Bude můj kanadský sen pokračovat?

A už je to tu zase … rozhodování se, co dál, když život nechce směřovat tam, kam si člověk vysnil …

Je konec května 2021.

Stále se nacházím v Čechách a všechny moje věci už více než rok jsou naopak v Kanadě! Jak se to stalo, jsem popsala na začátku mého článku Bláznivý covid rok 2020. Ve zkratce, jak už název vypovídá, bylo to dílo covid pandemie. Když jsem psala svůj poslední článek z Kanady na konci roku 2019, nikdo ještě netušil, jaká změna nás všechny čeká do budoucna – strašidelné scény osob s rouškami na obličeji, všichni vyděšeni z případné smrti svojí a svých blízkých, neustále chaoticky se měnící nařízení vlády, různorodost názorů, která rozdělila lidi na dva nepřátelské tábory. Nikdo stále ještě přesně netuší, co se bude dít dál … někdo říká, že letoškem už covid končí s proočkovaností a promořeností populace, jiní tvrdí, že celá covid akce je někde shora naplánovaná na dalších 5 let (průběžné lockdowny, zdražování, úpravy sociálního systému, sféry cestování,..).

Já jsem ve většině věcí v životě optimista, ale co se týče byrokracie (zejména té kanadské) jsem také realista. I kdyby se Kanada konečně rozhodla otevřít svoje hranice, určitě bude vpouštět cizince dovnitř postupně po etapách. Se svým typem víz budu stát zřejmě až na konci té dlouhé řady žádostí na imigračním oddělení. Už nyní mi v Kanadě auto stojí více než rok bez užitku (+ se všemi věcmi uvnitř, včetně oblečení, drahého sportovního, kuchyňského a kempingového vybavení, knihovničky – zkrátka polovina mého celého majetku, druhou polovinu mám v Čechách). Stále platím za auto povinné ručení a registraci a ani nevím, kdy se v něm zase někdy svezu. Baterka se mu přes zimu vybila. Příští měsíc nastane čas zase zaplatit další povinné ručení na celý rok dopředu, zároveň mi v červnu 2021 vyprší platnost kanadské kreditky, kterou můžu platbu pojištění provést. Mám také strach, co se stane, až někdo zjistí, že auto stojí nelegálně na soukromém pozemku jednoho nejmenovaného hotelu. Odtáhnou ho třeba kvůli sezónnímu čištění garáží, které jednou ročně probíhá? Co s ním pak bude?

Nečekaně se mi v půlce června ozývá z Kanady kamarádka Monika. Rozbilo se jí auto, ve kterém začala i bydlet a oprava by stála 2x tolik, než kdyby koupila nové průměrně ojeté auto. Požádala mě, zda bych jí půjčila moje auto. Jasně, stojí mi stejně nevyužité v garáži v Canmore. Začala jsem přes kamarády řešit problém s vybitou baterkou. Ale co pak, až si třeba za pár týdnů koupí zase svoje auto? To moje poputuje zpátky do garáže a zase v něm třeba rok nikdo nebude jezdit? Nebylo by lepší jí ho prodat? Kam ale s těmi mými všemi věcmi, které mám v autě, od oblečení, přes kempingovou výbavu až po malou knihovničku? A co když mě do Kanady pustí už na podzim? Budu muset znovu shánět nové auto, budovat znovu postel a vnitřní prostor pro život v autě… To je zase dilema.

A co když mě už do Kanady nepustí vůbec? Slyšela jsem i názor, že moje vízum (kterému vypršela platnost už minulý rok v listopadu) nebude možné znovu prodloužit, i když na vině jsou covid restrikce a ne vina žadatele (mě). Při vzpomínce, jak tvrdě jsem pracovala pro to vízum slibující rezidenci v Kanadě (PR), se mi derou slzy do očí. To bylo všechno zbytečné? Ztroskotá to všechno jen na tom, že kvůli covid opatřením nemůžu odletět do Kanady? A nemůžu tudíž dostat vstupní razítko do pasu, na kterém se zakládá získání kanadského trvalého pobytu (PR)?

…. pokračování o několik měsíců později …

Je 2. listopadu 2021.

Celou noc jsem nemohla spát … myšlenky se mi honily hlavou. Bilancovala jsem svůj život … co chci, co nechci.

Auto v Kanadě jsem se rozhodla si ještě ponechat. Pojišťovna mi stále ještě nechala levnější pojistku i bez požadovaného kanadského řidičáku (po zaslání různých dokumentů jako výpis z bodového hodnocení řidiče, české povinné ručení – ikdyž v ČR nemám auto, hahaha, apod.). Takže auto v Kanadě stále mám. A stále také přetrvává strach, kdy se s ním něco stane (např. bude odtaženo na drahé odstavné parkoviště za městem). Je to až neuvěřitelné, že už to bude v lednu 2 roky!

V červnu se otevřely hranice Kanady i pro očkované turisty. A v září 2021 jsem dostala konečně toužebně očekávaný email z kanadského imigračního oddělení s jasnou otázkou: „Chcete stále ještě emigrovat do Kanady? Čekáme na odpověď do 8 dní.“ Popravdě ve mně ten email vyvolal smíšené pocity. Odpověděla jsem, že chci … ale je to opravdu tak? Znáte ten pocit, že na něco čekáte a těšíte se na to a když už to máte na dosah nebo to dokonce dostanete, tak o to ztratíte zájem a nebo už to vlastně ani nechcete?

Za tu dobu covidu jsem si zase zvykla na klidnější pohodový život v Čechách, obnovila nebo navázala nová přátelství, začala lektorovat hodiny jógy, což pro mě byla velká challenge ale i radost z vlastního tvoření, vysnila si nějaké možnosti pokračování svého života …. a najednou zase bum – změna! … všechno hodit za hlavu, nechat být a vydat se do nejistého prostředí cizího státu, který neuznává ani české vzdělání a kurzy, a covid opatření jsou tam přísnější než v Čechách. Co tam budu proboha dělat? To už není Kanada, která mě tenkrát lákala svojí divokostí a volností.

K tomu ještě dostávám nabídku práce na Aljašce v rybárně. Určitě jste o téhle práci už slyšeli …. 12-18 hodin denně, 7 dní v týdnu v zimě a rybím odéru. Covidová doba mě dost finančně vycucala díky proměnlivé situaci na trhu práce v souvislosti s měnícími se covid podmínkami, a zároveň pod vidinou toho, že už brzy odjedu do Kanady, tak nemá smysl si hledat „vážnější“ zaměstnání. Ale stojí ty těžce vydělané peníze na Aljašce za to? Kdy už se konečně naučím nesměňovat svůj drahocenný čas za peníze? A nebo je lepší hodně pracovat a získávat nové zkušenosti, dokud ještě člověk může a je mladý, aby pak na stáří nelitoval a mohl říct, že zkusil všechno?

Takže Kanada, Aljaška nebo Čechy? Ach ta nerozhodnost …

Dnes, na Den památky zesnulých, mi přichází spontánně na mysl naše babička, která byla jednou z nejdůležitejších osobností mého života a která v lednu tohoto roku zemřela. Vzhledově jí jsem podobná. Kéž bych byla i povahově … rozhodná, silná a neohrožená.

19. prosince 2021 … volné pokračování: 2. covidový rok 2021