Lov krabů v Beringově moři

Je ráno 6 hodin, tma jak v pytli. A tak to bude až do 10.15 am, kdy tu teď v Dutch harbor, na břehu Beringova moře, vychází slunce. Už od půlky noci mám migrénu a jsem spařená jak prasátko na zabijačce (o těch bude později také řeč). Holky spolubydlící z Moldávie se totiž zřejmě rozhodly udělat si z pracovního pobytu v rybárně na Aljašce exotickou dovolenou v tropech a už 2. den tu naplno běží ústřední topení na plné pecky. Potím se i jen při sebemenším pohybu! Kdo mě zná, tak ví, že miluji teplo a jen tak se nezpotím. Ale tohle…co je moc, to je moc. Dnes už přestávám být zdvořilá hodná holka, nadrzo jim topení zarazím a otevřu okno! Meluzína s chladným vzduchem sviští dovnitř, holky oblékají teplákové mikiny, ale aspoň se tu dá trochu dýchat!

Je další den, kdy nemusíme nic dělat. Po té 4 hodinové pracovní ukázce na krabech před pár dny máme zase volno. Včera jsme dokonce vyrazili s novými českými kamarády do té posilovny v městečku. Počasí je teď hodně špatné, fouká tak silný vítr, že déšť bičuje tváře až to bolí, poryvy větru berou člověku pevnou půdu pod nohama, na které je teď navíc kluzké náledí. Na moři to musí vypadat ještě lépe – prudké bouře a hrozivé vlny. Není divu, že stále nemáme v rybárně práci. Čekáme na rybáře, až přivezou z moře svoje úlovky a rybáři zas čekají na zlepšení počasí, aby na to moře mohli vůbec vyjet. A tak v mezičase čekání bych chtěla reagovat na vaše komentáře, které jsem dostávala na předchozí článek.

Nejsem žádný odborník na mořský ekosystém a ani nevidím do toho, jak funguje celý business kolem lovu na moři. Vaše komentáře a dotazy mě však donutily alespoň ke zběžnému studiu této problematiky. Zkusím výsledky svého bádání shrnout.

Krabí rybolov je údajně jedno z nejnebezpečnějších povolání světa. Zahyne při něm údajně 1 člověk týdně, nepočítaje všechny možné úrazy v důsledku bouří nebo velkých vln, které smetou posádku z paluby, nebo v lepším případě s ní mrští na druhou stranu lodi, shodí vybavení lodi na hlavu těch nebožáků nebo se přetrhne lano s několik tun těžkými sítěmi ryb, které pak znamenají doživotní zmrzačení nebo smrt. V jednom článku jsem se dočetla, že rybáři se honí za velkým výdělkem a za adrenalinovým dobrodružstvím. Nemyslím si, že tohle je hlavní motivace těch lidí. Podle mě život v novodobé Americe není úplně jednoduchý. Teorie amerického snu z 19. století je podle studií už dávno neplatná a pohádkové zbohatnutí tak zůstává pro většinu opravdu jenom snem. Naopak je velice snadné se v USA dostat do dluhů a problémů, stačí nemít na zaplacení zdravotní péče při nešťastném úrazu nebo drahých soudních výloh. V Americe se dá zkrátka dobře vydělat, ale život tu umí být i docela drsný s malými šancemi na zlepšení díky neexistenci sociálního státu jako máme v Čechách. Každý tedy dělá co nejlépe umí,  aby uživil sebe a rodinu, a možná ještě něco ušetřil na stáří.

Tímto nechci rozhodně ospravedlňovat to ohromné drancování moří a ničení ekosystémů naší Modré planety. Miluju přírodu a úplně mě bolí, jak se k ní lidstvo chová v honbě za penězi! Věřte, že to bylo jedno z mých velkých dilemat, zda jet nebo nejet na Aljašku pracovat do rybárny a podílet se na tom strašném masakru živých tvorů!

Beringovo moře, na jehož břehu se právě nacházím, je biotopem všech čtyřech druhů krabů a jediným přirozeným místem výskytu kraba královského, kterého jsme právě před pár dny zpracovávali. Krab modrý je už dokonce na pokraji vyhynutí, takže ho vědci zkouší rozmnožovat laboratorně a následně vypouštět zpět na moře. Bohužel se stává, že nechtěně uvízne v sítích rybářů, kteří mají políčeno na velké červené krabi, kteří jsou považování za delikatesu mořských plodů. Limity na lov krabů jsou v USA hodně přísné, i když ve vysokých číslech. Aby nebyla celá problematika tak jednoduchá, Rusko na druhé straně Beringova moře má svoje vlastní regulace na lov krabů. Podle expertů je však stejně nikdo nedodržuje a na trh se tak dostává spousta krabů a ryb na černo.

Co se týče úmrtí krabů, věc se má prý tak, že pokud uhyne v sítích krab, vypustí ze svého těla toxiny, které pak infikují ostatní kraby kolem a hrozí riziko otravy jídlem po konzumaci takového masa. Je tedy potřeba při lovu krabů postupovat rychle, aby se úhynu zabránilo. Pokud loď setrvá na moři přilíš dlouho, třeba kvůli bouři, hrozí že bude celý úlovek ztracen kvůli nákaze z mrtvých kusů. Krabi jsou vodní zvířata, hynou tedy na palubě udušením nebo umačkáním pod tíhou těl svých krabích souputníků. Jeden takový krab pak může intoxikovat spoustu dalších kolem sebe. Maso začne páchnout a rozkládat se. Toho jsem byla svědkem i u pásu v rybárně. Některá rybí klepeta s končetinami se vyhazovala celá, a když jsem se na ně ze zvědavosti blíže podívala, praštil mě do nosu hrozný hnilobný zápach vycházející ze zeleného slizu na krabím mase.

Musím říct,  že ten první den v rybárně ve mě zanechal silné dojmy, takže jsem se rozhodla je ještě umocnit shlédnutím filmu „Potraviny, a.s.“ Je to starší dokumentární film (2008), který jsem měla už dlouho uložený v telefonu a čekal na vhodnou příležitost. Všem, kdo mají rádi naši planetu, přírodu, ale i sami sebe a svoje zdravé tělo, doporučuji se na něj podívat. Věřím, že ty, co mají duši nebo alespoň kritické myšlení, nenechá chladnými. Je to americký film, ale nedělám si iluze, že Evropa je o tolik lepší. Stačí se podívat na nový český film Svědectví (2021) o příšerné manipulaci s chovnými zvířaty určenými ke konzumaci.

Kam se poděla lidská morálka? V honbě za penězi se před námi schovává,  co se děje na jatkách a že ty úhledné balíčky masa v supermarketu byly jednou živí tvorové, kteří skončili svůj život utýraní, zapatlaní od vlastních výkalů a jejich maso muselo být několikrát prolito dezinfekcí, aby se zbavilo nebezpečných bakterií z nepřirozené průmyslové stravy. A to je bohužel to, co v dnešní době jíme a koupí masa ze supermarketů podporujeme.