Jsou výškové práce i pro ženy?

Je to právě rok, co začínám svůj 2. rok v novém pracovním oboru VÝŠKOVÉ PRÁCE (Jak se to stalo, můžete číst v článku Rok 2023). Často jsem za tu dobu dostávala otázku „Je tohle ale práce i pro ženu?“, nebo rovnou jasné konstatování „To přece není práce pro ženskou!“ Tak se na to pojďme podívat trochu blíže. K napsání tohoto článku mě inspiroval zimní pracovní projekt v Kataru, malém a bohatém státu sousedícím se Saudskou Arábií, kde žena má poloviční hodnotu než muž. Ponechme teď ale kulturní zvyklosti samotného Kataru stranou. Pro katarskou firmu bych totiž zřejmě jako žena ani pracovat nemohla. Přísná místní islámská tradice totiž ženám zakazuje pracovat na určitých pozicích, dokonce by se ani bez doprovodu muže neměly pohybovat samy po ulici.

Do Kataru jsem přiletěla se skupinou výškařů najatých českou firmou. Do té doby jsem se otázkám lidí, zda jsou výškové práce opravdu i pro ženy, smála. Proč by ne? Jenže …. svoji kariéru „výškařky“ jsem minulý rok začínala v Kanadě! Jak se ukázalo, tam je k ženám v „mužských zaměstnáních“ diametrálně odlišný přístup! Trochu jsem to tušila a s obavami jsem čekala, jak mě česko-slovenští kolegové jako jediného ženského člena skupiny přijmou. Už dříve jsem se v Čechách dost pohybovala v mužských kolektivech, hlavně v rámci sportovních aktivit. Většina chlapů vyjadřovala uznání, že se věnuji tomu co oni a zvládám to (dělala jsem 8 let různé bojové sporty, běhala Sparťany, Gladiátory apod.). V profesních kruzích je ovšem situace jiná. Nejde totiž o uvolněné prostředí volnočasových aktivit, ale vzniká nezdravá rivalita v důsledku mužské ješitnosti a povýšenosti. Jako by si muž chránil „svůj“ pracovní prostor: „Ženská? Co ta tu chce dělat?“ Schválně – viděli jste film G.I.Jane s Demi Moore, kde hlavní představitelka bojuje s diskriminací v elitní americké vojenské jednotce?

Kdysi jsem chtěla také pracovat v armádě nebo u policie. Lákalo mě, že součástí těchto povolání je i fyzická příprava a sporty během pracovní doby. Přišlo mi skvělé, že si tak člověk nemusí na sport vyhrazovat až zbytkový čas po tom, co se po celém dni vrátí z práce domů. Nicméně se mě hluboce dotkl názor jednoho kamaráda-policajta a ovlivnil mě na tolik, že jsem od svých pracovních ambic upustila. Nikdo prý u nich na policejním oddělení nechce být ve dvojici při výkonu práce v terénu s policajtkou. Prý to představuje pro policajta při zásahu ještě více práce a stresu, protože nejenže musí „zajistit“ pachatele, ale ještě musí chránit ji, aby se jí při tom něco nestalo. Hm, zajímavé … a co když by ten „neschopný“ byl nějaký méně šikovný muž-policajt? Také by měl jeho kolega potřebu ho chránit? A co když by ta žena naopak byla obratnější se zbraní v ruce a v rozhodování než kdejaký její kolega? Jak dlouho by trvalo, než by to její kolegové vzali na vědomí a odhodili machistické předsudky? Samozřejmě jsem tu ženu-policajtku tenkrát neznala a ani jsem nevěděla nic o jejích pracovních dovednostech, ale umínila jsem si, že do takového pracovního prostředí se hrnout nebudu, protože nemám nervy na to, někomu pořád dokazovat svoji hodnotu. No a ejhle, kde jsem dnes! V jiné profesi, ale v podstatě ve stejné situaci.

Na letišti se ještě všichni zdáli být přátelští a bez předsudků. Ale už v letadle jsem si od jednoho kolegy vyslechla poznámku, že když jsem holka, tak musím pracovat dvakrát tolik, co chlap!  …. ehm … cože? Takže já mám pracovat dvakrát tolik, abych měla stejný plat jako on?! A to jako proč? Je snad „žena“ podřadná rasa? Copak nežijeme ve 21. století, které se vyznačuje genderovou rovnoprávností? A nebo si toho jen ještě někteří čeští macho-samci nevšimli, že i ženy můžou být přínosem pro tým, což v západním světě už dávno všichni vědí?

Bohužel stejný kolega, od kterého jsem si vyslechla tu ponižující poznámku, byl z jakéhosi neznámého důvodu ustanoven jako mluvčí naší pracovní skupiny. Znamenalo to, že ráno přerozděloval celou skupinu do menších podskupin podle práce, kterou bylo potřeba udělat. Bylo vidět, že by mě nejradši „uklidil“ někam na nějakou nejhorší pozici, kterou nikdo nechtěl dělat. Naštěstí si mě vzal pod ochranná křídla kamarád Pavel s tím, že mě trochu zaučí, co na tomhle projektu děláme (pracoval tu už minulý měsíc). Vytvořili jsme si tedy sami 4 člennou skupinku s kolegy, se kterými se nakonec moc fajn pracovalo. Byli přátelští, bez předsudků a nabubřelého ega. Práci jsme si rozdělili a vzájemně si pomohli, když bylo na jednoho něco moc těžké (ano, třeba na mě – oproti klukům mám jen necelých 60 kg, i když na ženu mám celkem sílu). Postupem dne jsme slyšeli z vedlejší lávky stále větší a větší ruch a dohadování se. Pracovala tam druhá skupinka v čele s naším dotyčným mluvčím. Kluci s egem tryskajícím i z uší se nemohli domluvit, co bude kdo dělat a jak se to bude dělat. Ke konci dne byli pěkně vzpruzelí a snažili se navážet i do naší skupiny a zlehčovat hodnotu naší práce. Prý máme jednodušší stranu, a také je ve stínu, takže nám není takové vedro, atd. Na další den tedy padl nápad, že se nějak prostřídáme ve skupině, aby to bylo spravedlivé. Ten byl ale nenápadně smeten ze stolu. Nevadilo mi to. S klukama v mé skupině se pracovalo dobře. Později jsem se dozvěděla, proč k restrukturalizaci týmů nedošlo. „Někdo“ se nechal slyšet, že s „polovičním člověkem pracovat nebude“ a že „jsem dobrá maximálně tak na držení lana“. Cože? Vždyť se mnou ještě ani nepracoval, tak vůbec neví!

Chápu názor mužů, že v manuálních pracovních oborech, kde je potřeba síla je ženská spíš na obtíž. Nicméně je to jen úhel pohledu. Po zkušenostech z Kanady vím, že výškové práce jsou velice rozmanitý obor a často jsou potřeba dělat věci, které žádnou sílu nevyžadují. Naopak je potřeba cit a pečlivost, což chlapům moc nejde a nebaví je to. Nemají na to často trpělivost. A tak to rádi přenechají ženě, když ji tam mají. Ve Vancouveru jsem drhla houbičkou a ředidlem zaschlé lepidlo z PVC střechy konferenční budovy 3 dny, zatímco kolegové ji rozšroubovávali. Jen z kolegů mi přišel pomoct a už za 2 hodiny si stěžoval, že ho to strašně nebaví a bolí ho z toho záda, atd. Mě to nevadilo. Poslouchala jsem u toho hudbu nebo podcasty a ve svém pracovním flow jsem byla schopná vydržet v pohodě dlouhou dobu. To je další z předností žen. Mají konsistentní výkon a jsou vytrvalé, oproti mužům, kterým více vyhovuje podat jednorázový, krátký, skoro až heroický výkon a pak musí dvě hodiny odpočívat. Bylo to krásně vidět na dlouhých směnách 12-14 hodin v uhelném dole. Chlapi se vraceli po šichtě ztrhaní více než ženy a nebylo to tím, že by se ženské flákaly nebo chlapi dělali těžší práce za ně. Rozdíl byl v přístupu. Holky si navzájem pomohly a šetřili tak svoji energii. Maryka má 3. (nejvyšší) stupeň certifikátu IRATA a spoustu zkušeností. Když jsem se jí ptala na rady do začátku, řekla mi: „Vejškovky by neměla být fyzicky těžká práce. Pokud je něco těžké, tak je potřeba zapojit mozek. Vždycky to lze udělat jinak, aby se práce zlehčila – přidat přídatnou kladku, uzel, využít vozíček na převoz věcí apod. Don´t work harder, work smarter!“

Nezáleží ani na váhové kategorii člověka. Motor vážící 80 kg bych možná ani s dvojitou kladkou sama nevytáhla jako třeba chlapi, co mají 100 kg (a kdo říká, že to člověk musí tahat sám? team work, baby!), zato nahoru po laně jsem šplhala ze všech nejrychleji. Jiná Kanaďanka s kvalifikací IRATA 3 mi minulý rok ukázala obounožní techniku, která je pro ženy mnohem přirozenější než odrážení se z jedné nohy, jak nás to učili na kurzu a jak to dělají chlapi. Ženy mají jinou stavbu pánve s přirozeně flexibilnějšími kyčlemi, které dovolují větší otevření kolen do strany pro pohodlné lezení oběma nohama najednou. Také drobnější ženské tělo se občas hodí. Např. v ropné rafinerii mě rádi využívali na stísněné prostory, kam se průměrný chlap těžko vešel. Já jsem se bez problémů vtěsnala i s lany do prostoru mezi elektrickými kabely a betonovým sloupem, a v poloze v leže na kabelech jsem ho natřela. Náš supervizor už předtím ani nedoufal, že se to povede, protože nikdo nebyl schopný vymyslet způsob, jak se tam dostat, dokud jsem neobjevila já.

Mansplaining a sexismus

Termín „mansplaining“ popisuje chování muže, který něco vysvětluje ženě způsobem, který naznačuje, že o daném tématu ví víc než dotyčná žena. Navíc jsou jeho znalosti nebo názory často nesprávné nebo omezené a nikdo ho o vysvětlení nežádal.

S mansplainingem se prý setkává na pracovištích většina žen. Například jsou „neúmyslně“ přehlíženy, zatímco se na pracovním oddělení hledá expert-muž, který bude vědět, jak daný problém řešit. Nic naplat, že expert-žena už řešení zná. Nebere se v úvahu, že by mohla vědět víc než muž nebo mít pravdu. A to i v případě, že má v daném oboru vyšší kvalifikaci. Údajně ani nepomáhá její asertivnější vyjadřování. Problém je totiž ne ve vysílači, ale v přijímači. Muži takové sdělení totiž přijmou spíše jako agresivní než asertivní, a často to i neomaleně sexisticky připíšou souvislosti s emoční nevyrovnaností ženy během jejich měsíčního cyklu.

