Nechtěla jsem psát další článek už dnes, abych vás, pravidelné čtenáře nezahltila! Vždyť poslední 4 dny jsem psala v jednom kuse! To je velký výkon i na mě. Dneska byl však den s velkým D! Od 6.00 jsem totiž byla na svojí 1. směně v rybárně! A to by nešlo nepodělit se s vámi o první dojmy!

Vstávala jsem opět ve 4.00, když moldávské spolubydlící začaly dělat hluk. Nechápu, proč vstávají tak brzo! Ano, vzstřídat se 4 ženské ráno v koupelně je fuška, ale i já sama, která jsem zejména po ránu pomalejší, jsem teď seděla na posteli a ještě minimálně 30 minut čumákovala do zdi, než jsem vyrazila na snídani a pak do práce! Dříve to tu prý fungovalo tak, že vždy dva lidi měli noční a 2 ranní. Navzájem se tak nerušili, protože se při 12 hodinových směnách vlastně vůbec nepotkali. A ráno (nebo večer – při nočních) nemuseli vstávat o 2 hodiny dříve jako já! , Zatím budeme mít prý všichni denní, protože sezóna se teprve rozjíždí. Tak doufám, že nás brzy nějak prohází. Holky spolubydlící jsou milé, ale raději bych si déle pospala než jen do 4 hod. ráno (a nebo kdybych alespon měla prostor, kde cvičit jogu, když už mě vzbudí!).

No a teď k práci. Byla jsem tam dnes jen 4 hodiny a neumím si představit další 4 měsíce! První 2 hodiny byly nejhorší … byla jsem jak u vytržení! Koncentrační tábor hadr!
Loď prý přivezla asi 80 tun krabů. 40 tun prý už bylo mrtvých, takže se hned vyhodili. A ten zbytek se nám začal valil po pásech. Nejprve museli chlapi nahoře kraby usmrtit. To se dělá tak, že se na pásu točí kolečko, chlapi chytnou živého kraba za končetiny, dávají pozor, aby je nesecvakl klepety a pak narazí tělo kraba svým trupem na točící se kolečko, které je rozčísne v půlce, až se vyvalí vnitřnosti. Dále je několik mezikroků, které jsem neviděla, ani si je nechci představovat, až přes různé stroje, sekače a čističe doputují zbytky krabích těl k nám, na packing (tedy balení). Těmi zbytky myslím nohy a klepeta spojené chrupavkou. Cokoli jiného od chuchvalců jiker až k rozbitým krunýřům s vnitřnostmi házíme do kýble s odpadem. Vážíme svazek klepet a nohou a pokud má více než 700 gramů, putuje do jedné přepravky, pod 700 gramů do jiné.

Loď s kraby

Všechna ta klepeta jedou po pásu a u některých mám pocit, že se ještě hýbou. Jiné končetiny s klepety jen bezvladně trčí nahoru jako by se vztahovala k nebi a prosila o nevyslyšenou záchranu. Všichni stojíme podél pásu, asi 20 osob u každého z obou stran a bez reptání, jako jeden muž, rovnáme končetiny do přepravek. Stačí si jen představit, že to nejsou krabí nohy, ale lidské a člověk pochopí, jak se mohly za 2. světové války dít tak hrozné věci! Každý dělá jen svoji část práce a nikdo pak už nevidí, že na začátku to byli živí tvorové! A kolik jich pak v mořích tímto tempem zůstane? Jak zní staré indiánské přísloví: „Až člověk uloví poslední rybu a zabije posledního ptáka, teprve pak zjistí, že peněz se nenají!“

Po dvou hodinách byla 15 minut pauza na kafe. V reálu však jen 10 minut. Ještě dole si člověk musí hadicí nebo nádobou s vodou ze sebe smýt zbytky krabích těl a slizu. Jsou všude – na oranžové gumové zástěře, na holinkách, rukavicích i nepromokavých rukávech. Dále se musíte z toho celého munduru svléct a pověsit ho nahoře v převlíkárně na háček. Jedny gumové rukavice jdou do jednoho koše na špinavé prádlo, druhé rukavice – bílé vložky do těch gumových rukavic jdou do vedlejšího koše a nepromokavé gumové rukávy, které se strašně špatně nasazují, jdou do třetího koše. Po každé pauze vyfasujeme nové. Oranžová gumová zástěra a dlouhý montérkový modrý plášť jdou na háček a použijeme je po pauze znovu. Tohle všechno ze sebe musíte sundat, než vůbec vyrazíte do přestávkové místnosti, kde si na 10 minut sednete! A po pauze se musíte samozřejmě zase obléct!

Věšák s mundurem do rybárny

Helmu, špunty do uší a roušku na vlasy si lidi většinou nechávají na sobě po celou dobu. Já ne, bolí mě z helmy hlava, ikdyž jsem si ji podložila čelenkou místo polstrování. Další skvělá věc je ta pitomá rouška proti covidu! Vy, kdo nosíte brýle, jste už určitě během těch 2 covidových let zjistili, že se vám v kombinaci s rouškou brýle zamlžují. My u pásu musíme mít na sobě také průhledné pracovní brýle, aby nám nestříkala špinavá voda se zbytky krabů do očí a nevynikl tak potencionálně zánět. A teď si představte, že tam stojíte u pásu v holinkách ve studené vodě, v těch všech vrstvách oblečení, že se ani nemůžete hýbat a máte ruce zahnojené od krabího slizu a smrduté vody a najednou vás začne něco šimrat na tváři!

