1.týden na nové pozici Safety

Věděla jsem už od kolegyně Míši,  že na pozici Safety se člověk nenudí. To mě na té pozici lákalo, když jsem se na ni hlásila. Ale že se bude neustále dít tolik věcí, to jsem nečekala. Prý je to jen teď na začátku, než se rozjede sezóna. Pak se vše tak nějak usadí do každodenní rutiny. No, popravdě si to zatím neumím představit. Je to jen týden, co jsem nastoupila a už mě čekala změna – neočekávaný přesun z denní směny na noční! Přisuzuju to tomu,  že se naší filipínské šéfové nechtělo mě zaučovat a neustále odpovídat na moje zvědavé dotazy. Už po pár dnech mě začala lehce ignorovat a s druhou filipínskou kolegyní spolu mluvily jazykem tagalo, který já samozřejmě neovládám. Začala jsem si brzy přidat jako úplný idiot. Vydala příkazy, kterým jsem nerozuměla a mě nezbývalo, než jen následovat malou filipínskou kolegyni, která mi je někdy za běhu přetlumočila. A někdy také ne. Spěchaly jsme sem a tam,  přinést tohle a zařídit támhleto a já toho začínala mít po krk. Když mě tedy nečekaně šéf přesunul na noční směnu k Míše, která tu už pracuje 5. sezónu, tak jsem to uvítala. I když ve mě zůstala hořká pachuť pocitu ukřivděnosti. Filipínka se totiž o mně před šéfem zřejmě vyjádřila v tom smyslu, že jsem vlastně neschopná a nic tu nedělám! To mě celkem naštvalo, když jsem se to dozvěděla.  Nemyslím si, že jsem nějaká líná lemra, která se snaží vyhnout práci!

Zkuste hodit do vody člověka, který neumí plavat a je samouk. Bude pak velice snadné najít v jeho „plaveckém stylu“ něco, za co ho zkritizovat. Stejně tak jsem si připadala teď já. Jsem tu teprve týden, nikdo neměl pořádně čas mi říct a ukázat, co se jak dělá, dozvídala jsem se vždy jen útržky informací a nezkušenost s prací v rybárně mi to také moc neusnadnila.

Takže šéf si teď možná myslí, že jsem neschopná. Možná mě brzy vrátí zpátky do produkce k pásu se smradlavýma rybama. Možná taky ne. Kdo ví. Každopádně svoji první noční směnu jsem tak trochu protrpěla. Předchozí den jsem totiž měla denní směnu od 6 do 6.30 hodin večer. Po večeři jsem šla spát v obvyklou dobu, jak je to pro tělo normální a zdravé. I zastánci cirkadiálního kódu, dnes poměrně moderního směru, to doporučují. Nepočítají však s tím,  že člověk bude mít druhý den noční směnu od 6 večer do 6 ráno. Přes den jsem tedy vyrazila do města koupit si čaj a nechat si proplatit první šek (další už budou automatickým vkladem na účet). Užívala jsem si sluníčka, kterého tu moc není, jakožto v jednom z nejdeštivějších míst světa se srážkami 250 dní v roce. Také jsem se během půl hodinky zvládla přestěhovat z jednoho pokoje do druhého. Aby taky ne, když stále mám jen věci ze svého příručního zavazadla,  protože kufr mi stále ještě nedorazil. Už to bude měsíc!

Na moji první noční jsem dorazila plná očekávání. Věděla jsem totiž,  že kolegyně Míša je milá a zodpovědná a bude se mi věnovat. Konečně se tak trochu zaučím a budu vědět, co mám vůbec dělat! Ve 4 hodiny ráno jsem už usínala únavou. Při vědomí mě udržovalo jen to,  že jsme kontrolovaly hasičské přístroje v celé fabrice i po okolních budovách venku. Mrazivý lednový vzduch  Aljašky mě tak probouzel v této bezesné noci. Nicméně po skončení směny jsem padla do postele, bez snídaně v místní jídelně, a okamžitě usnula. Celá rozlámaná jsem se ale už po 5 hodinách probudila. Blíží se doba oběda a venku svítí sluníčko! Moje tělo, i když unavené po 25 hodinách nepřetržité aktivity, protestuje proti dalšímu spaní. Nikdy jsem nebyla zahálivý člověk a dlouhé víkendové vyspávání mého mladšího bratra mě vždycky vytáčelo do ruda.

Měla jsem tedy několik hodin času, které bych jinak strávila spaním, na odepsání na zprávy přátelům, promazání a úpravu fotek v telefonu a na jógu, kterou tu z časových a prostorových důvodů dost zanedbávám. Na mé 2. noční směně toho dne jsme měly s Míšou v plánu pokračovat v nedokončené kontrole hasičských přístrojů. Máme jich tu jenom v zázemí rybárny na 300. To jsme však ještě netušily,  co nás dneska v noci čeká! A nebylo to jen zemětřesení, které mě málem povalilo minulý týden ve sprše. Nacházíme se totiž v oblasti tzv. ohnivého kruhu. Takovéto geofyzikální jevy tu jsou prý celkem časté. Co dalšího tu je, doufám však, že méně častého, na to se můžete těšit zase příště…