Kostarika je právem považována za perlu Centrální Ameriky. Vyniká širokou rozmanitostí rostlinných a živočišných druhů a stala se tak jednou z nejoblíbenějších destinací nejen pro příznivce krásných pláží a pohodové dovolené, ale i pro milovníky divoké přírody.

Tato malá země nedaleko rovníku se nachází v tropickém pásmu, s množstvím lokálních mikroklimat. Možná právě to způsobuje její bohatou biodiverzitu, vůbec největší na světě. Není se čemu divit, že je v popředí zájmu mnoha přírodovědců. Kostaričané si jsou svého privilegia vědomi a již před více než 15 lety zastavili ničení deštných pralesů ve svém státě a 25 % území Kostariky ustanovili pod ochranu některého z národních parků nebo přírodní rezervace. Finanční prostředky na tento projekt získali zajímavým způsobem – rozpuštěním armády, která podle nich stejně není potřeba. Hlavním zdrojem příjmů země se pak stala ekoturistika. A všeobecně známé je všudypřítomné heslo: „Costa Rica – Pura vida!“ (Kostarika – čistý život!)

… vítejte v karibském ráji …

Obrovská biodiverzita Kostariky je magnetem milovníků přírody

Tuto zemi si oblíbili milovníci přírody, kteří si neváhají za cestování a různé průvodcované tour připlatit. Kostarika je celkově nejdražší zemí Střední Ameriky. Zatoulají se sem však i tzv. „baťůžkáři“, kteří cestují co nejlevnějším způsobem a na vlastní pěst (např. cestování autobusy je zde velice levné, ubytování a jídlo je pak dražší než v okolních státech). Kostarika je také velice bezpečná země i pro sólo cestovatelky.

Mým hlavním cílem při návštěvě Kostariky byla právě příroda, ostatně jako všude, kde cestuji. Podle toho jsem si i vytvořila orientační plán své měsíční cesty, který se samozřejmě několikrát změnil a přizpůsobil okolnostem mé cesty. Podrobný (a nakonec uskutečněný) itinerář si můžete přečíst v mém článku Kostarika za kolibříky, surfováním i čokoládou za 30 dní.

Za měsíc cestování jsem zvládla navštívit 5 národních parků, 6 přírodních rezervací a ještě týdenní surfování ve vlnách a relax na kostarických plážích. Nejvíce mě oslovily rezervace Monteverde a Santa Elena, proslavené horskými deštnými lesy a hojným výskytem roztomilých kolibříků. Za vidění také stojí malá rezervace Ostional na západním pobřeží u Samáry na ochranu obrovských želv kladoucích při západu slunce vejce na místní pláži. Rychlá zastávka se vyplatila i v malém Carara národním parku s krokodýly a hnízdištěm papouška ary zelenokřídlého. Velice populární (a také s velkým počtem návštěvníků) je Manuel Antonio národní park se zvědavými opičkami malpami kapucínskými. Nejvyšší horu Mt. Chirripó pak obklopuje stejnojmenný národním park.  A na východním pobřeží najdete malý Cahuita národní park s překrásnými plážemi.

Cahuita národní park na východním pobřeží Kostariky.

Corcovado – klenot mezi národními parky Kostariky

Klenotem mezi národními parky Kostariky zůstává Corcovado. Zaujímá přední místo v zájmu přírodovědců. Jedná se totiž  o území s pravděpodobně největší biodiverzitou na světě vůbec. Na relativně malém poloostrově Osa na jihozápadě země najdete obrovské množství rostlinných a živočišných druhů, z toho spoustu endemických a ohrožených. Corcovado v mém itineráři cesty z časových důvodů původně nebyl. Je i hůře dostupný veřejnou dopravou. Nakonec jsem přece jen vyšetřila několik dní času, abych se podívala alespoň na jeho severní okraj a této zajížďky rozhodně nelituji. Stal se jedním z mých nejoblíbenějších míst Kostariky!

Hostel v Corcovado národním parku

Do národního parku Corcovado se můžete dostat několika vstupy. Nejvyužívanější je přístupová cesta z jihu ze Sireny. Já jsem se sem vydala ze severu, přes Drake Bay. Z malého letoviska Dominical, známého pro jeho skvělé vlny na surování, vyrážím autobusem už ve 4.45 ráno. V Sierpe měním autobus a v 11 hodin odjíždí z Drake Bay přístaviště malá motorová loď směr džungle, k hostelu mezi palmami, kde jsem si před pár dny rezervovala ubytování. Po hodině plavby loď zastavuje uprostřed malé zátočiny s průzračným mořem. Ke břehu prý nemůže, aby neuvízla v jemném písku na mělčině. Nezbývá tedy, než si zout pohorky a skočit po kolena do mořské vody doufajíce, že mě vlnky moře neporazí i s mými těžkými batohy a drahou fototechnikou. Ale to už přibíhají na pomoc mladí do půli těla nazí, opálení dobrovolníci z hostelu a transportují na břeh bedny s doručenými potravinami, moje batohy a nakonec v náručí i mě! Výsadek z lodi jsem tedy přežila skoro „suchou nohou“ a ocitla se tak na několik dní v ráji pod palmami.

… přejezd lodí přes Drake Bay na poloostrov Osa ..

… na místo s největší biodiverzitou na světě …

Hostel Jungla del Jaguar se nachází na severní hranici národního parku Corcovado, na Osa poloostrově. Stará se o něj skupina asi deseti mladých dobrovolníků, převážně z USA, ale i Španělska, Itálie a Holandska. Ráno každý dostane přidělenou roli, společně se pak vaří, stará o chod „domácnosti“, o zahradu a zajišťuje se program pro návštěvníky jako jsem byla já. Hostel je obklopený z jedné strany mořem, z druhé džunglí. Cena ubytování pak zahrnuje i jídlo, které byste zde těžko sháněli. Nejbližší obchod odtud je totiž hodinu lodí na druhé straně zálivu. Přirozeně se tak stanete součástí velké „rodiny dobrovolníků“, která zde žije v souladu s biorytmy přírody. Můžete se zapojit do společných aktivit jako příprava jídla, péče o tropickou zahrádku, výpravy do okolní džungle a na vzdálenější pláže. Šumění moře a šustění palmových listů působí na duši jako balzám.

I ubytování je koncipované tak, že si připadáte jako součást okolní divoké přírody. Velký dvouposchoďový přístřešek z přírodního materiálu a bez okenních skel je společnou ložnicí. Spí se na postelích s moskytiérami a ráno můžete na rákosových stěnách pozorovat netopýry ukládající se ke spánku ve stejné místnosti jako jste právě spali vy. To nesla těžko jedna mladá Američanka, která se mnou přijela stejnou lodí, a hned druhý den hostel opouští. Mě se naopak to spojení s přírodou líbí a pod moskytiérou své postele se cítím naprosto v bezpečí. Noční klid zde zajišťuje přirozené střídání dne a noci, kdy se již po 18. hodině stmívá a malé žárovky v přístřešku poskytují osvětlení jen takové, aby to stačilo na základní hygienu v koupelně a přesun do postele. Jedinou vymožeností moderního světa, které sem proniklo je zavedený internet. Můžou zde tak najít azyl i tzv. digitální nomádi, kteří potřebují sem tam vyřídit nějakou práci na dálku.

Výpravy do džungle parku

Přichází večer a příroda v chladnějším vánku nastupující noci ožívá po dalším horkém dni v tropech. Hned po rudém západu slunce na pláži vyrážíme s jedním americkým studentem biologie do nitra džungle prozkoumávat její krásy pod tajemnou rouškou noci. Výhodou polohy hostelu je, že se nachází za oficiální hranicí národního parku Corcovado, proto nejsme nijak omezeni otevírací dobou a můžeme se do džungle vydat kdykoli se nám zachce. Je však vhodné dodržovat určitá pravidla bezpečnosti: Vstup pouze v pohorkách nebo holínkách, nedotýkat se ničeho kolem a nesahat na větve vyčnívající do cestičky. Nikdy nevíte, kdy se taková větvička promění v jedovatého hada. Na Kostarice žije kolem 130 druhů hadů a z toho i několik smrtelně jedovatých.

jeden z nejjedovatějších hadů Kostariky

Nemusíme chodit daleko od hostelu a už se nám naskýtá první dech beroucí scéna. Ve světle čelovek uvidíme rychlý pohyb a uslyšíme pištivé kvákání. Oněměle zíráme na drobnou užovku, jak do sebe souká žábu, která si ještě před chvílí spokojeně kvákala v tůňce. Je to zřejmě neúměrně velké sousto pro drobného hada. Žába neustále kope nohama a snaží se vymanit se smrtelného sevření. Sledujeme tento dramatický boj na život a na smrt,  jako kdybychom se právě dívali na jeden z dokumentů National Geographic. Zvukovou kulisu dotváří teskné pokvákávání žabího druha či družky zpovzdálí. Had žábou pomalu otáčí a pokaždé ji nasouká hlouběji do své do široka otevřené tlamy. Asi po půl hodině je jasné, že žába svůj boj prohrála. Užaslí z nevšedního přírodního divadla pokračujeme pomalu dále a všímáme si každého pohybu nebo šustnutí kolem.

… poslední okamžiky života žáby …

Po větvi nad námi se prochází mravenečník a oslepeně mžourá do světla našich čelovek. Termiti odhodlaně křižují naši vyšlapanou stezku po své vlastní pěšince a nesou nad hlavami kousky zelených lístků. Lenochod visí z větve a tváří se pohoršeně nad rušiteli svého klidu. Zvědavý nosál na nás zahlíží z blízkého úkrytu džunglovního porostu. Na břehu moře pak pozorujeme stovky krabů, přebíhajících s klepáním tvrdých nožiček přes kameny a užíváme si idylickou noční atmosféru na pláži pod kokosovými palmami.

Mravenečník shlížející na nás z palmové větve.

Nosál bělonosý.

Za námi cosi zašustí. Ve světle čelovek vidíme nějakého ptáka velikosti malé slepice, jak se prodírá vysokou trávou. Je to chřástal, vodní a noční druh ptáka. Najednou se neohrabaně vznese a přistane na objektivu americkému biologovi, který se ho původně snažil vyfotografovat. Nyní je nadmíru překvapen a nadšen. Drží fotoaparát s objektivem vší silou klidně a doslova z několika centimetrů si prohlíží svého nového nečekaného kamaráda.

Zážitků tak máme z jediné noční procházky až až na to, abychom je vstřebali. Ještě že jsme nepotkali třeba místního jaguára nebo pumu. Očividně se zde zvířata ukazují zcela speciálními způsoby než, že se jen mihnou v pralese mezi stromy. Chřástal sedící na objektivu byl fajn, ale takovou pumu za krkem byste mít nechtěli. Ještě chvíli z pláže pozorujeme měsíc a pak se vracíme zpátky do hostelu, abychom se prospali na další zítřejší dobrodružství.

… typická pozice lenochoda.

Po pláži za vodopádem a liánami

Druhý den po společné snídani vyrážíme celá skupina hostů i dobrovolníků na procházku po pobřeží. Ranní lodí přijel i majitel hostelu Leo, který má hluboké přírodovědné znalosti. Ukazuje nám jednotlivé rostliny džungle a vypráví o jejich využití v tradiční lidové medicíně. Úzká cestička mezi stromy nás zavede až k vodopádu s průzračně čistou sladkou vodou. Na zadní pláži obehnané skalisky pak relaxujeme pod obrovskými starými stromy. Leo nám ukazuje liány spadající asi 20 metrů z koruny stromu až dolů na písečnou pláž. Jsou prý tak pevné a pružné zároveň, že se po nich dá bez problémů šplhat, což hned jako správné dítě džungle demonstruje.

Samozřejmě to chci také zkusit. Miluji výšky a šplhání do nich, a tak jako jediná z naší skupiny přijímám výzvu zahrát si na chvíli na Tarzana. Šplhám do koruny stromu po celém svazku lián. Nahoru to jde dobře, svazek je pevný a příliš se nehoupe. Dolů to je však horší, dochází mi síly a musím si trochu odpočinout na větvi sousedního stromu. Je odsud krásný výhled na moře a nedaleký ostrov Isla del Caňo. Trochu sedřená ale šťastná z nevšedního zážitku (kdepak se dá v Čechách takhle lézt po liáně?) se nakonec dostanu bezpečně dolů do vyhřátého písku pláže.

Lezení po liánách jde nahoru celkem snadno, dolů je to horší.

… koupání po vodopádem u pláže.

Po cestě zpátky k hostelu se vyzdobíme jakousi popínavou tropickou rostlinou, která má na spodní straně listů jemné háčky a drží nám na oblečení jako suchý zip. Večer u hostelu sesbíráme popadané kokosové ořechy a učíme se je mačetou rozbíjet. Největší odvážlivci do kokosu udeří přímo ve své dlani stejně jako to dělají místní obyvatelé. Já jim tuto dovednost ráda přenechám a nechám se obsloužit již rozpůleným ořechem. Jako třešnička na dortu je pak lezení po vysoké palmě. Rozhodně to ale není tak jednoduché jako po liánách! Příjemně unavení uléháme za zvuků cikád do našich postelí s moskytiérovými nebesy. Zítra se jede na šnorchlovací výlet lodí.

Šnorchlování u ostrova Isla del Caňo

Ostrov Isla del Caňo byl vyhlášen přírodní rezervací významnou z hlediska biologického i archeologického. Historikové zde zkoumají naleziště kamenných artefaktů z předkolumbovské doby, biologičtí výzkumníci se zaměřují na život na korálovém útesu. Vody kolem ostrova jsou také místem důležitým k přezimování a rozmnožování keporkaků, kteří sem migrují ze severu až od polárního kruhu u Aljašky. Jsou tu běžně k vidění delfíni, rejnoci či barakudy. Samotný ostrov pak poskytuje úkryt pro různé druhy ptactva a čítá na 150 druhů rostlin od přesliček, přes palmy, pomerančovníky, banánovníky až ke stromům guava, ledvinovník (ořechy kešu) nebo mangovník.

… objevila se i obrovská želva …

Ostrov leží 16 km od severního okraje poloostrova Osa, jen pouhým okem na dohled od našeho hostelu. Výletní loď nás dopraví nad korálový útes v těsné blízkosti ostrova. Korály zde jsou celkem malé oproti např. korálovému útesu kolem Cookových ostrovů nebo u Floridy. Zato množství ryb všech velikostí a barev je tu nevídané! Ukázala se nám i obrovská želva. Po obědě na ostrově formou švédského stolu z darů moře a relaxu na palmové pláži se vracíme zpět do našeho hostelu v malé zátočině Báhia zálivu.

S melancholickou náladou pozoruji poslední kouzelný západ slunce z tohoto malého ráje na zemi. Zítra se totiž loučím a odjíždím zpátky přes záliv, abych pokračovala ve svém putování po Kostarice. Zůstanou mi však nádherné vzpomínky na toto místo na okraji Corcovado národního parku, na romantickou atmosféru západů slunce, na báječnou místní komunitu a kytarové písně hrané po večerech za zvuků cikád.

Ostrov Isla del Caňo od hostelu Jungla del Jaguar na Osa peninsula.


Líbil se vám tento článek?

Pozvěte mě za něj na virtuální kafe 🙂
Podpoříte tak vznik dalších článků.

Buy Me A Coffee


Napsat komentář

Ohodnoť tento článek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *