Ubytování, jídlo a pracovníci rybárny

Je ráno 9 hodin. Tma jak za nejhlubší noci. Zatímco v Čechách vychází slunce teď na začátku ledna v 8 hodin, tady na Aljašce to je v 10.15 ! A zapadá v 16 hodin. Když vstáváte ve 4.30 jako dnes opět já, tak se pohybujete ještě dlouho ve tmě (hlavně když přebíháte mezi budovami) a koukáte často na hodinky s obavou, jestli se to slunce někde nezakutálelo a jestli vůbec dnes vyjde. Zatím ale neprší ani nesněží, což je zde vzácný jev.

No a proč opět vstávám ve 4.30, když máme stále ještě volno? Moje spolubydlící z Moldávie zase po ránu spěchají do přestávkové místnosti, kde lze chytit signál na internet, aby se mohly spojit se svými blízkými. Mezi Moldávií a Aljaškou je totiž 11 hodin časový rozdíl a později po snídani by už Moldávie spala, zatímco nám den teprve začíná. Česká republika je posunutá o 10 hodin dozadu. Mám lehké spaní a vzbudí mě jakýkoli malý hluk. Pokoje máme po dvou lidech, ale jsou propojené vždy 2 úzkou chodbičkou, kde je i vstup do malé společné koupelničky se záchodem a sprchou. Přes papundeklové zdi je slyšet všechno. Když holky v 5 hodin odešly na snídani, měla jsem alespoň na chvíli pokoj pro sebe. Jdu cvičit jógu! Už mi to chybělo 🙂

Ještě než budu mít nové zážitky přímo z prácovního procesu, přiblížím vám svoje budoucí kolegy a kolegyně v rybárně Westward. Myslím, že zastoupení zahraničních států bude ve všech rybárnách podobné. Westward Seafoods má tradici ve zpracování ryb od roku 1991 a je japonskou společností, stejně jako prý většina rybáren na Aljašce. Proč to tak je, jsem se zatím nedopídila. Každopádně Westward poskytuje na 600 pracovních míst. Patří sem i práce v kuchyni, ve skladech, na údržbě nebo v prádelně. Tyto práce jako mytí špinavého nádobí nebo praní špinavého prádla jsou však jen pro privilegované, se zelenou kartou USA nebo pro ty, co sem už jezdí několik let. Nejvíce lidí je totiž potřeba právě na zpracovávání ryb.

Co jsem si zatím všimla, snad více než 70 % jsou španělsky mluvící národy. Pokud se chcete tedy zlepšit ve svých španělských komunikačních dovednostech, práce v rybárně je ideální místo 🙂 A to díky zejména obrovské komunitě Filipínců, dále tu jsou Mexičani, ostrovani jako Dominikánci a Portoričané. Zbytek tvoří Afričani, Moldávci, Ukrajinci, Srbové, Čechů je asi 20 a hrstka Američanů, kteří zaujímají vyšší nebo speciální pozice.

Díky velkému zastoupení pracovníků latinsko-americké kultury, vaří místní jídelna mezinárodní jídla. Snídaně, obědy i večeře probíhají formou bufetu, s tím že vařené jídlo servírují dle přání zaměstnanci kuchyně. Na výběr je většinou od každého druhu masa, dokonce i ryby. To by jeden řekl, že je jasné, když je to v rybárně. Ale pozor, ryby z této rybárny jsou určeny na export, nikoli na jídlo pro zaměstnance. Těm se servírují jen ryby druhotné kvality, přivezené odjinud nebo zapomenuté v mražáku z minulé sezóny. K dispozici jsou i bezmasá jídla, takže i vegetariáni se můžou najíst dosyta z bramborové kaše, rýže, fazolí, smažených vajec, mixu dušené zeleniny a studeného baru se sýrem a čerstvou zeleninou. Na Nový rok jsme měli slavnostní večeři. A tak jsem poprvé ochutnala kraba. Dostat se k masu v malých klepetech kraba 2. třídy to chce umět speciální grif vidličkou, jinak se můžete na talíř jen smutně koukat.

Zatím si tu připadám jako na dětském táboře pro dospělé. Máme jídlo ve společné jídelně 3x denně, volný program, občas nějaké školení, tu popovídání ve španělštině s Mexičanem v jídelně, tu s Dominikáncem v přestávkové místnosti. Užívám si to, protože tuším, že tyhle „prázdniny“ brzy skončí. Možná už zítra budeme mít první směnu! Už jsem vyfasovala holinky, helmu, špunty do uší, ochranné brýle, roušky, síťku na hlavu … Začneme prý zpracováváním krabů.

A co bylo dál se dozvíte zase příště… já sama jsem na to zvědavá!