Jednak to je způsobeno tím, že vám ze zapařených brýlí kape voda na roušku, jednak tím, že se tře o sebe rouška na obličeji s rouškou na vlasy, a výsledek je ale vždy stejný…něco vás lechtá na tváři a potřebujete se podrbat! Co teď? Snažím se zachovat klidnou mysl jogína a rozdýchat to. Třeba to přejde. Nepřešlo. Jen jsem si ještě víc zadýchala brýle a vůbec nic nevidím a zkondenzovaná voda z brýlí mi kape na roušku o to víc. Pak už to nevydržím, ztrhnu z jedné ruky horní gumovou rukavici a těmi bílými čistými rukavicemi se podrbu a srovnám roušku, kterou mi brýle na půl žerdi tlačí dolů pod nos. Covid rouška tu musí striktně zakrývat i nos, jinak dostanete napomenutí. Mezitím krabi na pásu ujíždějí a začínají se hromadit vzadu. Naštěstí mám kolem sebe pracovité Filipínky, které si z toho nic nedělají. Já jsem vzteky bez sebe. Už mě to zas na tváři lechtá, rukavice mi nejde pořádně nasadit zpátky, takže mi stále sklouzává a studí. Je mi zima i přes dvoje ponožky, troje kalhoty a pět horních vrstev. To je přesně tolik oblečení, kolik mi půjčili moje zlaté spolubydlící. Můj kufr s teplým oblečením totiž stále ještě z Chicaga nedorazil. A dnes se zhoršilo počasí a má sněžit následující celý týden, takže budou zřejmě zrušené všechny lety sem na ostrov. To se se svým kufrem tedy ještě dlouho neuvidím, pokud vůbec.

Už po několikáté dnes ráno tady u pásu s krabi přemítám, k čemu jsem se to proboha upsala a že jsem radši nejela rovnou do Kanady, když tu filipínská supervizorka rozhodně, že naše linka se zavře a my můžeme jít domů. Druhá linka stále jede. Lidi jsou zklamaní a nechce se jim odcházet. Vždyť teď začali vydělávat peníze! Já běžím nevěřícně nahoru a rychle sundávám celý mundúr, aby si to supervizorka náhodou nerozmyslela a nezavolala nás ještě zpátky!

Jinak koho by to zajímalo, minulé roky bývala tato práce za cca 11.5 USD/hodinu. Tento rok se zvedla na Aljašce minimální mzda a pracujeme tedy za 15.85 USD/hod. Přesčas po 8. hodině za den je placený 23.75 USD/hodinu. To už není špatné. Zatím mám ale za sebou jen 4 hodiny a neumím si představit, jak tam takhle budu stát v zimě a ve vodě u pásu 12 hodin!

Tak doufám, že po tom, co jste si tu teď přečetli si bu

dete už navždy vážit svojí práce v teple kanceláře. Ani nevíte, jaký to je luxus, když se můžete jít vyčůrat kdy chcete, napít kafe, kdy chcete a nemusíte čuchat smrad rybiny a šlapat ve slizkých sr*čkách. Nestěžuju si – sama jsem se pro to rozhodla. Ale už teď s láskou vzpomínám na pohodovou brigádu na pokladně nebo na nudnou kancelářskou práci, nad kterou jsem minulý rok ohrnovala nos. Prý si tu časem zvyknu.

Pokračování zase příště

6 komentářů “1. den práce – Krabi

  • Noo…dobrý. Těším se na pokračování a držím palce! A posílám kafe 🙂
    (a pošlu link Katce a Áje, ať mají na zkoušky motivaci….)

    • Děkuji za kafíčko Rosťo.
      Myslíš, že to bude jako holky motivovat, že když se budou špatně učit, tak je pošleš za mnou do rybárny? 🙂

    • Bohužel. Prý se to však nestává často, většinou to bývá tak 10% úlovku. Tady šlo asi o technickou závadu, kvůli které zahynulo nadměrné množství.

  • Ahoj. Prosimte a jak je to skrz covid. Ty si musela být ockovana ?? Já teď hledám stejnou práci na aljasce. Ale zatim nabízí prsci jen těm co se kdysi registrovali nebo se zkusenostma. Co vse sis musela vyridit a jak dlouho ti to trvalo, protože ještě momentálně ziju v Anglii, ale plánuji ji co nevidět opustit. Budu ti vděčná za jakékoliv informace
    Vydrž to tam !!!

    • Ahoj Kristý. Jsem tu přes českou agenturu Seafoods Alaska.
      http://seafoods-alaska.cz/
      Zprostředkovávají práci na Aljašce pro několik rybáren jak na letní tak zimní sezonu. Napiš jim. Web koukám nemají moc aktualizovaný. Stát Aljaška tento rok zvedl minimální mzdu na 15.85 usd/ hod. Očkování jsem musela mít, ale nevím jestli to vyžaduje každá rybárna. Na ty požadované zkušenosti nekoukej! Teď je díky covidu ve všem takový chaos, že budou určitě rádi za každého pracovníka. Držím palce.

Napsat komentář: Ludmila Růžičková Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *