco plánovat?

Krásná technická cesta Edge West 6c na ostrově Hvar, Chorvatsko.

Lezení vícedélek v národním parku Paklenica, Chorvatsko.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *