Tak a máme zase za sebou další rok života. Musím přiznat, že jsem tentokráte moc článků na blog nesepsala, tak budu alespoň v této „ročence“ sdílet odkazy na ty články, co přece jenom nakonec vznikly. Rok 2023 byl pro mě doslova nabitý zážitky a ve znamení rozjezdu „nové kariéry“. Ano, už mě přestalo bavit vařit… Více…


Po skončení 2,5-týdenního projektu v ropné rafinerii pokračuji na jiný zajímavý projekt – do černo uhelného dolu. Asi si říkáte: Co tam bude proboha dělat? Jen abyste ještě věděli, nikdy jsem nebyla nijak výjimečně manuálně zručná. Hřebík jsem většinou zatloukla nakřivo a silikonovou pistoli jsem držela v ruce minulý měsíc poprvé. Umím maximálně tak opravit… Více…


Sedím na trubce s nápisem „diluted bitumen“ (= zředěná černá směs, ze které se vyrábí ropa a asfalt) s rozměrem asi 30 cm v průměru a potažené izolací proti zimním mrazům. Nyní je květen a je tu překvapivě dost teplo na to, že se nacházím na severním konci kanadské provincie Alberta. Pod protipožárním pracovním oblekem… Více…


Kanadské ropné pole Athabasca, na severu provincie Alberta, je 3. největší naleziště ropy na světě (po Venezuele a Saudské Arábii). Město Fort McMurray je centrem celého dění. Býval to kdysi zlatý důl na rychlé vydělání velkého množství peněz. Pak cena ropy však klesla, ložiska ropného písku na povrchu se vytěžila a nyní se musí ropa… Více…


Kanadská zima je v plném proudu. Už týden v kuse teploměr ukazuje kolem -40°C. Jednou jsem dokonce musela jet do práce taxikem, protože moje autíčko v brzkém mrazivém ránu nezvládlo nastartovat. Vstávání ve 4 hodiny ráno mě sice také moc nebaví, ale po týdnu už si zvykám. Mám nyní novou práci v kuchyni v Malcolm… Více…


Už je to 5 dní,  co jsem se z horkého léta v Okanaganu přestěhovala o 700 km dále na západ do Squamishe. Městečko na pobřeží mezi Vancouverem a Whistlerem je Mekkou kanadského lezení. Oproti lezecké lokalitě Skaha Bluffs v Pentictonu je tu větší variabilita lezeckých cest, od spár, přes rajbasy, stěnové lezení až po dlouhé vícedélky… Více…


Tento měsíc mi v Kanadě utekl tak rychle, že jsem teprve nyní dostala příležitost se na chvíli zastavit a zamyslet se nad uplynulými událostmi. Aktivaci mého kanadského PR (= trvalého pobytu) jsem slavila snad 2 týdny v kuse! Navštěvovala jsem svoje kamarády a známé, které jsem 2 covidové roky neviděla, a nevycházela z euforického stavu.… Více…


Opět sedím v letadle Alaska Airlines. Mířím z Anchorage směr Seattle, kde budu přestupovat na další let do kanadského Calgary. Jsou 2 hodiny ráno a týpkovi vedle mě strašně smrdí nohy. I přes rouškou jsem přesně vycítila moment, kdy si v polospánku zul boty! Nejprve se nacpal  jídlem z McDonaldu, pak usnul a začal chrápat.… Více…


Uplynul zas nějaký čas od hrůzné zkušenosti amputace prstu jednoho z údržbářů. Celá záchranná akce nám trvala 15 min. (ošetření pahýlu ruky, volání na kliniku přes záchranný integrovaný systém a čekání na Salvadora, který odvezl zraněného a moji kolegyni Míšu na kliniku). Na naši první amputaci jsme si nevedly úplně špatně. I od šéfa jsme… Více…


Stojím na nejvzdálenějším molu našeho přístavu, opírám se zády o zábradlí, zavřené oči a zhluboka dýchám do břicha. Je to prý antistresový dech. V zádech cítím silné poryvy větru. Dnes večer jsme dostali přes sms varování na vichřici. Nemám vítr ráda. Ale teď jak se mnou cloumá, cítím alespoň trochu úlevu. Jakoby odvíval pryč obrazy,… Více…