Na prodloužený poslední říjnový víkend vyrážíme s mým parťákem Rosťou, Jagičem a Mlaďákem za lezením, tentokráte do rakouského Höllentalu. Konečně uvidím oblast, která je přezdívaná jako lezecký ráj. V tuhle roční dobu tomu však nic nenasvědčuje. O víkendu jsme se tam potkali na skále jen se dvěma dalšíma dvojicema a v chatě Weichtalhaus s brněnským ferratovým zájezdem, jinak bylo höllentalské údolí tiché a bez lidí. Není se čemu divit, lezecká sezóna vícedélek pomalu končí. Ráno bylo v údolí řeky Schwarzy kolem 1°C, až jsme museli málem škrábat námrazu z okna u auta! Přes den se pak lezlo na sluníčku v lehké mikině příjemně (dokud nezačal foukat silný podzimní vítr). Díky těmto chladnějším teplotám byl náš výběr lezeckých cest dost omezený jen na ty ve stěnách otočených k jihu. Známé cesty jako Via Helma a King Kong Karl si tak musíme nechat na příště. Dalším limitem byl velký lesní požár, o kterém jsme se dozvěděli den před naším odjezdem a který se nacházel pár kilometrů jižně od Kaiserbrunnu a silnice přes něj tak byla uzavřena. Sektory kolem něj tak také nepřipadaly v úvahu.

Přesto ten 3 denní výjezd stál za to. Vybrali jsme nakonec 2 skalní stěny: Vorderer Klobenwand a Stadelwand – obě v docházkové vzdálenosti od naší základny, chaty Weichtalhaus.

1. den: Vorderer Klobenwand – John Wayne der Alpen 6+

Vyjíždíme v 5.00 am z Hradce králové a po 5 hodinách jízdy už jsme na parkovišti v údolí Höllentalu. Ten se nachází 100 km jihozápadně od Vídně. Jdeme rovnou na skálu a to na vícedélku John Wayne der Alpen (6+) na skalním masivu Vorderer Klobenwand. Od parkoviště vede vyšlapaná pěšinka podél silnice asi 100 metrů směrem k tunelu. Skrz velkou železnou bránu napravo se proleze postranním vchodem a odtud je pak nástup ke stěně s vícedélkami příjemných cca 10-15 minut. Po dolezení většiny cest se pak nahoře napojíte na pěšinku červené turistické značky a strmým klesáním se dostanete zpět na výchozí parkoviště. Pod skálou si proto nic nenechávejte, pokud se tam kvůli tomu nechcete zvlášť vracet (+ boty do batůžku nebo na sedák s sebou).

Cesta John Wayne der Alpen 6+ není úplně triviální na svoji obtížnost. Zejména dva těžké traverzy mi daly celkem zabrat i na druhého. Obecně se mi cesta líbila pro svoji vyrovnanost v celé délce. Stále se lezlo, nikde nebyly zbytečné chodící pasáže. Nástup jsme snadno našli podle malé zlaté tabulky s názvem cesty přímo na skále. Byla to naše rozlezovka, tak jsme nespěchali a jejích 7 délek (165 metrů) jsme zdolali za 2,5 hodiny. Nahoru jsme dolezli asi ve 14.30, když se slunko přehouplo přes vrchol hory a nás zahalil chladný stín. Do té doby bylo lezení na slunku v lehké mikině fajn. Osvětlený teď byl na chvíli protější skalní masiv Blechmauer (např. s vícedélkou King Kong Karl) a v dálce se zvedající hora Schneeberg.

Kdybychom sebou trochu mrskli, stihli bychom ještě jednu cestu. Ale slunce už zapadá v říjnu brzy a nám se to nechtělo hrotit, a tak jsme radši vyrazili napřed do hospody na chatě Weichtalhaus. Naši parťáci dvě cesty stihli, ale dorazili tam za námi asi hodinu po setmění.

Chata Weichtalhaus v údolí Höllentalu

– naše základna na tomto lezeckém výjezdu; pro členy Alpenvereinu nebo ČHS pojištění Trio sleva 5 euro/noc/os.

– spali jsme ve 24 lůžkovém pokoji (spacák nebo povlečení na peřinu s sebou), možno zarezervovat i 2-lůžkový a 8-lůžkový pokoj

– snídaně za příplatek 4,5 eura, k večeři výborná jídla za dostupné ceny (i veganské varianty), kuchyňka pro vlastní vaření není v ubytování k dispozici, jen malá lednička

Populární bezplatné tábořiště v Kaiserbrunnu bylo definitivně uzavřeno roku 2019. Jestli je přespávání zde alespoň tolerováno se nám nyní kvůli požáru a uzavřené silnici nepodařilo zjistit. V mrazivých říjnových nocích jsme ale stejně byli rádi za postel v teple moderní chaty.

2. den: Stadelwand – Bruderherz 6+

Parkoviště pod skalní stěnou Stadelwand se nachází asi 1 km od Weichtalhaus chaty. Nástup pod cestu Bruderherz nám zabral svižnější chůzí do kopce téměř 2 hodiny! Obchází se totiž dlouhé suťovisko lesem. Cesta dolů přes suťovisko je pak rychlejší. Najít začátek cesty nám dalo trochu zabrat. Nejjednodušší je najít cestu Richterweg (5). Vedle ní jsou ještě dvě linie borháků. To jsou však jen varianty téže cesty. Bruderherz je až třetí linie směřující více doprava, po mírně ukloněné skále. Na začátku cesty je cca 50 cm nad zemí velký borhák se žlutohnědou smyčkou.

9 délek (350 metrů) jsme lezli přes 4 hodiny, hledajíce štandy v častých choďákových úsecích. Příliš mě tato cesta nenadchla. Na můj vkus zde bylo příliš mnoho lehkých pasáží a spousta uvolněných kamenů. Nejtěžší exponované místo 6+ v horní části cesty jsme pak někde našli označené i jako 7- (což podle mě více odpovídá). Hezká byla pouze poslední délka, která mi připomínala plotnové lezení s velkými odštěpy jako je v chorvatské Brele. Z konce lezecké cesty ještě vede nahoru prudká nejištěná stezička lesem až na vrcholovou otevřenou loučku s krásným výhledem na opačnou stranu kopce. Podél malé turistické chatky se pak schází pěšinou lesem dolů pod stěnu, kde lezecké cesty začínají, a pak dále buď stejnou nástupovou cestou dolů až k parkovišti, nebo přímo dolů suťoviskem po skálou a pak se napojí na lesní pěšinku níže.

3. den: Vorderer Klobenwand – Nix für Suderer 6

Poslední lezecký den jsme zakončili na stejné skalní stěně, jako jsme začínali. Dali jsme hezkou 7 délkovou cestu (170 metrů) Nix für Suderer (6) na Voderer Klobenwand. Nejtěžší místo (technické přehoupnutí přes hranu doprava) bylo hned dole v první délce. Druhá klikatící se délka 40 metrů dlouhá byla trochu nepřehledná, s překvapivým horním traverzem až za roh doprava. Nepříjmený byl ještě traverz pod převisem doleva ve 3. délce, jinak to byla fajn vyvážená různorodá cesta. Sestup opět červeně značenou turistickou pěšinkou až k parkovišti (cca 20 min.).

---

⇒ Tipy na další skvělá lezecká místa najdete v sekci Lezení.