Jak je mansplaining nepříjemný jsem nyní okusila i já. Ke konci projektu už bylo potřeba sundat jen poslední 2 motory s řetězy. Pracovala jsem na tom já s kamarádem Pavlem, protože jsme stejnou práci dělali už dopoledne, takže jsme věděli, jak na to. Zároveň naše skupina dostala od vedení propustku jít domů dříve, až se ta práce dodělá. Ale protože to byla práce jen pro dva lidi, ostatní už neměli co dělat a jen čekali na nás dva s Pavlem. Nejradši by se už viděli někde na pivu a místo toho musí čekat, až ženská, co jim fušuje do řemesla, udělá práci, aby mohli jít domů! Nejprve komentovali Pavla, co šplhal do strany po traverze, proč to nedělá tak a ne jinak, že by to bylo rychlejší a efektivnější. Potom jsem vyšplhala nahoru já a začala jsem dostávat nevyžádané rady, co mám dělat, jak umístit smyce, apod. Protože jsem dělala stejnou práci už dopoledne, věděla jsem, co je potřeba a co naopak nefungovalo, což dotyční zespodu nemohli vidět a vědět. Vytvořili tak dusnou atmosféru, že jsem si přála, abych se do toho bývala ani nepouštěla a nechala v tom radši vydusit jednoho z těch chytráků. „Hele, sundej z toho ten polohovák, ta traverza pojede celá dolů.“ Jako vážně? To si myslí, že jsem úplně blbá a nevím, že ta traverza pojede dolů, když je vyloženě cílem tohoto úkolu ji SPUSTIT dolů? Samozřejmě, že ten polohovák sundám, až se přepnu na jiné dva jistící body (pravidlo číslo 1 ve výškových pracech – vždy dva jistící body). Jiný kolega si ze země přihodil další ponižující (rádoby vtipnou) poznámku. Přitom mezinárodní certifikát IRATA z celé naší 12 členné skupiny měli jen 4 lidi (včetně mě), a nejvíce nevyžádaných rad měli právě ti, co ho neměli a zkušenosti některých také nebyly úplně slavné. Snažila jsem se nenechat se znervóznit visící 60 metrů nad zemí, ale nejradši bych všechny ty čumily poslala někam! (Příště bych to měla asi fakt udělat!) Práce se nakonec podařila, čumilové a radilové odešli. Členové záchranného týmu, Nepálci s IRATA 3, kteří povinně musejí být přítomni práci, se mě potom ptali, jestli jsem v pohodě. Zřejmě na mě viděli, že nejsem. Snažili se mě svojí lámanou angličtinou psychicky podržet a chválili, že dobře lezu. Už z předchozích dní vím, že to o mě říkali i další dva supervizoři, z Anglie a Jihoafrické republiky. Takže prostě jenom čeští kolegové to nevidí přes svoje nadmutá ega a hledají jakékoli důvody, jak mě zesměšnit jen proto, že jsem žena?

Žena musí vždy pracovat dvakrát důkladněji než muž, aby byli muži vůbec ochotni uznat, že něco dělá. (Indira Gándhíová)

Pracovní projekt v Kataru to byl hezký. Oproti tomu, co jsem dělala v Kanadě, to nebyla vůbec fyzicky náročná práce. Deinstalace a demolizace je ostatně vždycky jednodušší než instalace. Nicméně psychicky náročné to pro mě bylo a už jsem se těšila domů. Jasně, na blbce narazí člověk všude, ale můj celkový dojem byl, že česká kultura je v přístupu k genderové rovnoprávnosti ještě daleko ve středověku. V Kanadě by si nikdo z mužů takové chování nedovolil, ať už díky jejich lepší výchově k úctě k ženám, a nebo v důsledku přísných postihů za diskriminaci. Jsou tedy výškové práce i pro ženy? Samozřejmě, že ano, jen bohužel čeští muži jim to dělají těžší než by to mohlo být. Myslím si, že by i všem prospělo mít v týmu více žen – muži by tak byli nuceni se k ženám naučit chovat profesionálním a nediskriminačním způsobem. Výškové práce totiž nejsou jen o fyzické síle, ale i o šikovnosti, vynalézavosti a spolupráci.

• Výhody výškovek – možnost cestování za prací, dobré peníze, zajímavé projekty s možností učit se nové věci, časová flexibilita, mužský kolektiv
• Nevýhody – mužský kolektiv, fyzická náročnost (oproti kancelářské práci), práce mimo domov pokud chcete pracovat i na projektech v zahraničí